Co chcete vědět o ergonomii: výběr otázek a odpovědí

10.05.2004

Zdroj:

D - Hodnocení a řízení rizik v pracovním prostředí

Obsah článku: sociální klima na pracovišti, co je pracovní stresor a stres, jaký je vztah mezi individuální dispozicí a úrazovostí, “nemoci z budov” – tzv. Sick-Building Syndrom, biorytmy a jak ovlivňují pracovní výkonnost, rozdíl mezi únavou a chronickým únavovým syndromem, účinky monotonie na člověka, pasivní a aktivní odpočinek, nejčastější příčiny chyb a selhání člověka v pracovních systémech, vliv věku a pohlaví výkonovou kapacitu, nejvhodnější režim práce a přestávek v pracovní směně, nejdůležitější zásady uspořádání směnového systému a povinnosti zaměstnavatele v péči o podmínky při nočních směnách a jak mohou průmyslové havárie ovlivnit chování lidí.

ergonomie

pracovní prostředí

pracovní podmínky

Co jsou to biorytmy a jak ovlivňují pracovní výkonnost?

Všechny funkce lidského organismu podléhají určitému rytmu, tzn. že v různě dlouhých časových intervalech se střídají období větší či menší aktivity a klidu. Tato vlastnost všech organismů je označována jako biorytmus a týká se nejen funkce buněk, tkání, různých orgánů, ale i funkcí integrovaných jako je výkonnost a s ní související bdělost, pozornost, paměť, myšlení. Cykličnost, tj. střídání period aktivity a relativního klidu je rozdílná. Rytmy cirkadiánní (denní) např. rytmus bdění - spánek, změny hladiny některých hormonů v krvi, kolísání tělesné teploty, srdeční frekvence s periodou 24 hodin. Rytmy infradiánní s periodizací delší než 24 hodin, např. týdenní, měsíční (např. menstruační cyklus). Rytmy ultradiánní s periodou kratší než 24 hodin, např. spánkové fáze (střídání po 2 hod.), periody mozkových vln. Pro stanovení nejvhodnějšího režimu práce a odpočinku jsou nejdůležitější biorytmy, jejichž cyklování je zhruba 24 hodinové (tj. cirkadiánní). Ty mohou být určitým způsobem narušeny např. nevhodnou rotací pracovních směn (střídání denní, odpolední a noční směny), nevhodně stanovenými začátky pracovních směn, délkou pracovní doby, nedostatečně dlouhou dobou odpočinku mezi směnami, nepravidelnou pracovní dobou (např. turnusové služby) apod. a tím nepříznivě ovlivňovat pracovní pohotovost a výkonnost. S rytmem tělesné teploty, systolického a diastolického tlaku, s tepovou frekvencí koreluje (tj. souběžně se snižuje či zvyšuje) celková aktivační úroveň organismu. Pokud jde o vztah mezi cirkadiálními rytmy a noční prací (tj. větší počet následných nočních směn) se odhaduje, že zhruba 70 – 80 % pracovníků si na ní zvykne. Za fyziologicky zdůvodněný systém rotace směn se v současné době považuje střídání směn v kratších intervalech. Z různých terénních studií vyplývá, že v nočních směnách dochází k mírnému poklesu výkonnosti, ke zhoršení kvality práce a též k většímu výskytu nehod či úrazů. V časové analýze se ukazují dvě kritická období v průběhu 24 hodinové doby: 15. hodina odpoledne a 3. hodina v noci. U predisponovaných jedinců se mohou při nedostatečné adaptaci cistadiánního rytmu na způsob rotace směn, při příliš krátkém mezisměnovém odpočinku objevit určité potíže, jako jsou poruchy spánku, tzv. spánkový dluh, hypertenze, neurastenie, zažívací potíže.