Úraz zaměstnance v průběhu pracovní cesty

Část 3.

Část 3.

Dovolání zaměstnance k Nejvyššímu soudu ČR proti rozsudku městského soudu

Dovolatel (zaměstnanec) poukazoval na skutečnost, že "publikovaná judikatura se dosud příliš nezabývá problematikou odpovědnosti zaměstnavatele za škodu způsobenou zaměstnanci při pracovní cestě do ciziny". Zaměstnanec (dovolatel) považoval za otázky zásadního právního významu, "zda za situace, kdy byl zaměstnavatelem vyslán na konferenci a s organizátory konference v předvečer jejího konání v místě, kde se měla konat, řešil organizační problém, jde či nejde o činnost přímo související s plněním pracovních úkolů", a "zda, pokud při cestě z místa, kde vyřizoval služební - pracovní záležitost, do hotelu, kde je ubytován, dojde ke zranění, jde o pracovní úraz či nikoli". Podle jeho názoru "se zde neuplatní zásada, že cesta z práce a do práce není plněním pracovních úkolů", jestliže zaměstnanec "odcházel z místa, kde plnil pracovní úkol, do místa, kde je v cizině na pracovní cestě ubytován". Zaměstnanec "je přesvědčen o tom, že pohyb mezi místem konání práce a místem ubytování v hotelu na pracovní cestě v cizině, je nutno hodnotit odlišně od cesty z práce do práce při běžném plnění pracovních povinností, kdy zaměstnanec jde do práce z místa svého bydliště". Za "další otázku zásadního právního významu" považoval, "zda, pokud při této cestě, při které zaměstnanec zabloudil a odchýlil se od přímé trasy, se rozhodl pořídit fotodokumentaci zajímavého přírodního úkazu, aby ji mohl použít při prezentaci, kterou podává zaměstnavateli a spoluzaměstnancům o konání konference, kdy je obvyklé prezentovat též fotodokumentaci místa jejího konání, jde o činnost, která již zásadně vybočila z mezí plnění pracovních úkolů". V této souvislosti by pak podle jeho mínění "bylo nutno rovněž vzít v úvahu, že v okamžiku, kdy došlo k úrazu, zaměstnanec již nic nefotografoval, měl fotoaparát uložený v tašce a odcházel k místu, kde se nacházel hotel, v němž byl ubytován, a teprve v této chvíli - tedy nikoli při fotografování - byl hrubě fyzicky napaden a těžce zraněn". Zaměstnanec (dovolatel) rovněž "považuje za nezbytné upozornit", že oporu v provedeném dokazování nemá závěr odvolacího soudu (městského soudu) o tom, že právník organizace, ve které pracuje, mu doporučil co nejdříve řešit nesrovnalosti s identifikací registračního poplatku, tím "nemohl mít na mysli, aby tak zaměstnanec učinil bezprostředně po příletu", a "není rovněž pravdou, že pořadatelé konference vyhradili vyřizování veškerých formalit na neděli v čase od 10 do 18.00 hodin". Odvolací soud pak na podkladě uvedených "spekulativních" úvah "učinil pro zaměstnance (dovolatele) zcela překvapivé závěry, které byly v rozporu se závěry soudu prvního stupně", o tom, že večerní návštěva v konferenčním centru dne 10. 6. 2006 nebyla činností související s plněním pracovních úkolů. Jestliže odvolací soud posoudil tuto otázku (povahu večerní návštěvy konferenčního centra) "po právní stránce jinak, než soud prvního stupně, aniž dal zaměstnanci možnost se ke změně právního názoru vyjádřit a uplatnit své námitky a argumenty", došlo tím podle názoru zaměstnance "k porušení zásady dvojinstančnosti řízení a zásahu do práva na spravedlivý proces". Dovolatel (zaměstnanec) navrhl, aby dovolací soud (Nejvyšší soud ČR) napadený rozsudek odvolacího soudu (městský soud) zrušil a aby věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.

Zdůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu České republiky

Otázku, zda v případě poškození zdraví zaměstnance, k němuž došlo 10. 6. 2006, jde o pracovní úraz, je třeba i v současné době posuzovat podle v té době platných právních předpisů, a to zejména podle zákona č. 65/1965 Sb., zákoníku práce, ve znění účinném do 30. 6. 2006, tj. přede dnem, kdy nabyl účinnosti zákon č. 115/2006 Sb., o registrovaném partnerství a o změně některých souvisejících zákonů (srov. § 364 odst. 2 zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce), a podle NV č. 108/1994 Sb., kterým se provádí zákoník práce a některé další zákony, ve znění účinném do 31. 12. 2006 (tj. přede dnem, než bylo zrušeno zákonem č. 262/2006 Sb., zákoníkem práce).

Podle ustanovení § 190 odst. 1 ZP (§ 366/1 ZP) došlo-li u zaměstnance při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním k poškození na zdraví nebo k jeho smrti úrazem (pracovní úraz), odpovídá za škodu tím vzniklou zaměstnavatel, u něhož byl zaměstnanec v době úrazu v pracovním poměru. Podle ustanovení § 190 odst. 2 ZP (§ 380/3 ZP) pracovním úrazem není úraz, který se zaměstnanci přihodil na cestě do zaměstnání a zpět.

Podle ustanovení § 25 odst. 1 NV č. 108/1994 Sb. (§ 273/1 ZP) plněním pracovních úkolů je výkon pracovních povinností vyplývajících z pracovního poměru, jiná činnost vykonávaná na příkaz zaměstnavatele a činnost, která je předmětem pracovní cesty. Plněním pracovních úkolů je též činnost konaná pro zaměstnavatele na podnět odborové organizace nebo ostatních zaměstnanců, popřípadě i činnost konaná pro zaměstnavatele z vlastní iniciativy, pokud k ní zaměstnanec nepotřebuje zvláštní oprávnění nebo ji nekoná proti výslovnému zákazu zaměstnavatele, jakož i dobrovolná výpomoc organizovaná zaměstnavatelem (§ 25 odst. 2 NV č. 108/1994 Sb. (§ 273/2 ZP)).

Podle ustanovení § 25 odst. 3 věty první a druhé NV č. 108/1994 Sb. (§ 274/1 ZP), v přímé souvislosti s plněním pracovních úkolů jsou úkony potřebné k výkonu práce a úkony během práce obvyklé nebo nutné před počátkem práce nebo po jejím skončení. Takovými úkony však nejsou cesta do zaměstnání a zpět, stravování, ošetření, popřípadě vyšetření ve zdravotnickém zařízení, ani cesta k nim a zpět, pokud není konána v objektu zaměstnavatele.

Podle ustanovení § 26 odst. 1 části věty před středníkem NV č. 108/1994 Sb. (§ 387/1 ZP), cestou do zaměstnání a zpět se rozumí cesta z místa zaměstnancova bydliště (ubytování) do místa vstupu do objektu zaměstnavatele nebo na jiné místo určené k plnění pracovních úkolů a zpět. Cesta z bydliště zaměstnance na pracoviště nebo do místa ubytování v jiné obci, která je cílem pracovní cesty, pokud není současně obcí jeho pravidelného pracoviště, a zpět se posuzuje jako nutný úkon před počátkem práce nebo po jejím skončení (§ 26 odst. 2 NV č. 108/1994 Sb. (§ 387/2 ZP)).