Úraz zaměstnance v průběhu pracovní cesty

Část 5.

Část 5.

Vazba shora uvedeného k posuzované záležitosti   

Uvedené vztaženo na posuzovanou věc znamená, že:

• zaměstnanec se po příletu do místa, které bylo cílem jeho pracovní cesty, ubytoval v hotelu,
• nastoupil cestu do zaměstnání, kterou ukončil okamžikem, kdy vstoupil do budovy konferenčního centra, 
• vykonával-li zaměstnanec v době návštěvy konferenčního centra (v den před vlastním zahájením konference) činnost v zájmu zaměstnavatele (lhostejno zda na jeho pokyn či z vlastní iniciativy, pokud k ní nepotřeboval zvláštní oprávnění nebo ji nekonal proti výslovnému zákazu zaměstnavatele), pak zde plnil pracovní úkoly (srov. § 25 odst. 1 a 2 NV č. 108/1994 Sb. (§ 273/1,2 ZP)),
• okamžikem východu z budovy konferenčního centra pak zaměstnanec nastoupil cestu ze zaměstnání,
• cestu by ukončil vstupem do hotelu, kde byl ubytován.

Jestliže byl zaměstnanec na této cestě z konferenčního centra do hotelu (v okamžiku, kdy - jak zdůrazňuje zaměstnanec - "odcházel k místu, kde se nacházel hotel, kde byl ubytován") napaden a utrpěl poškození zdraví, je za tohoto stavu, bez ohledu na to, zda zaměstnanec při této cestě "zabloudil a odchýlil se od přímé trasy" - odůvodněn závěr, že k jeho úrazu došlo při cestě ze zaměstnání, a tudíž že se nejedná o pracovní úraz ve smyslu ustanovení § 190 odst. 1 ZP (§ 366/1 ZP).

Jestliže zaměstnanec v dovolání k Nejvyššímu soudu vytýká odvolacímu soudu (městský soud), že ve věci "učinil pro zaměstnance (bez možnosti jeho vyjádření) zcela překvapivé závěry", jestliže povahu večerní návštěvy zaměstnance v konferenčním centru dne 10. 6. 2006 "posoudil jinak, než soud prvního stupně", potom přehlíží, že uvedený závěr nebyl pro konečné rozhodnutí odvolacího soudu určující. Za tohoto stavu by uvedená námitka - i kdyby byla opodstatněná - nemohla mít na konečné rozhodnutí ve věci žádný vliv, neboť soudy obou stupňů své rozhodnutí ve věci založily na závěru o povaze činnosti, kterou zaměstnanec  konal bezprostředně před úrazem (napadením), kterou oba soudy posoudily shodně (jako činnost, která "nesouvisela s plněním pracovních úkolů"). Odvolacímu soudu proto nelze důvodně vytýkat "porušení zásady dvojinstančnosti řízení a zásah do práva na spravedlivý proces".

Z uvedeného vyplývá, že napadený potvrzující rozsudek odvolacího soudu je věcně správný. Protože nebylo zjištěno, že by rozsudek odvolacího soudu byl postižen vadou uvedenou v ustanovení § 229 odst.1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3 o.s.ř. nebo jinou vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, Nejvyšší soud České republiky dovolání zaměstnance podle ustanovení § 243b odst. 2, části věty před středníkem o.s.ř. zamítl.

Doplňující informace ke shora uvedenému

Upozorňuji na ustanovení v § 10 odst. 2 věta druhá zákona č. 266/2006 Sb.: ,,Jde-li o zahraniční pracovní (služební) cestu, rozumí se jí doba pracovní (služební) cesty z České republiky do zahraničí, ze zahraničí do České republiky a doba pracovní (služební) cesty v zahraničí.“

Pokud nabude zákon č. 266/2006 Sb. účinnosti, budou všechny úrazy na služební zahraniční cestě, tzn. i ty úrazy, které nesouvisí s předmětem pracovní cesty, posuzovány jako úrazy pracovní.

Zpracoval Bc. Zdeněk Šenk

Další obdobné rozsudky Nejvyššího soudu ČR o problematice pracovních úrazů jsou uvedeny v knize – BOZP prakticky a přehledně podle normy OHSAS, autor Bc. Zdeněk Šenk, vydalo nakladatelství Anag.