Pracovní podmínky žen

Rovnost práv žen a mužů vyplývá již z Všeobecné deklarace lidských práv z roku 1948. Dále byla přijata Úmluva MOP č. 100 o stejném odměňování pracujících mužů a žen za práci stejné hodnoty v roce 1951, Úmluva č. 111 o diskriminaci (zaměstnání a povolání) v roce 1958 nebo Úmluva o odstranění všech forem diskriminace žen v roce 1979. Z § 16 zákoníku práce vyplývá zákaz jakékoliv diskriminace, včetně diskriminace z důvodu pohlaví. Tím se rozumí také diskriminace z důvodu těhotenství, mateřství, otcovství nebo pohlavní identifikace. Zásada rovného zacházení pro muže a ženy je zmiňována i v zákoně č. 198/2009 Sb., antidiskriminačním zákoně, ve znění pozdějších předpisů, a je zde také uvedeno, na co se povinnost zaměstnavatele dodržovat zásadu rovného zacházení s muži a ženami nevztahuje. Podle § 279 zákoníku práce je zaměstnavatel povinen informovat zaměstnance o opatřeních, která přijal k zajištění rovného zacházení a k zamezení diskriminace.

Jak vyplývá z Roční souhrnné zprávy o výsledcích kontrolních akcí SÚIP za rok 2022 i z let dřívějších, kontrolní činnost Státního úřadu inspekce práce a oblastních inspektorátů práce je zaměřena i tímto směrem. Rovným odměňováním mužů a žen se dlouhodobě zabýval projekt Rovnost žen a mužů na trhu práce se zaměřením na (ne)rovné odměňování žen a mužů, známý pod názvem 22 % K ROVNOSTI, který byl ukončen v prosinci 2022. Zároveň bylo schváleno pokračování projektu pod názvem Rovná odměna. V roce 2022 proběhlo celkem 113 kontrol specificky zaměřených na problematiku rovného odměňování mužů a žen se zaměřením na větší zaměstnavatele napříč všemi kraji, kde byl vyšší předpoklad, že budou práci stejné hodnoty vykonávat muži i ženy. V rámci těchto kontrol bylo učiněno celkem 15 zjištění vztahujících se k oblasti nerovného zacházení, diskriminace či nerovného odměňování. Celkem bylo v 11 případech zjištěno porušení povinnosti zajistit rovné zacházení se zaměstnanci a zaměstnankyněmi, ve dvou případech nedodržel zaměstnavatel zákaz diskriminace a ve dvou případech nebylo zajištěno rovné odměňování. Podněty týkající se rovného odměňování mužů a žen byly uvedeny v roce 2021, 2020, a sice dva ročně.

Jak již bylo uvedeno výše, ženám jsou vysloveně zakázány práce, které jsou spojovány s jejich mateřstvím. Práce a pracoviště, které jsou zakázány těhotným zaměstnankyním, zaměstnankyním, které kojí, a zaměstnankyním-matkám do konce devátého měsíce po porodu stanovuje vyhláška č. 180/2015 Sb.

Konají-li tyto zaměstnankyně práci, která pro ně není podle lékařského posudku vhodná, je zaměstnavatel povinen převést je dočasně na jinou, pro ně vhodnou, práci, a pokud dosahují nižšího výdělku, poskytuje se na vyrovnání tohoto rozdílu vyrovnávací příspěvek podle zvláštního právního předpisu (§ 42˗44 z. č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění, ve znění pozdějších předpisů). Těhotné zaměstnankyně a zaměstnankyně a zaměstnanci pečující o děti do věku 8 let smějí být vysíláni na pracovní cestu mimo obvod obce svého pracoviště nebo bydliště jen se svým souhlasem; přeložit je může zaměstnavatel jen na jejich žádost. Zakazuje se zaměstnávat těhotné zaměstnankyně prací přesčas. Zaměstnankyním a zaměstnancům, kteří pečují o dítě mladší než 1 rok, nesmí zaměstnavatel práci přesčas nařídit. Zaměstnankyni, která kojí své dítě, je zaměstnavatel povinen poskytnout kromě přestávek v práci zvláštní přestávky ke kojení, které se započítávají do pracovní doby. (§ 238-242 zákoníku práce).

Podle § 103 zákoníku práce je zaměstnavatel povinen, jestliže při práci přichází v úvahu expozice rizikovým faktorům poškozujícím plod v těle matky, informovat o tom zaměstnankyně. Těhotné zaměstnankyně, zaměstnankyně, které kojí, a zaměstnankyně-matky do konce devátého měsíce po porodu je dále povinen seznámit s riziky a jejich možnými účinky na těhotenství, kojení nebo na jejich zdraví a učinit potřebná opatření, včetně opatření, která se týkají snížení rizika psychické a fyzické únavy a jiných druhů psychické a fyzické zátěže spojené s vykonávanou prací. Dále je povinen jim přizpůsobovat na pracovišti prostory pro odpočinek. Pro ženy jsou stanoveny například také jiné hygienické limity pro ruční manipulaci s břemeny podle nařízení vlády č. 361/2007 Sb., kterým se stanoví podmínky ochrany zdraví při práci, ve znění pozdějších předpisů.

Výzkumný ústav bezpečnosti práce vydává podrobnou analýzu pracovní úrazovosti žen v ČR. Jak vyplývá z přehledu uvedeného v příloze, nejčastější příčinou pracovních úrazů žen byly pády. Cílem osvětové kampaně pro ženy NEBEZPEČÍ PÁDU ČÍHÁ NA KAŽDOU Z NÁS Výzkumného ústavu bezpečnosti práce je informovat ženy o prevenci pádů a motivovat je k jejich předcházení. Více informací o bezpečnosti a ochraně zdraví zaměřených na ženy můžete nalézt na webových stránkách Život a práce žen v ČR.

Bezpečností a ochranou zdraví žen se také dlouhodobě zabývá i Evropská agentura pro BOZP (EU-OSHA). Mimo jiné se zaměřuje na prevenci a ochranu před násilím páchaném na ženách a dívkách a sexuálním obtěžováním na pracovišti. Byla přijata úmluva Mezinárodní organizace práce č. 190 o násilí a obtěžování na pracovišti z roku 2019 a doporučení Mezinárodní organizace práce č. 206 o násilí a obtěžování na pracovišti z roku 2019. Úmluva definuje pojmy násilí a obtěžování a genderově podmíněné násilí a obtěžování. Požadavkem úmluvy je zpracování a implementace komplexní národní strategie zacílené specificky na prevenci násilí a obtěžování v souvislosti s výkonem práce a boj proti těmto jevům.