Jsou profese, které jsou z důvodů technologické nezbytnosti vykonávány v horku. Někdy se k technologické zátěži teplem přidá i teplo klimatické. Pokud jste horku vystaveni i vy, mohly by vás infromace v tomto Tématu týdne, zpracované přehlednou formou e-příručky, zaujmout.
Ke stálému pití pro osoby bez rozlišení věku a zdravotního stavu jsou nejvhodnější čisté vody – pitné z vodovodu (studně) nebo balené kojenecké, pramenité a slabě mineralizované přírodní minerální vody.
U pitné vody z vodovodu má dnes spotřebitel řadu práv, o kterých často ani neví. Má např. právo získat od vodárny aktuální výsledky kvality vody nebo informaci, jaké látky se k úpravě používají. Pokud voda, která je jinak pod pravidelnou kontrolou, v některém ukazateli nevyhovuje a hygienický orgán dočasně udělí výjimku, musí být spotřebitel o této skutečnosti informován a rovněž o tom, nevyplývají-li z ní nějaká omezení konzumace (např. pro kojence, těhotné ženy). Obecně lze říci, že pitná voda z veřejných vodovodů má v ČR velmi dobrou kvalitu. Je však pravdou, že ne všude a vždy jsou plně vyhovující i její organoleptické vlastnosti (pach, chuť, barva).
V takových případech bývá odůvodněná konzumace balené vody. Je vhodné vybírat takové balené vody, jejichž etiketa informuje o typu a původu vody, o výrobci či dovozci. Na etiketě by mělo být vyznačeno minerálové složení a upozornění, k čemu je voda určena. Za nejkvalitnější balenou vodu pro běžnou konzumaci všemi skupinami obyvatel nutno považovat kojeneckou vodu. Je třeba si zvyknout, že termín „stolní voda“ byl nedávno nahrazen označením „pramenitá voda“ (voda z podzemního kvalitního zdroje) a proto se můžeme se stolní vodou setkat už jen jako s balenou pitnou vodou, která může být plněna z kteréhokoli vodovodu. Výrazná změna pro spotřebitele nastala v roce 2004 také u přírodních minerálních vod. Zatímco dříve mohl být u nás za zdroj přírodní minerální vody prohlášen jen takový zdroj, kde voda obsahovala nejméně 1000 mg minerálních (rozpuštěných) látek nebo 1000 mg CO2 v 1 litru, dnes to v souladu s evropskými předpisy již neplatí. V EU totiž může být za (přírodní) minerální vodu prohlášena prakticky každá podzemní voda, která má „původní čistotu“, je stabilní a její zdroj je dobře chráněn. Což znamená, že vedle našich tradičních minerálních vod se objeví na trhu i nové „minerálky“, které budou mít obsah minerálních látek na úrovni běžné pitné i kojenecké vody. Protože na obsahu minerálních látek záleží, zda lze vodu pít denně bez omezení množství nebo jen doplňkově a občas, musí být na etiketě nejen označení druhu minerální vody z hlediska obsahu CO2 (přírodní minerální voda přirozeně sycená – obohacená – sycená – dekarbonovaná – nesycená), ale zároveň s tím musí být uvedeno hodnocení z hlediska celkové mineralizace, resp. podle obsahu rozpuštěných látek v litru vody (RL) - vyhláška MZČR č. 423/2001 Sb:
Pozor – není to tvrdost vody – tu určuje součet obsaženého Ca a Mg!
Základem pitného režimu by měly být vody slabě mineralizované, které lze konzumovat bez omezení.
Tab.1. Balené vody na českém trhu (údaj o obsahu RL z etikety)
Optimální hodnota | 150 – 450 mg RL/l |
---|---|
Označení vody | Celková mineralizace |
Poděbradka | 2844,0 |
Hanácká | 2473,0 |
Magnesia | 1375,0 |
Ondrášovka | 991,4 |
Korunní | 970,0 |
Mattoni | 9612,0 |
Excelsior | 351,0 |
Rajec | 289,0 |
Dobrá voda | 184,7 |
Aquilla | 136,0 |
Toma natura | 118,2 |
Minerální vody středně a silně mineralizované nejsou vhodné jako základ pitného režimu, ani je nelze pít při určitých poruchách zdravotního stavu (např. salinické minerálky by neměli pít lidé s hypertenzí, ledvinovými kameny apod.). Naproti tomu některé minerální vody mohou být u některých nemocí prospěšné nebo vhodným zdrojem některých esenciálních prvků. Jako léčivé se však užívají v časově omezených kůrách, nikoliv trvale. Při dlouhodobém užívání léků je dobré poradit se s lékařem, jaká voda je k pití nejvhodnější. Vody s vyšším obsahem minerálů jsou pro své chuťové vlastnosti někdy vyhledávány a oblíbeny, ale jejich denní příjem by v průměru neměl přesáhnout 0,5 l. Trvalá konzumace středně a silně mineralizovaných vod nese sebou totiž zvýšené riziko hypertenze, nefrolitiázy a urolitázy, ale také cholelitiázy, některých kloubních chorob, těhotenských komplikací nebo poruch fyzického vývoje u dětí. Vhodné je minerální vody, kterými pitný režim doplňujeme, střídat.
Z hlediska dlouhodobého příjmu jsou Národním referenčním centrem pro pitnou vodu doporučeny optimální hodnoty některých hlavních minerálních látek ve vodě takto:
RL – celková mineralizace (rozpuštěné látky): 150 až 450 mg/l
Ca++ – vápník: 40 až 80 (minimálně 30) mg/l
Mg++ – hořčík: 20 až 30 (minimálně 10) mg/l
K+ – draslík: více než 1 mg/l
Na+ – sodík: méně než 20 mg/l
Cl- – chloridy: méně než 50 mg/l
SO4- – sírany: méně než 50 mg/l
F- – fluoridy: 0,1 až 0,3 mg/l
NO3- – dusičnany: méně než 10 mg/l (4).
Kvalita balených vod však může být negativně ovlivněna nevhodným skladováním. Jednou načatá PET láhev by měla být uchovávána v chladu a temnu, maximálně do tří dnů zkonzumována. Nikdy by se nemělo pít z láhve, neboť tak se voda snadno kontaminuje choroboplodnými zárodky. Střídání více pijáků při pití z jedné láhve je již hazardem se zdravím.
Pití vody lze doplnit konzumací nesladkých málo koncentrovaných ovocných, zelených i tmavých čajů, slabých bylinných čajů, ředěných ovocných džusů. V severských zemích se při práci v horku s oblibou konzumuje kyselé mléko a kefírové výrobky. U nás je v horkých provozech spíš oblíbené nízkostupňové pivo. Nejenže je požívání alkoholických nápojů legislativně omezeno, na závadu je i nadměrný přísun energie. Z téhož důvodu jsou naprosto nevhodné kolové nápoje a sladké limonády. Sladká chuť nápoje ani žízeň nezažene. Doporučuje se i omezení konzumace perlivých vod. Oxid uhličitý sice zlepšuje jejich chuťové vlastnosti a přispívá ke tvorbě moči, může ale způsobovat zažívací obtíže – viz dále. Pokud někdo rád pije perlivé vody, doporučují se vody jen mírně sycené. Jako součást pitného režimu se nehodí káva, kakao a silný čaj pro vysoký obsah alkaloidů a tříslovin. Tyto nápoje naopak urychlují dehydrataci organismu, protože kofein má diuretické účinky. Do pitného režimu pak již vůbec nepatří alkoholické nápoje.
Vedle pitné vody vodovodní a balené mohou být součástí pitného režimu i různé speciální obohacené vody a nápoje. Na českém trhu je široká škála nápojů iontových, nukleotidových, vitaminových, proteinových a energetických. Tyto nápoje znají a pijí především aktivní sportovci (1,3).
Iontové nápoje mají optimální poměr minerálů, zejména sodíku, draslíku, chloridů, fosforečnanů a dusičnanů, sacharidů a vitaminů. Z hlediska koncentrace iontů, sacharidů a vitaminů rozlišujeme nápoje:
Nápoje obohacené o nukleotidy jsou stále ještě novinkou na českém trhu Nukleotidy jsou stavebními složkami DNA a RNA a stejně jako aminokyseliny jsou stavebními složkami bílkovin. Mohou být syntetizovány endogenně, v organismu, nepatří k nezbytným složkám potravin. Je-li vnitřní tvorba nedostatečná, např. při velké zátěži toxické, environmentální, infekční a při urychleném růstu v pubertě, stávají se nukleotidy podmíněně esenciálními. Normální molekula DNA se skládá z 3 x 109 nukleotidů. Nukleotidy jsou nezbytné pro tvorbu bílých krvinek, je-li narušen imunitní systém, imunitu posilují. Jsou potřebné pro funkci střevní sliznice i kostní dřeně, pro některé buňky centrálního nervového systému, pro přenos energie mezi buňkami, zprostředkovávají některé funkce v metabolismu bílkovin, cukrů a tuků, jsou nezbytné pro růst, zlepšují využitelnost vitaminů, zvyšují odolnost proti infekci. Nukleotidy jsou tedy nadmíru užitečné a potřebné. Na našem trhu se objevily nápoje s jejich komplexem.
Vitaminové nápoje lze pít jako ochranný nápoj po zředění. Kromě vitaminů obsahují totiž velké množství cukrů. Mohou dílčím způsobem pitný režim doplňovat.
Proteinové nápoje užívají jako náhradu ztracených tekutin, zdroj energie a prostředek k růstu svalů sportovci, např. vzpěrači a kulturisté.
Speciální obohacené nápoje mohou být součástí pitného režimu. S dobrými výsledky byl realizován i pitný program ochranných nápojů s komplexem nukleotidů, esenciálních mastných kyselin, oligopeptidů a stopových prvků.
Vždy je třeba zvážit, jakou činností se jedinec zabývá, jaký energetický výdej jeho činnost – ať už je to práce nebo sportovní výkon – představuje. Základem pitného režimu zůstává voda, která může být obohacena, nebo vhodným způsobem doplněna.
Vkládat příspěvky do diskuzí mohou pouze přihlášení uživatelé. Využijte přihlašovací a registrační formulář.