diskriminace

Listina základních práv a svobod ve svém článku 26. odst. 3 větě první přiznává každému právo získávat prostředky pro své životní potřeby prací, přičemž se jedná o základní právo člověka, zařazené do kategorie hospodářských, sociálních a kulturních práv. Podle ust. § 4 odst. 2 zákona o zaměstnanosti je při uplatňování práva na zaměstnání zakázána jakákoliv diskriminace a jsou zde taxativně uvedeny důvody, na základě kterých nelze uchazeče o zaměstnání diskriminovat. 

Zaměstnankyně se obrátila na soud v případě šikany ze strany svojí nadřízené. Požadovala zveřejnění omluvy a odškodné. Jak rozhodly soudy?

Na pracovišti dochází k výskytům šikany v různých podobách -  jedná se o mobbing, bossing či staffing. Cílem a současně ambicí této publikace je seznámit čtenáře s komplexními informacemi ohledně postupů účinné ochrany a zároveň obrany proti šikaně na pracovišti.

Zaměstnankyně, které skončil dlouhodobý pracovní poměr pro nadbytečnost, se domáhala u soudu vyššího odstupného stanoveného v kolektivní smlouvě, které jí zaměstnavatel odmítal přiznat z důvodu jejího nároku na starobní důchod. Jak rozhodly soudy? 

Inspektor se může setkat s mnoha problematickými situacemi při prokazování porušení zákona v oblasti rovného zacházení a zákazu diskriminace. Jednou z nich je skutečnost, že na rozdíl od jiných kontrol prováděných orgány inspekce práce zde většinou chybí listinné důkazy a často je k dispozici pouze výpověď osoby, která diskriminaci či šikanu oznamuje.

Zásada rovného zacházení se všemi zaměstnanci vychází ze Smlouvy o Evropském hospodářském společenství a je klíčovým principem v právu Evropského společenství. Jde o legislativu, která je společná všem členským státům a má přednost před vnitrostátním právem. V oblasti pracovního práva je zásadě rovného zacházení se všemi zaměstnanci přikládán maximální význam, neboť pracovní právo upravuje závislou práci, která, je vykonávána ve vztahu nadřízenosti zaměstnavatele a podřízenosti zaměstnance a zásadním způsobem ovlivňuje vztahy na pracovišti.