Neplatnost výpovědi z důvodu pozbytí zdravotní způsobilosti pracovnice ostrahy

Společnost (dále žalovaná) sdělila zaměstnankyni (dále žalobkyně), že jí dává výpověď z pracovního poměru podle ustanovení § 52 písm. e) zák. práce, neboť podle lékařského posudku dlouhodobě pozbyla zdravotní způsobilost k výkonu práce podle pracovní smlouvy.

Žalobkyně, pracovnice ostrahy majetku a osob, se domáhala neplatnosti této výpovědi. Nesouhlasila se závěry mimořádné zdravotní prohlídky, posudek podle ní nebyl dostatečně srozumitelný a určitý, a navíc v mezidobí mezi zdravotními prohlídkami nedošlo ke změně jejího zdravotního stavu. Postup žalované se takto jeví jako jednoznačně účelový a šikanózní ve vztahu k žalobkyni, která vůči žalované důsledně uplatňovala svá práva a také zvažovala, že s dalšími kolegy založí odborovou organizaci. Kromě toho se žalobkyně domnívala, že o vydání lékařského posudku požádala jiná právnická osoba, než která byla jejím zaměstnavatelem, a že výpověď byla podepsána neoprávněnou osobou.

Žalovaná mimo jiné namítala, že důvodem, proč byla žalobkyně vyslána na pracovně lékařskou prohlídku, bylo rozhodnutí o změně organizace práce při poskytování strážních služeb na základě požadavků klienta. Žalobkyně do té doby z důvodu invalidity 1. stupně vykonávala strážní činnost pouze na stanovišti a na denní směny. Na základě této organizační změny však všichni strážní měli vykonávat denní i noční směny a také pochůzkovou činnost po stráženém areálu, tzn. i pobyt ve venkovních prostorech. Tato práce je přitom zcela v souladu s druhem práce uvedeným ve smlouvách strážných. Podle závěrů mimořádné lékařské prohlídky žalobkyně pozbyla zdravotní způsobilosti k výkonu práce podle pracovní smlouvy a žalovaná tedy byla povinna tyto závěry respektovat. Žalobkyně je schopna vykonávat práce s podstatně menšími nároky na tělesné a duševní schopnosti a její zdravotní postižení jí objektivně brání vykonávat řádně a v plném rozsahu práci podle pracovní smlouvy.

Obvodní soud žalobě vyhověl. Žalovaná bez realizace výše uvedené změny vyslala žalobkyni na další lékařskou prohlídku, jejímž výstupem byl lékařský posudek, z něhož nevyplývá, k jaké činnosti a za jakých podmínek je žalobkyně nezpůsobilá konat práci pro žalovanou a kdy k tomuto nesplňování došlo. Z posudku samotného a následné výpovědi je podle jeho mínění naopak zřejmá účelovost jednání žalované ukončit pracovní poměr žalobkyně k žalované.

K odvolání žalované městský rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. Odvolací soud vytkl soudu prvního stupně, že doposud nedostatečně zjistil skutkový stav věci, neboť s ohledem na uplatněný výpovědní důvod bylo třeba doplnit dokazování žalovanou navrženým důkazem znaleckým posudkem ohledně zdravotní způsobilosti zaměstnankyně.

Následně obvodní soud žalobu zamítl a uložil žalobkyni zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení. Po doplnění dokazování vycházel ze zjištění, že druh práce pracovník ostrahy majetku a osob podle národní soustavy povolání, spravované Ministerstvem práce a sociálních věci, v sobě implicitně zahrnuje i práci v noci, pro kterou však podle znaleckého posudku byla žalobkyně dlouhodobě nezpůsobilou. To, že do podání výpovědi mohla žalobkyně pracovat pro žalovanou v jednosměnném denním provozu, byl jakýsi „bonus“, který jí žalovaná jako zaměstnavatel po dlouhou dobu umožňovala. Pokud však posléze začala požadovat po všech svých zaměstnancích pracujících na pozici pracovníka ostrahy majetku a osob, aby pracovali ve dvousměnném provozu a aby vykonávali venkovní pochůzky, pak je zřejmé, že žalobkyně se stala pro tuto práci nezpůsobilou, aniž by se jednalo o formální či obsahovou změnu organizace práce u žalované. Šlo totiž o pouhý požadavek, aby zaměstnanci vykonávali práci podle uzavřené pracovní smlouvy. Z toho tedy vyplývá, že byl naplněn výpovědní důvod podle ustanovení § 52 písm. e) zák. práce. Jako neopodstatněnou soud shledal rovněž námitku žalobkyně o podepsání výpovědi neoprávněnou osobou.

Městský soud tento rozsudek potvrdil. Připomněl, že není povinností zaměstnavatele uplatňovat celý rozsah sjednaného druhu práce, ale zároveň na to zaměstnavatel má právo. Podle zákoníku práce je to zaměstnavatel, kdo určuje rozvrh pracovní doby. Jestliže tedy žalovaná určitou dobu využívala žalobkyni pouze na denní směny, není povinna takto konat bezmezně v případě, že hodlá změnit organizaci práce a směny rozdělovat jinak, než bylo dosud. Podstatné je, že z povahy sjednané práce vyplývá, že jde o práci, která bude vykonávaná ve dne i v noci, s určitou zátěží fyzickou, psychickou, jakož i potřebou pochůzek. Ani okolnost, že žalobkyně vůči žalované uplatňovala svá práva, neznamená sama o sobě účelovost podané výpovědi, neboť podle názoru odvolacího soudu nic nebrání tomu, aby při naplnění výpovědního důvodu byl ukončen pracovní poměr případně i s konfliktním zaměstnancem. Navíc z provedených důkazů vyplynulo, že na mimořádnou zdravotní prohlídku šli i ostatní zaměstnanci. Výpověď byla podle názoru soudu rovněž podepsána oprávněnou osobou. Námitku žalobkyně, že při její pracovní nezpůsobilosti k noční práci bylo povinností žalované převést ji na jinou práci, soud odmítl s odůvodněním, že podle judikatury dovolacího soudu převedení zaměstnance na jinou práci žádnou přednost před výpovědí z pracovního poměru nemá a zaměstnavatel může dát zaměstnanci z důvodu uvedeného v ustanovení § 52 písm. d) nebo e) zák. práce (tedy ze zdravotních důvodů) výpověď, i kdyby měl možnost ho na jinou práci převést.

Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně dovolání. Mimo jiné namítala, že u žalované neexistoval vnitřní předpis, který by blíže upravoval pracovní náplň pracovníka ostrahy majetku a osob, a zároveň žalovaná neprokázala, že byla ke dni výpovědi provedena organizační změna, na jejímž základě by žalobkyně takovou práci měla vykonávat. Nový zaměstnanec přijatý namísto žalobkyně pracoval dále rovněž jen na denní směny. Podle ní svým závěrem odvolací soud „posvěcuje“ chování zaměstnavatele, který vědomě zaměstnává osoby se zdravotním postižením, z jejich zaměstnávání profituje (pobírá dotace), avšak v okamžiku, kdy se zaměstnavateli handicapovaný zaměstnanec znelíbí, tak s ním ukončí pracovní poměr z důvodu pozbytí zdravotní způsobilosti. 

Dovolací soud uvedl, že dlouhodobou ztrátu zdravotní způsobilosti zaměstnance je třeba posuzovat výlučně ve vztahu k dosavadní práci, kterou zaměstnanec (do té doby) vykonával. Odvolacímu soudu lze přisvědčit, že dosavadní prací je třeba rozumět práci sjednanou v pracovní smlouvě. Ale úsudek odvolacího soudu, že v případě žalobkyně touto dosavadní prací byly veškeré pracovní činnosti spadající do druhu práce „pracovník ostrahy majetku a osob“, však dovolací soud nesdílí. Účastníci mohou dohodnout rozvržení pracovní doby například pouze na jednosměnný režim. Takové ujednání účastníků nic nemění na oprávnění zaměstnavatele podle ustanovení § 81 odst. 1 zák. práce rozvrhnout pracovní dobu; zaměstnavatel se takovým ujednáním pouze zaváže, že ve vztahu k dotčenému zaměstnanci bude pracovní dobu rozvrhovat určitým způsobem.

V projednávané věci žalobkyně tvrdila, že u žalované pracovala zejména na vrátnici, na počítači, pouze na denních směnách, naopak jen na noční směny chodil její kolega a že toto rozdělení směn domluvili také s velitelem střediska. Takové ujednání soudy nebraly v potaz, protože nebylo součástí písemné pracovní smlouvy. Odvolací soud opominul, že rozvržení pracovní doby (případně další pracovní podmínky) si mohou účastníci pracovního poměru dohodnout i dodatečně a nebylo-li právní jednání učiněno ve formě, kterou vyžaduje zákon (písemná forma), a bylo-li již započato s plněním, není možné se neplatnosti tohoto jednání dovolat. Lékařský posudek o zdravotní způsobilosti žalobkyně k práci se tedy nevyjadřoval k dosavadní práci, kterou žalobkyně u žalované vykonávala, a vůči žalobkyni tak nemohl představovat podklad pro platnou výpověď z pracovního poměru podle ustanovení § 52 písm. e) zák. práce.

Z uvedeného vyplývá, že napadený rozsudek odvolacího soudu není správný, Nejvyšší soud České republiky ho zrušil.

Článek vychází z rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 2536/2022.