Spor o neplatnost okamžitého zrušení pracovního poměru zaměstnance

Společnost (dále žalovaná) sdělila zaměstnanci (dále žalobce), který pracoval jako provozní zámečník, dopisem, že s ním ve smyslu § 55 odst. 1 písm. b) zákoníku práce okamžitě ruší pracovní poměr z důvodu porušení povinností vyplývajících z právních předpisů vztahujících se k jím vykonávané práci zvlášť hrubým způsobem. A sice z důvodu provádění prací, které mu nebyly zadány nadřízeným, ani nesouvisely s výkonem jeho práce. Odřezával víko prázdného sudu, ve kterém se dle označení skladovala hořlavá chemická látka (1. třídy nebezpečnosti), v důsledku čehož došlo k explozi, při které utrpěl vážná zranění, ohrozil životy a zdraví ostatních zaměstnanců a způsobil majetkovou škodu. Také tím porušil povinnost nevyužívat svěřené pracovní pomůcky, OOPP, výstroj a zařízení pro vlastní potřebu a neprovádět v pracovní době na svém pracovišti, ani mimo pracovní dobu, práce pro soukromou potřebu. S tím zaměstnanec nesouhlasil, tak se u okresního soudu domáhal neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru.

Naopak žalovaná uvedla, že svévolně opustil pracoviště, aniž by to nahlásil svému nadřízenému. Zdůraznila, že předmětné sudy se na pracovišti při údržbě či opravách nepoužívají, neboť v nich byly ukládány vznětlivé hořlavé látky, tudíž jsou ukládány na samostatné úložiště. Konkrétní obal, se kterým žalobce bezdůvodně manipuloval, byl označen výstražným piktogramem s výrazným upozorněním: P210 Chraňte před teplem, horkými povrchy, jiskrami, otevřeným ohněm a jinými zdroji zapálení anebo P242 Používejte nářadí z nejiskřícího kovu včetně dalších uvedených výstrah. Žalobce tak zcela úmyslně a nedovoleně používal výrobní a pracovní prostředky zaměstnavatele, čímž zvlášť hrubým způsobem porušil své povinnosti.

Okresní soud zamítl žalobu. Dospěl k závěru, že jednání žalobce bylo porušením pracovních povinností zvlášť hrubým způsobem. Nebezpečnost výbuchu ještě zvýšil fakt, že k němu došlo v uzavřené místnosti, protože stěny a střecha místnosti uzavřely energii tlakové vlny v malém prostoru. Žalobce manipuloval se sudem krajně nebezpečným způsobem, neboť udělal přesně to, před čím varovalo výstražné značení a začal odřezávat víko úhlovou bruskou, čímž obsah sudu vystavil nejen náhlému přísunu kyslíku, ale také nebezpečí jiskry, jež odlétla z řezného kotouče brusky. Podle soudu není nutné podstoupit vysoce odborné školení BOZP, aby bylo zřejmé, že v situaci, jaká nastala, bezprostředně hrozí výbuch. 

K odvolání žalobce odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, nesouhlasil však s tím, že jednání žalobce mělo povahu porušení povinností vyplývajících z právních předpisů vztahujících se k jím vykonávané práci zvlášť hrubým způsobem. Přihlédl zejména k míře zavinění žalobce a ke způsobu a intenzitě porušení konkrétních povinností. Podle odvolacího soudu se žalobce nepochybně svým jednáním dopustil porušení ustanovení § 316 odst. 1 zákoníku práce, podle nějž zaměstnanci nesmějí bez souhlasu zaměstnavatele užívat pro svou osobní potřebu výrobní a pracovní prostředky zaměstnavatele. Na druhou stranu nelze vytýkané jednání hodnotit jako úmyslný útok na majetek žalované, nýbrž nedbalostní jednání. Zjevně spoléhal na to, že vzhledem k tomu, že sud byl prázdný, nemůže dojít k jeho vznícení či dokonce k explozi, byť z objektivního hlediska si měl být s ohledem na své zkušenosti, dosavadní praxi a v neposlední řadě i výstražné piktogramy vědom možného rizika újmy na zdraví, jakož i majetkové újmy. Počínání žalobce nelze za této situace označit jako bezohledné hazardérství, nýbrž spíše jako zkratkovité podcenění rizika zapálení při práci s nádobou (byť prázdnou) sloužící k uskladnění vysoce hořlavé kapaliny. Odvolací soud dospěl k závěru, že po žalované bylo možné spravedlivě požadovat, aby žalobce zaměstnávala až do uplynutí výpovědní doby, neboť žalobce při výbuchu utrpěl vážná zranění, v důsledku toho byl dočasně práce neschopným, proto se obdobného jednání nemohl dopustit během výpovědní doby znovu. Z těchto důvodů uzavřel, že okamžité zrušení pracovního poměru je neplatné.

Proti tomuto rozsudku podala žalovaná dovolání. Přípustnost dovolání spatřuje v otázce, zda nedovolené mimopracovní aktivity zaměstnance a porušení povinností zaměstnance v oblasti bezpečnosti práce z důvodu hrubé nedbalosti jsou důvodem k okamžitému zrušení pracovního poměru. Nesouhlasí s názorem odvolacího soudu. Podle žalované se nejednalo o zkratkovité jednání žalobce, ale o hrubou nedbalost a podcenění rizika. Žalobce musel vědět, že jím vykonávaná činnost jakýmkoliv způsobem nesouvisí s jeho pracovními povinnostmi a není mu dovolena; činnosti soukromé povahy byly na pracovišti žalované zakázané vnitřními předpisy. Žalobce v minulosti pracoval jako důlní záchranář a instruktor bezpečnosti práce a měl mít alespoň teoretické znalosti a vědomosti o existenci rizik a následcích neodborné manipulace se sudem.

Dodržování povinností vyplývajících z právních předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci patří k základním povinnostem zaměstnance vyplývajícím z pracovního poměru [srov. § 38 odst. 1 písm. b) zák. práce] a spočívá v plnění povinností, které jsou stanoveny právními předpisy (zejména ustanoveními § 301 a § 302–304 zák. práce), pracovním řádem nebo jiným vnitřním předpisem zaměstnavatele, pracovní nebo jinou smlouvou nebo pokynem nadřízeného vedoucího zaměstnance. Má-li být porušení pracovních povinností právně postižitelné jako důvod k rozvázání pracovního poměru ze strany zaměstnavatele, musí být porušení zaměstnancem zaviněno (alespoň z nedbalosti) a musí dosahovat určitý stupeň intenzity. Zákoník práce rozlišuje mezi méně závažným porušením pracovní povinnosti; závažným porušením pracovní povinnosti a porušením pracovní povinnosti zvlášť hrubým způsobem [§ 52 písm. g) a § 55 odst. 1 písm. b) zák. práce].

Pro posouzení intenzity porušení zákon nestanoví, z jakých hledisek má soud vycházet. Soud může přihlédnout k osobě zaměstnance, k funkci, kterou zastává, k jeho dosavadnímu plnění pracovních úkolů, k době a situaci, v níž došlo k porušení pracovní povinnosti, k důsledkům porušení uvedených povinností pro zaměstnavatele apod. K okamžitému zrušení pracovního poměru může zaměstnavatel přistoupit jen tehdy, jestliže po zaměstnavateli nelze spravedlivě požadovat, aby zaměstnance zaměstnával až do uplynutí výpovědní doby.

Nejvyšší soud rozhodl, že soudy obou stupňů správně dovodily, že uvedené jednání žalobce nenaplňuje znaky tzv. útoku na majetek zaměstnavatele, pro vymezení relativně neurčité hypotézy ustanovení § 55 odst. 1 písm. b) zák. práce je potom významné, že žalobce jednal čistě ve svém osobním zájmu, svévolně (bez souhlasu a vědomí zaměstnavatele) a krajně neopatrně. Nejvýznamnější z hlediska intenzity porušení pracovních povinností žalobcem jsou však vysoce nebezpečné následky jednání žalobce – výbuch, škoda na majetku žalované, vážné poškození zdraví žalobce, potencionální poškození zdraví dalších osob, pokud by se v blízkosti výbuchu nacházely. Uvedené okolnosti odůvodňují závěr, že žalobce porušil povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k jím vykonávané práci zvlášť hrubým způsobem, kdy na žalované nelze spravedlivě požadovat, aby ho zaměstnávala až do uplynutí výpovědní doby.

Ve vztazích zaměstnavatele a zaměstnance je nezbytná vzájemná důvěra, spolehlivost zaměstnance a jeho poctivost ve smyslu ustanovení § 301 písm. d) zák. práce, jež zároveň ukládá zaměstnanci, aby celým svým chováním v souvislosti s pracovním vztahem nezpůsoboval zaměstnavateli škodu, ať už majetkovou, nebo morální. Posuzované jednání žalobce právě takovou ztrátu vzájemné důvěry, jakož i zpochybnění spolehlivosti a poctivosti žalobce, způsobilo.

Z uvedeného vyplývá, že závěr odvolacího soudu o tom, že okamžité zrušení pracovního poměru dané žalobci je neplatným právním jednáním, není správný. Nejvyšší soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně, který žalobu o neplatnost okamžitého zrušení pracovního poměru důvodně zamítl.

Článek vychází z rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 1184/2022-189.