Soudní spor o odstupné při rozvázání pracovního poměru z důvodu pracovního úrazu

Zaměstnanec (dále "žalobce") působil u zaměstnavatele (dále "žalovaný") mnoho let jako pracovník údržby. V květnu roku 2007 žalobce utrpěl pracovní úraz při výbuchu plynu v nádobě během svařování (zlomeninu obou patních kostí a poranění hrudníku), pro který byl okresní správou sociálního zabezpečení uznán v květnu 2008 plně invalidním, a se žalovaným uzavřel dohodu o rozvázání pracovního poměru, ve které žalovaný jako důvod označil „odchod do plného invalidního důchodu“. Ve skutečnosti šlo o důvod uvedený v ustanovení § 52 písm. d) zákoníku práce a tudíž žalobci přísluší odstupné podle ustanovení § 67 odst. 1 zákoníku práce ve výši dvanáctinásobku průměrného měsíčního výdělku. Pokud se zaměstnavatel zcela nezprostí své odpovědnosti podle § 270 zákoníku práce (v době tohoto soudního sporu podle 367 odst. 1 - pozn. redakce).

Žalovaný namítal, že v době rozvázání pracovního poměru účastníků dohodou nebyly splněny podmínky pro vznik nároku žalobce na odstupné, neboť zařízením závodní preventivní péče (nyní pracovnělékařských služeb - pozn. redakce) nebyl vydán lékařský posudek, podle něhož by žalobce nesměl dále konat dosavadní práci pro pracovní úraz.

Okresní soud na základě lékařské zprávy a výpovědi lékaře, který byl ošetřujícím lékařem žalobce a zároveň lékařem závodní preventivní péče, dospěl k názoru, že žalobce není schopen dále vykonávat dosavadní práci údržbáře z důvodu pracovního úrazu, a že mu proto náleží – bez ohledu na to, že do dne skončení pracovního poměru žalobce nebyl vydán lékařský posudek - odstupné ve výši dvanáctinásobku průměrného výdělku podle ustanovení § 67 odst. 1 zákoníku práce. Rozhodl, že žalovaný je povinen žalobci odstupné zaplatit i s úroky z prodlení a rovněž musí zaplatit náhradu nákladů řízení a soudní poplatek.

Žalovaný se odvolal. Krajský soud svým rozsudkem potvrdil rozsudek prvního stupně a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Shodně se soudem prvního stupně pokládal za podstatné, že „faktickým“ důvodem skončení pracovního poměru dohodou účastníků byla skutečnost, že žalobce nebyl schopen konat dosavadní práci pro pracovní úraz, a stejně jako soud prvního stupně shledal, že pracovní poměr žalobce u žalovaného „fakticky“ skončil z důvodu uvedeného v ustanovení § 52 písm. d) zákoníku práce, i přes absenci onoho lékařského posudku. Trvat na „požadavku existence“ tohoto posudku by podle názoru odvolacího soudu bylo – zvlášť u dohody o rozvázání pracovního poměru z důvodu uvedeného v ustanovení § 52 písm. d) zákoníku práce - „formálním výkladem zákona poškozujícím žalobce".

Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání. Namítl, že lékařský posudek vydaný zařízením závodní preventivní péče je „zcela základní součástí důvodů podle § 52 písm. d) zákoníku práce“, a proto nemůže chybět. Namítal také, že kromě toho, že žádný lékařský posudek před uzavřením dohody o rozvázání pracovního poměru nebyl vydán, ani nebyl informován o zdravotním stavu žalobce, nemohl tudíž být pracovní poměr rozvázán z důvodu uvedeného v ustanovení § 52 písm. d) zákoníku práce. Žalovaný navrhl, aby dovolací soud zrušil rozsudky soudů obou stupňů a aby věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Žalobce navrhl, aby dovolací soud dovolání žalovaného odmítl, a zdůraznil, že, měl-li žalovaný pochybnosti o tom, zda splňuje podmínky pro ukončení pracovního poměru podle § 52 písm. d) zákoníku práce, měl jej vyzvat k předložení lékařského posudku, případně si tento posudek opatřit.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací projednal dovolání žalovaného podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 31. 12. 2012, neboť dovoláním byl napaden rozsudek odvolacího soudu, který byl vydán přede dnem 1. 1. 2013. Dospěl k závěru, že dovolání není opodstatněné.

Pro vznik práva zaměstnance na odstupné není rozhodující, zda okolnost, se kterou je zákonem spojeno právo zaměstnance na odstupné, je uvedena v dohodě o rozvázání pracovního poměru; ustanovení § 67 odst. 1 zák. práce totiž nespojuje, byl-li pracovní poměr rozvázán dohodou, vznik práva na odstupné s tím, co bylo v dohodě uvedeno o důvodech skončení pracovního poměru, ale se zjištěním, proč (z jakého skutečného důvodu) byl pracovní poměr opravdu rozvázán.

Lékařský posudek vydaný zařízením závodní preventivní péče o způsobilosti zaměstnance k práci není aktem, z něhož by byl soud při zjišťování důvodu rozvázání pracovního poměru [tj. při zjišťování, zda k rozvázání pracovního poměru mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem došlo z důvodů uvedených v ustanovení § 52 písm. d) zák. práce] ve sporu o odstupné povinen vycházet. Zdravotní stav zaměstnance z hlediska jeho schopnosti dále konat dosavadní práci pro pracovní úraz, pro nemoc z povolání nebo pro ohrožení nemocí z povolání proto může být posouzen lékařem i jinak a není vyloučeno ani to, že – nebyl-li zařízením závodní preventivní péče lékařský posudek o způsobilosti zaměstnance k práci vůbec vydán - bude pro účely zjištění důvodu rozvázání pracovního poměru zjišťován (zejména prostřednictvím odborných vyjádření orgánů veřejné moci, popřípadě znaleckých posudků) teprve v řízení o odstupné při skončení pracovního poměru ze zdravotních důvodů.

Z uvedeného vyplývá, že zaměstnanci, který uzavřel se zaměstnavatelem dohodu o rozvázání pracovního poměru, přísluší – bez ohledu na to, co bylo v této dohodě uvedeno jako důvod rozvázání pracovního poměru a zda byl v době uzavření dohody zařízením závodní preventivní péče vydán lékařský posudek o způsobilosti zaměstnance k práci - odstupné ve výši nejméně dvanáctinásobku průměrného výdělku, jestliže bude zjištěno, že zaměstnanec v době uzavření dohody o rozvázání pracovního poměru nesměl pro pracovní úraz, onemocnění nemocí z povolání nebo pro ohrožení nemocí z povolání dále konat dosavadní práci a že tato okolnost byla skutečným důvodem rozvázání pracovního poměru účastníků. A jestliže se zaměstnavatel zcela nezprostil své odpovědnosti za škodu vzniklou zaměstnanci pracovním úrazem nebo nemocí z povolání podle ustanovení § 367 odst. 1 zákoníku práce (nyní § 270 - pozn. red.). Názor odvolacího soudu je tedy správný. Žalovaný je proto povinen nahradit žalobci náklady potřebné k uplatňování práva.