Jak musí zaměstnavatel přizpůsobovat pracoviště potřebám zdravotně postiženého zaměstnance?
Povinnosti zaměstnavatelů k zaměstnávání fyzických osob se zdravotním postižením, za které se považují osoby zdravotně znevýhodněné nebo osoby invalidní v 1. až 3. stupni podle zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů, a vytváření potřebných pracovních podmínek pro ně, stanoví § 67 až 84 zákona o zaměstnanosti.
Podle § 103 odst. 5 zákoníku práce je zaměstnavatel povinen pro zaměstnance, který je osobou se zdravotním postižením, zajišťovat na svůj náklad technickými a organizačními opatřeními, zejména potřebnou úpravu pracovních podmínek, úpravu pracovišť, zřízení chráněných pracovních míst, zaškolení nebo zaučení těchto zaměstnanců a zvyšování jejich kvalifikace při výkonu jejich pravidelného zaměstnání.
Na osoby se zdravotním postižením, které se účastní pracovní rehabilitace mimo zaměstnání, se vztahuje ustanovení § 101, 103 až 106 zákoníku práce; 245 a 246 (týkají se mladistvých zaměstnanců) a § 2 až 8 zákona č. 309/2006 Sb., o zajištění dalších podmínek bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, ve znění pozdějších předpisů, se použijí přiměřeně.
Vkládat příspěvky do diskuzí mohou pouze přihlášení uživatelé. Využijte přihlašovací a registrační formulář.