Evropská komise nedávno předložila první souhrnnou zprávu o implementaci Směrnice Rady 391/89/EHS (Rámcová směrnice) a prvních pěti individuálních směrnic pod ní patřících. Zpráva má iniciovat širokou a veřejnou diskusi o způsobech, jak dále utvářet a respektovat prostor pro podnikání v rozšířené Evropské unii a zlepšovat duševní a tělesnou pohodu pracovníků na pracovišti. Tento příspěvek obsahuje zásadní analýzy obsažené ve zprávě doplněné o první kritickou odezvu koncipovanou evropskými odbory. Zpráva i její kritické hodnocení by mohly být podkladem pro zahájení diskuse v České republice, ve které je implementace harmonizované legislativy, po mnoha letech od stanovení právní povinnosti hodnotit riziko, v mnoha ohledech „planá“.
V Belgii okolo 91% podniků podepsalo kontrakty s poskytovateli externích preventivních služeb. Velké podniky zajišťují tyto služby vesměs interně. Dánská služba ochrany pracovního zdraví provedla hodnocení které konstatuje, že jen 12% podniků s méně než 10 pracovníky využívá pracovně lékařské služby. Ve studii provedené v roce 1999 bylo zjištěno, že 38% malých podniků nepoužívá preventivní služby vůbec a 21% těchto podniků je využívá méně než jednou za rok. V Německu přibližně polovina malých a středních podniků s méně než 20 pracovníky nemá bezpečnostního inženýra nebo experta pro ochranu zdraví. Tyto MSP tvoří 90% všech německých podniků. Řečtí experti naznačují že preventivní služby v podnicích s více než 150 pracovníky je možno považovat za uspokojivé. Malé a střední podniky (do 150 zaměstnanců) preventivní služby nepoužívají. Ve Finsku je převládající většina pracovníků pokryta preventivními službami. Jen 8% pracovníků není zajišťována žádná lékařská péče na pracovišti. Existují zde však závažné nedostatky zejména mezi podniky s méně než 10 pracovníky, kde jsou služby zabezpečeny pro zhruba 44% z nich. U Francie lze brát v úvahu jen zajištění pracovně-lékařské péče, která je formálně garantována přibližně pro 85% pracovní síly. V Lucembursku zajišťují téměř všechny velké podniky pro své pracovníky preventivní služby. Přibližně polovina z podniků s 50 – 250 pracovníky a většina malých podniků s méně než 50 pracovníky nevyužívá preventivní služby v rozsahu určeném zákonem.V Nizozemí podepsalo 97% podniků kontrakt s externí službou. V Rakousku má 70% všech pracovníků přístup k preventivním službám, toto pokrytí je nižší v malých podnicích. V Portugalsku je jen menšina podniků zajištěna odbornými službami. Ve Švédsku je 70% podniků a veřejných institucí zabezpečeno preventivními službami. Mezi malými podniky s méně než 10 zaměstnanci je to 45%. U podniků s více než 50 zaměstnanci to činí 88%. Ve Španělsku 24% podniků neorganizuje žádné preventivní činnosti. Ve Spojeném království je pokryto 85% všech podniků specialisty pro BOZP, jež pracují v podniku nebo na základě kontraktu s poskytovatelem těchto služeb.
To znamená, že zdaleka ne všechny podniky splňují tuto povinnost. Ve všech evropských zemích existují problémy zejména v MSP. Jedním z problémů je nedostatek kvalifikovaných pracovníků. Rámcová směrnice nedefinuje odbornou způsobilost a kvalifikaci služeb. To ponechala členským státům, což se odrazilo na různé kvalitě služeb, jež by měly mít multidisciplinární povahu.
Certifikace preventivních služeb znamená jednu možnost jak zajistit vysokou úroveň kvality. Zároveň může přispět k zajištění volného pohybu osob a služeb. V některých členských státech mají všichni poskytovatelé externích služeb certifikaci k poskytování těchto služeb, jiné země ji nevyžadují, postačí důkaz o kvalifikaci formou doporučení nebo diplomů. Dobrovolná certifikace, nedávno zavedená v Německu, představuje jistý kompromis. Diskuse o certifikaci jako nástroji garance vysoké úrovně kvality není dosud dovedena do konce. Mělo by být vzato v úvahu, že certifikace jen pomáhá analýze struktur, ale neslouží jako základna k hodnocení kvality postupů a výsledků.
Vkládat příspěvky do diskuzí mohou pouze přihlášení uživatelé. Využijte přihlašovací a registrační formulář.