Práce v horku a na slunci

Nemoci kůže

Nemoci kůže

Již v r. 1858 si všiml francouzský lékař Charcot, že kůže na slunci zčervená. Dnes víme, že toto zčervenání je vlastně zánětlivým onemocněním kůže. Nadměrné slunění je nežádoucí a životu nebezpečné. Dříve platilo „jsem opálený – dobře vypadám“, trochu to ale znamenalo „jsem opálený – byl jsem u moře, mohu si to dovolit“. Dnes se názor pod vlivem nových znalostí mění. Víme, že sluneční opálení nese sebou změnu informace buněčné DNA a slunění znamená v lepším případě ztrátu elasticity kůže, její stárnutí a  rychlejší nástup vrásek, nebo solární alergii,  v horším případě vývoj aktinických keratóz (to jsou prekancerózy, tedy předrakovinná stádia kožního onemocnění) a nebezpečí vývoje rakoviny kůže. Zhoubnému  bujení  mohou podlehnout veškeré kožní buňky. Z bazálních buněk se tvoří zhoubný nádor bazaliom, ze spongiocytů se tvoří zhoubný spinaliom a nejvíce nebezpečný kožní nádor je pak melanom, vycházející z pigmentových buněk, melanocytů. Zatímco při včasném zachycení je prognóza onemocnění dobrá, při pozdním záchytu je nebezpečí vzniku metastáz – tedy rozsevu rakoviny na vzdálená místa. Jde o nejzákeřnější zhoubný nádor.

Nemoci kůže mohou být za určitých přísně definovaných podmínek přiznány jako nemoci z povolání a patřičně odškodněny. Jejich úplný seznam je uveden v nařízení vlády č. 290/1995 Sb. K uznání profesionality je však nezbytný hygienický posudek, který prokáže nade vší pochybnost, že působení příčinného faktoru v pracovním prostředí převažovalo nad jeho působením v mimopracovním čase, bylo nezbytně nutné,  byla používána předepsaná ochrana, dodržovány pracovní postupy apod.