Práce v horku a na slunci

Úvodem

Úvodem

Jsou profese, které jsou z důvodů technologické nezbytnosti vykonávány v horku. Někdy se k technologické zátěži teplem přidá i teplo klimatické.

Problematiku práce v horku ošetřuje vládní nařízení č. 178/2001 Sb. v platném znění (t.j. včetně novely – vládní nařízení č. 523/2002 Sb.) v § 4 nazvaném Tepelná zátěž, zátěž chladem a minimální opatření k ochraně zdraví zaměstnanců. Na pracovištích, kde je vyžadována trvalá práce, s výjimkou pracovišť, vyžadujících zvláštní tepelné podmínky a pracovišť, na nichž nelze technickými prostředky odstranit tepelnou zátěž z technologie (sklářskou pec, huť nebo gumárenský lis neochladíte!), musí být zajištěno dodržování přípustných  mikroklimatických podmínek (jsou dány minimální, optimální a maximální)  - s výjimkou mimořádně teplých dnů. Legislativa rozeznává mimořádně teplý den – je to takový den, kdy venkovní teplota dosáhla hodnoty vyšší než 30 °C.  V tyto dny nemusí být  podmínky tab. 2 dodrženy.

Legislativci vycházeli ze skutečnosti, že mimořádně teplých dnů není v našem klimatickém pásmu příliš mnoho a jsou spíš výjimečné. Letošní rok s vedry od  jara panujícími je ale celý výjimečný! Důležitý je odst. 2, § 4, který říká, že na pracovištích, kde jsou překračovány hodnoty přípustných mikroklimatických podmínek v důsledku tepelné zátěže z technologických zdrojů a na ostatních pracovištích za mimořádně teplých dnů musí být doba výkonu práce upravena tak, aby nebyly překračovány hodnoty dlouhodobě a krátkodobě únosné pracovně tepelné zátěže; tyto hodnoty a doby výkonu práce jsou upraveny v části B přílohy č. 1 k tomuto nařízení.

Proti „technologickému“ i „klimatickému“ teplu lze tedy za určitých podmínek pracovníka chránit zkracováním expozice a vkládáním přestávek. Problémem zůstává – a legislativa to neošetřuje – kde má pracovník vloženou přestávku strávit. Optimálním řešením by bylo zchladit se ve vychlazené místnosti. Ty lze budovat tam, kde je stálý technologický zdroj tepla, ale nejsou k dispozici na těch pracovištích, kde je jen  dočasně vysoká teplota z důvodu horkého počasí. Přestávka má za úkol umožnit pracovníkovi odpočinek od fyzické zátěže v horku a má význam tam, kde se vykonává práce fyzicky náročná.
Je ale třeba říci, že do 34 °C (tg) na mimořádné přestávky nárok nevzniká. Má se za prokázané, že zdravý člověk je schopen se zvýšené teplotě prostředí přizpůsobit a nedojde u něj ke zdravotnímu poškození.

Za účelné považuji říci, že naše legislativa zaměstnance chrání, jsou stanoveny podmínky za kterých může člověk pracovat a jsou-li tyto podmínky překročeny, je stanoveno, jak dlouho může zaměstnanec vykonávat práci v podmínkách ztížených, resp. jak se doba výkonu  práce zkracuje.

Samozřejmě, někdy máme pocit, že „je horko na padnutí“. Tento nepříjemný pocit se zvyšuje, je-li velmi nízké proudění vzduchu. Na pracovišti pomůže tento nepříjemný pocit zmírnit vhodný ventilátor, který stojící vzduch rozproudí. Člověk totiž vnímá proudící vzduch jako chladnější, i když jeho teplota se vlastně nezměnila.

Pokud nedokáže v horku  poradit bezpečnostní technik na pracovišti, poradí odborníci pro pracovní lékařství územních pracovišť krajské hygienické stanice, příp. zdravotních ústavů. Navíc je v pravomoci každého zaměstnavatele upravit pracovní dobu tak, aby byla snesitelná i ve dnech horka (rozvrhnout, vložit přestávky či pracovní dobu zkrátit). Tato pravomoc vychází ze zákoníku práce. Řada zaměstnavatelů poskytuje zaměstnancům různé výhody, např. ochranné nápoje, i nad rámec povinností, daných legislativou.