Obsah článku: sociální klima na pracovišti, co je pracovní stresor a stres, jaký je vztah mezi individuální dispozicí a úrazovostí, “nemoci z budov” – tzv. Sick-Building Syndrom, biorytmy a jak ovlivňují pracovní výkonnost, rozdíl mezi únavou a chronickým únavovým syndromem, účinky monotonie na člověka, pasivní a aktivní odpočinek, nejčastější příčiny chyb a selhání člověka v pracovních systémech, vliv věku a pohlaví výkonovou kapacitu, nejvhodnější režim práce a přestávek v pracovní směně, nejdůležitější zásady uspořádání směnového systému a povinnosti zaměstnavatele v péči o podmínky při nočních směnách a jak mohou průmyslové havárie ovlivnit chování lidí.
Nevhodný způsob střídání ranních, odpoledních a nočních směn v nepřetržitých provozech (tj. tzv. rotace), včetně jejich délky a začátku, má vliv na zdravotní stav pracovníků, na jejich výkonnost a může navíc narušovat jejich rodinný život a sociální zázemí. U nedostatečně adaptovaných osob se může projevit např. spánkovými a zažívacími potížemi, poklesem zájmu o práci, zvýšenou úrazovostí zejména v nočních směnách, pocity společenské izolace apod. Hlavní příčinou je narušení, respektive “obrácení” denních biorytmů. Směnový systém by měl být uspořádán tak, aby byla minimalizována akumulace únavových příznaků a byl umožněn dostatečný odpočinek po práci. Doporučuje se rychlejší střídání stejného typu směn po sobě (např. 2 denní, 2 odpolední a 2 noční). Při rozhodování o typu směnnosti, respektive výběru systému rotace směn, se doporučuje vycházet z následujících zásad:
vyhnout se rychlým směnovým změnám. Mělo by se zabránit tomu, aby přestávka před změnou rotace byla pouze 7 až 10 hodin a aby po dopolední směně zaměstnanec tentýž den nenastupoval na noční směnu. Doporučuje se, aby po konci noční směny následoval 24 hodinový odpočinek. Mezi dvěma směnami by měl být odpočinek minimálně 48 hodin.
Vkládat příspěvky do diskuzí mohou pouze přihlášení uživatelé. Využijte přihlašovací a registrační formulář.