Nerovné zacházení a diskriminace z pohledu inspekce práce

Dle zákoníku práce (a primárně dle Listiny základních práv a svobod) není možné na pracovišti činit rozdíly mezi zaměstnanci, pokud pro rozdílný přístup neexistuje objektivní důvod. Princip rovného zacházení a zákazu diskriminace na pracovišti je součástí nejen českého práva, ale i mezinárodního práva, zájem na jeho dodržování je tudíž celospolečenský.

Před vznikem pracovního poměru jsou kontrolními pravomocemi na úseku rovného zacházení a diskriminace vybaveny úřady práce, po vzniku pracovního poměru pak orgány inspekce práce.

V roce 2007 obdržely orgány inspekce práce celkem 189 podnětů ke kontrole, které upozorňovaly na nerovné zacházení se zaměstnanci, tzn. cca 4 % z celkového počtu všech podaných podnětů. Kontrolou pak byla prokázána oprávněnost nebo částečná oprávněnost asi 40 % z nich. Nejčastěji se zaměstnavatelé dopouštěli porušení na úseku rovného zacházení v oblasti odměňování, kdy za práci stejné hodnoty neposkytli zaměstnancům stejnou mzdu, plat či odměnu.

Nerovné zacházení rovněž bylo prokázáno na úseku poskytování různých zaměstnaneckých benefitů (např. stravenky, příspěvek na penzijní pojištění atd.). Naopak diskriminaci jako nerovné zacházení na základě konkrétního diskriminačního důvodu, jakým je např. pohlaví, věk, zdravotní stav, státní příslušnost, orgány inspekce práce doposud neprokázaly. Změnu by mohlo přinést přijetí antidiskriminačního zákona.

Prokázat nerovné zacházení nebo diskriminaci na pracovišti není pro orgány inspekce práce jednoduché, neboť nejčastěji vychází z tvrzení zaměstnance (stěžovatele), které však nemá oporu v listinných dokladech.

V takovém případě je nutné dotazovat se dalších zaměstnanců, zde popis sporné situace nemusí být totožný, danou situaci si již nemusí pamatovat, nebo hovořit s inspektory nechtějí ze strachu o místo. Naproti tomu se poslení dobou objevily i v české judikatuře rozsudky s nemalým finančním odškodněním zaměstnance, s nímž zaměstnavatel nezacházel jako s ostatními zaměstnanci.

Soudní řízení v těchto věcech je postaveno na principu obráceného důkazního břemene a je při něm možné využít celou škálu důkazních prostředků (např. výslech svědků pod trestněprávní sankcí za křivé svědectví). Mnohdy se tak pro stěžovatele může jevit jako vhodnější obrátit se na soud s příslušnou žalobou.