Hodnocení implementace Rámcové směrnice 89/391/EHS a pěti prvních individuálních směrnic v zemích EU

27.09.2004

Zdroj:

Evropská komise nedávno předložila první souhrnnou zprávu o implementaci Směrnice Rady 391/89/EHS (Rámcová směrnice) a prvních pěti individuálních směrnic pod ní patřících. Zpráva má iniciovat širokou a veřejnou diskusi o způsobech, jak dále utvářet a respektovat prostor pro podnikání v rozšířené Evropské unii a zlepšovat duševní a tělesnou pohodu pracovníků na pracovišti. Tento příspěvek obsahuje zásadní analýzy obsažené ve zprávě doplněné o první kritickou odezvu koncipovanou evropskými odbory. Zpráva i její kritické hodnocení by mohly být podkladem pro zahájení diskuse v České republice, ve které je implementace harmonizované legislativy, po mnoha letech od stanovení právní povinnosti hodnotit riziko, v mnoha ohledech „planá“.

bezpečnost

implementace

zaměstnavatelé

Vynucování

Členské státy jsou povinny učinit nezbytné kroky pro zajištění odpovídající kontroly a dohledu. Hlavním orgánem pro vynucování práva jsou inspektoráty práce. V EU provede každý rok přibližně 12 000 inspektorů 1 400 000 inspekcí.

Jejich účinnost je však omezována chronickým nedostatkem zdrojů pro pokrytí všech stránek nové legislativy. Příkladem toho jsou MSP. Proto musí inspekční orgány přijímat inovační přístupy ve své činnosti, včetně plánování inspekcí podle úrovně rizika a s ohledem na ochotu a schopnost podniků zavádět regulace. Nezbytný je inovovaný trénink inspektorů, zaměřený na zvládnutí multidisciplinárního pojetí prevence. Je nutné, aby se inspekce více zabývala riziky organizace práce, na rozdíl od rizik technologických. Přesto není snadné určit účinnost inspekce. Není zde k dispozici vhodná metodika. Ta by měla vzít v úvahu např. zvyšování znalostí a změny dosažené v postojích firem ke zlepšování pracovního prostředí. Inspekce se musí více zaměřit na právo pracovníků a jejich zástupců obrátit sdělit během inspekcí své poznatky. Ve vysoce rizikových sektorech hospodářské činnosti je nutno využívat varovných upozorňování a sankcí. V tomto smyslu by bylo vhodné analyzovat poměr mezi navrženými, uloženými a schválenými sankcemi a prozkoumat důvody, které zde vedou k velkým rozdílům. Rovněž těsnější spolupráce inspektorátů práce a soudních orgánů by přispěla ke snížení podílu neúspěšných postupů nebo k umožnění aplikace sankcí v mezinárodním rámci. A konečně, pro zajištění minimálních standardů inspekce v celé EU musí být posílena koordinace různých odpovědných orgánů za různé inspekce na národní úrovni a inspektorátů práce členských států.