Zátěž teplem při dvanáctihodinové směně

V Příloze č. 1 nařízení vlády č. 361/2007 Sb.,  ve znění pozdějších předpisů, jsou pro tepenou zátěž v tabulce části B stanoveny hodnoty pro osmihodinovou pracovní dobu. Pro náš provoz bych potřeboval vědět, jak postupovat při dvanáctihodinové směně (je-li vůbec možné při zvýšené tepelné žátěži dvanáctihodinovou směnu stanovit). Naše práce je zařazena do třídy IIb, teplota t max 40 °C.

Na Váš dotaz, jak postupovat při hodnocení zátěže teplem, jde-li o práci ve dvanáctihodinové směně, sděluji následující:

Nařízení vlády č. 361/2007 Sb., kterým se stanoví podmínky ochrany zdraví při práci, ve znění nařízení vlády č. 68/2010 Sb., upravuje hygienické limity pro dodržení dlouhodobě a krátkodobě únosné doby práce v tabulkách č. 1a až 2c, části B, přílohy č. 1., přičemž režim střídání práce a bezpečnostní přestávky se vypočítává podle výpočtu upraveného v části B, přílohy č. 1. Výpočet se uplatňuje vždy, pokud časové rozpětí dlouhodobě únosné, tedy celosměnové doby práce, a krátkodobě únosné doby práce, je rozdílné.

Pokud jde o výpočet režimu práce a bezpečnostní přestávky pro dvanáctihodinovou směnu, pak je nutné nejprve vysvětlit, že výpočet upravený v části B přílohy č. 1 k citovanému nařízení vlády byl navržen pro osmihodinovou směnu v době, kdy tato směna byla standardní. Jelikož však přibývá směn delších než osmihodinové, je toto zohledněno v připravované druhé novele tohoto nařízení vlády, jejíž účinnost je předpokládána v 1. čtvrtletí roku 2012, a proto také následné vysvětlení tuto změnu reflektuje.

Pakliže půjde například o práci zařazenou do třídy IIb podle tabulky č. 1a, části A přílohy č. 1, lze odečíst, že dlouhodobě únosná (nově „přípustná“) doba práce je vyjádřena 351 minutami, krátkodobě přípustná pak 130 minutami. Nejprve je třeba zjistit počet cyklů rozložených ve skutečné době směny, ve Vašem případě tedy směny v trvání 720 minut tzn. 720 : 130 = cca 6. Protože, jak je výše uvedeno, počítá novela nařízení s úpravou, je nutné k 351 minutám přičíst nárůst o 20 %, tj, cca 70, což činí celkem cca 420 minut. Na krátkodobě přípustnou dobu práce 130 minut se nárůst nevztahuje, ta zůstává stejná. Dále je třeba zjistit dobu trvání přestávky, a to z výpočtu 720 – 420 : 6 -1 = 60 minut. Pakliže bylo vypočteno, že v průběhu 720 minut bude 6 pracovních cyklů, pak jeden cyklus bude mít 120 minut. Ačkoliv se hovoří o přestávce, je logické a také účelné, aby bezpečnostní přestávka nebyla aplikována jednorázově (60 minut), ale byla rozložena v průběhu trvání celé směny.

Při modelovém výpočtu, kdy by byl počátek směny stanoven na 6.00 hodin a směna má skončit v 18.00 hodin, vychází, že počet cyklů ve skutečnosti bude 5 a počet bezpečnostních přestávek rovněž. To je způsobeno tím, že poslední bezpečnostní přestávka končí cca v 16.50, tzn., že do konce směny chybí 70 minut, tedy doba kratší než doba vypočtené délky cyklu 120 minut, po níž má následovat bezpečnostní přestávka. Protože však bude zároveň dodržena doba krátkodobé přípustné doby práce 130 minut, není nutno bezpečnostní přestávku nařídit.

Vzhledem k tomu, že zaměstnavatel musí poskytnout zaměstnanci přestávku na jídlo a oddech v celkové délce 30 minut, přičemž minimálně jedna její část musí být 15 minut, pak vycházíme-li z obecně používaného dělení takové přestávky na 10minutovou (svačina) a 20minutovou (oběd), ve skutečnosti by pak bylo 5 cyklů po 120 minutách a 5 bezpečnostních přestávek, přičemž jedna 10minutová přestávka a 20minutová přestávka na jídlo a oddech by byly zároveň považovány za přestávky bezpečnostní, jak stanoví § 89 odst. 2 zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce. Skutečná doba výkonu práce by pak byla 660 minut a úhrnná doba přestávek by pak představovala 60 minut. 

Takové časové rozložení však bude možné použít jen na práce, které nejsou prováděny v prostředí s vysokou tepelnou zátěží spojenou s vysokým energetickým výdejem. Z tabulek 1a až 2c lze dovodit, že u vysokých zátěží teplem, kde je právě s ohledem na tento stav stanovena dlouhodobě i krátkodobě přípustná doba práce velmi krátká, je nelogické, aby zde byly zaváděny například 12hodinové směny, protože souhrnná doba přestávek by byla delší, než samotný čas výkonu práce. Navíc je nutno mít na paměti, že krátkodobě přípustné doby práce jsou limitní a nelze je podcenit, neboť odezvou na jejich překračování by mohla být reakce na přehřátí vnitřního prostředí organizmu.