Evropská komise nedávno předložila první souhrnnou zprávu o implementaci Směrnice Rady 391/89/EHS (Rámcová směrnice) a prvních pěti individuálních směrnic pod ní patřících. Zpráva má iniciovat širokou a veřejnou diskusi o způsobech, jak dále utvářet a respektovat prostor pro podnikání v rozšířené Evropské unii a zlepšovat duševní a tělesnou pohodu pracovníků na pracovišti. Tento příspěvek obsahuje zásadní analýzy obsažené ve zprávě doplněné o první kritickou odezvu koncipovanou evropskými odbory. Zpráva i její kritické hodnocení by mohly být podkladem pro zahájení diskuse v České republice, ve které je implementace harmonizované legislativy, po mnoha letech od stanovení právní povinnosti hodnotit riziko, v mnoha ohledech „planá“.
Členské státy se většinou shodují na konkrétních přínosech individuálních směrnic pro prevenci, přičemž u některých zemí byl, podobně jako u Rámcové směrnice, právní dopad větší. Mezi hlavní přínosy jsou započítávány definice, specifická opatření, sjednocovací dopad na národní legislativu, rozšíření aplikace na všechny oblasti činností, povinnost hodnotit riziko a zavádět opatření u specifických činností, přestávky, nebo změny pracovní činnosti u práce se zobrazovacími jednotkami apod.
Změna paradigmatu, která znamenala posun od technologicky řízeného pojetí úrazové prevence k politice BOZP více zaměřené na jednání osob a organizační struktury, je uznána jako činitel, jenž měl hlavní vliv na národní systémy členských států. Při jejím transponování přešly členské státy od detailní a nařizovací legislativy k právu řízenému jeho cíli. To získalo postupně odezvu v její interpretaci u soudů a při jejím vymáhání.
Vkládat příspěvky do diskuzí mohou pouze přihlášení uživatelé. Využijte přihlašovací a registrační formulář.