Rizika pracovní expozice mikrodávkou metamfetaminu

2. Fyziologie účinku metamfetaminu

Fyziologie účinku metamfetaminu

První objektivní účinky metamfetaminu na zdraví lze pozorovat krátce po intoxikaci (tj. ještě v průběhu zákroku), kdy dochází k enormnímu nárůstu tepové frekvence (i trojnásobek obvyklých hodnot, zvýšení systolického tlaku při zachování hodnot diastolického tlaku, nárůst glykemického indexu či snížení hodnot draslíku pod fyziologickou úroveň (K≤ 3,5 mmol/l). Subjektivně se intoxikace mikrodávkou často projevuje pocitem staženého hrdla s obtížemi při polykání (mnohdy až nemožnosti polknout pevnou stravu), který přetrvává i několik dní. To je způsobeno otokem štítné žlázy, který se manifestuje nejen viditelně na krku, ale zejména útlakem hrtanu a hltanu. S tím souvisí i změna barvy a hloubky hlasu. V případě varen metamfetaminu (pro odlišení od prostor metamfetaminem pouze kontaminovaných) se k působení na štítnou žlázu ještě může přidružit intoxikace jodem, neboť ten se nalézá v aktivních varnách až v hodnotách 1 % hm. Klinicky lze v obou případech zaznamenat zvýšenou produkci tyrosinu, neboť při intoxikaci metamfetaminem nadprodukce tyrosinu slouží jako zdroj dopaminu a následně adrenalinu.

Graf č. 1:  Znázornění kaskádovitého působení neurotransmiterů na autonomní nervový systém (upraveno podle Lippincott´s Pharmacology, 4th Ed.)

Zejména v počátcích fyzické fáze účinku mikrodávky metamfetaminu je různě výrazně pozorováno nabuzení sympatiku, kdy ještě není překryto nastupujícími negativními vedlejšími efekty. Únava spojená s dlouhotrvajícím zásahem je lépe snášena nebo se subjektivně vůbec nedostaví, a to bývá též důvod, proč bezpečnostní personál (vědomě či mnohdy i podvědomě) podstupuje cílenou mikrointoxikaci. Avšak s ohledem na nedostatečnou detekci přímo na místě je příliš snadné a nikoliv občasné, že cílová osoba je vystavena hodnotám metamfetaminu překračujícím jednorázově návykovou dávku 500 µg. Pak je rozvoj fyzické závislosti již zaručen – ne snad tím, že by exponovaná osoba vyrazila shánět dávku na ulici, avšak při nejbližší možné příležitosti (např. realizace další varny) již cíleně bude vyhledávat možnost se znovu nadýchat. Odůvodnění pro sebe i jiné bývá založeno právě na snazším zvládání dlouhotrvajícího zákroku. To je již typický craving neboli bažení po droze.

Nabuzení sympatiku má různě výrazné projevy. Jeden z pravidelně mikrodávkou intoxikovaných forenzních pracovníků udává, že pokud běží maraton do dvou dnů po realizaci střední či větší varny, má výrazně lepší časy než bez této formy dopingu. Typické příznaky zvýšení aktivity sympatiku při podráždění organismu mikrodávkou metamfetaminu ve výrazném (až extrémním) pojetí jsou:

• neschopnost zůstat v klidu (demonstruje se nutností neustálé zátěže) až nucení k neúčelnému pohybu, kdy se při přerušení pohybu dostavují subjektivně nepříjemné pocity až charakteru bolesti či srdečních atak a kolapsových stavů;
• srdeční obtíže – bušení srdce, nespecifické bolesti v krajině srdeční různého charakteru a intenzity, tachykardie;
• zhoršení funkce gastrointestinálního traktu (zejména střev);
• výrazné pocení;
• neurotické chování – bruxismus, hraní si s předměty apod.;
• snížení až ztráta libida spojená se sexuálními dysfunkcemi;
• zhoršené prokrvení periferií;
• posunutí prahu bolestivosti extrémně vysoko;
• emoční změny – kromě propagované emoční nestability až přecitlivělosti se (obvykle skrytě) manifestuje i neschopnost emoce vnímat u jiných.

Výše uvedené příznaky nikoliv náhodou připomínají typické znaky stresové fyziologické reakce na ohrožení „útok/útěk“, která je v psychologické rovině spojena s úzkostí a vysokou ostražitostí. Avšak zatímco při běžné stresové reakci je možné vůlí rozvoj stresu ovládat přinejmenším pomocí relaxačních technik (dýchání a svalové napětí), při mikrointoxikaci metamfetaminem tělo „jede“ samo. V lepším případě si intoxikovaná osoba uvědomí, co se děje a že je to děj na vůli nezávislý. Horší variantou vývoje situace je možnost, kdy si intoxikovaný vůbec intoxikaci nepřipouští a jeho okolí mu dává najevo, že se mění a je obtížné s ním vydržet. To je zejména v rodinném prostředí významný stresor, umocňující psychickou zátěž, a tím i násobící stresovou reakci organismu. Vzniká začarovaný kruh, kdy intoxikovaný se těší do práce, která ho uspokojuje (= přísunem drogy) a zároveň kde není cílem výčitek.

Graf č. 2: Závislost výkonu na stresové reakci

To ovšem trvá jen do doby, než dojde ke kolapsu obranných funkcí organismu vyčerpáním. Obvykle se ukázalo, že toto trvá cca 3 týdny od posledního masivního kontaktu s drogou. Pokud reakce „útok/útěk“ neskončí po vymizení reálného nebezpečí a stále přetrvává, fyzická připravenost na krizovou událost výrazněji ovlivní myšlenkové pochody a následně se vymyká kontrole.

Výrazně ovlivnění je i centrální nervový systém. Zvýšená produkce tyrozinu má za následek přebytek dopaminu, jehož produkce je ovlivňována hladinou vápníku v organismu. Hořčíkovápníková pumpa má také vliv na srdeční frekvenci a krevní tlak, zejména systolický. Dopaminergní systém se pokouší omezit excitaci neuronů a přenos informací z oblasti thalamu do předních laloků. Tyto oblasti mozku jsou mikrodávkou metamfetaminu postiženy nejvíce – a zároveň kontrolují významné funkce. Přední laloky jsou odpovědné za úmyslné chování a společně s dalšími oblastmi regulují pozornost, plánování a krátkodobou paměť společně s odměnově motivovaným chováním – potěšením, orgasmem, závislostí, agresí, strachem nebo placebo efektem. Tím se také demonstruje typické chování intoxikovaného člověka: zvýšená aktivita, potlačená únava, euforie, snížená chuť k jídlu a vliv na libido. Dlouhodobé užívání mikrodávek metamfetaminu vede až ke ztrátě libida a snížené až vymizené schopnosti dosažení orgasmu a ejakulace.