Prevence rizik - provádění kontrol technického stavu technických zařízení

Část 3.

Část 3.

Mezi nejčastější chyby, kterých se dopouštějí zaměstnavatelé při provozu technických zařízení, patří nesplnění požadavků NV č. 378/2001 Sb., a NV č. 101/2005 Sb., k vypracování místního provozního bezpečnostního předpisu s určením odpovědných zaměstnanců za kontrolu provedení povinných úkonů kontrol a údržby, plněním opatření z procesu prevence rizik, stanovením periodicit provádění jednotlivých úkonů kontroly technického stavu a pravidelné údržby.

Stejně obvyklou chybou je přebírání vzorové dokumentace od firem, které se prodáváním takových obecných písemností i volně dostupných na internetu, intenzivně jako dobrým byznysem zabývají bez jakékoli vazby dokumentace na reálný stav provozních podmínek. Jedná se zejména o vzory pro identifikaci a vyhodnocení rizik. Takováto statická dokumentace neplní požadavky kladené na proces prevence rizik se všemi právními následky z tohoto faktu plynoucími. Navíc v Česku je velmi rozšířen úkon kopírování všeho a hlavně ve velkém množství. Proto se například v oblasti zdravotnictví setkávám s takto obecně nakopírovanými riziky při práci s motorovou pilou, práci na jeřábu, a nebo jízdou na traktoru.

Při své práci revizního technika vyhrazených elektrických zařízení a zároveň odborně způsobilé osoby v prevenci rizik a požární ochraně musím zhodnotit i to, zda se stav zařízení od poslední revize zhoršil a mám tedy povinnost se seznámit s mnoha protokoly od různých revizních techniků. Nejčastějšími chybami v protokolech o revizích vyhrazených elektrických zařízení, se kterými se setkávám, jsou:

• provádění revizí podle starých neplatných norem,
• chybějící záznam o provedení povinných úkonů při prohlídce, měřeních a funkčních zkouškách.

Nedostatečně provedená revize jakéhokoli vyhrazeného nebo určeného technického zařízení a kontrola technického stavu u všech zařízení, znamená nefunkčnost v systému prevence rizik, protože skutečný stav zařízení nebyl řádně vyhodnocen.

Výše uvedené nedostatky, díky rozsahu jejich výskytu, vyvolávají dotazy nejen na efektivitu systému zpětné kontroly ze strany státních orgánů, ale hlavně na efektivitu celé koncepce bezpečnosti a ochrany zdraví při práci.

Dle mého názoru jsou požadavky kladené na odborně způsobilé osoby v prevenci rizik (OZO v PR), které nejsou absolventy FBI, VŠB - TU Ostrava, nastaveny velmi nízko, nedůsledně a systém vydávání osvědčení prostřednictvím akreditovaných soukromých subjektů v praxi poskytuje prostor pro nerovnoměrné prověřování odborných znalostí, které při výkonu práce OZO v PR musí aktivně používat, což se v praxi velmi často neděje.

Nedůslednost je také příčinou stavu oboru provádění pravidelných revizí, kdy revizní technici mohou přijít o osvědčení/oprávnění pouze v případě, že neuspějí u zkoušky z odborné způsobilosti. Pokud závadu ve zprávě o revizi (například závadu, že vystavil revizi, aniž by na místě vůbec byl) odstraní, Státní úřad inspekce práce (SÚIP) mu osvědčení ponechá. Po mém dotazu na SÚIP, kolik bylo odebráno osvědčení za nekvalitní práci revizních techniků elektro, mi bylo sděleno, že od roku 2002 pouze 2 osvědčení. Proč tedy státní orgány tak horlivě pokutují drobné závady, které neohrožují přímo zdraví nebo život, ale k problému nekvalitně provedené revize VTZ, kde jsou lidské životy ohroženy neustále, se nevyjadřují?

Otázkou dále zůstává, co může odborná veřejnost s tímto stavem věcí reálně dělat. Na tento dotaz jsem od SÚIP dostal odpověď, že máme „hříšníky“, kteří nedělají svou práci tak, jak by měli, hlásit přímo na SÚIP a ten pak prostřednictvím OIP provede kontrolu ve smyslu zákona č. 251/2005 Sb., ke zjištění přestupků se stanovením pokuty až do výše 2 000 000 Kč. I zde je nutné uvést, že každý OIP a jednotliví inspektoři mají na porušení povinností jiný pohled. To, co je v jednom kraji považováno za porušení povinností s následnou, byť jen výchovnou, pokutou, to naopak v druhém kraji inspektor vůbec neřeší a porušením povinnosti se nezabývá.

Proto se chci zasadit o to, aby byl výkon státních orgánů a akreditovaných společností v oblasti prevence rizik v České republice vyrovnaný a všichni zaměstnavatelé, živnostníci, revizní technici a odborně způsobilé osoby měli srovnatelné podmínky k výkonu své práce.

Autoři článku jsou ze společnosti Pyrokontrol.

Použitá literatura

[1] Zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ze dne 21. dubna 2006.

[2] Zákon č. 309/2006 Sb., kterým se upravují další požadavky bezpečnosti a ochrany zdraví při práci v pracovněprávních vztazích a o zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při činnosti nebo poskytování služeb mimo pracovněprávní vztahy (zákon o zajištění dalších podmínek bezpečnosti a ochrany zdraví při práci), ze dne 23. května 2006.

[3] Zákon č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky a o změně a doplnění některých zákonů, ze dne 24. ledna 1997.

[4] Zákon č. 174/1968 Sb., o státním odborném dozoru nad bezpečností práce, ze dne 20. prosince 1968.

[5] Zákon č. 251/2005 Sb., o inspekci práce, ze dne 3. května 2005.

[6] Nařízení vlády č. 378/2001 Sb., kterým se stanoví bližší požadavky na bezpečný provoz a používání strojů, technických zařízení, přístrojů a nářadí, ze dne 12. září 2001.

[7] Nařízení vlády č. 101/2005 Sb., o podrobnějších požadavcích na pracoviště a pracovní prostředí, ze dne 26. ledna 2005.

[8] Vyhláška č. 246/2001 Sb., o stanovení podmínek požární bezpečnosti a výkonu státního požárního dozoru (vyhláška o požární prevenci).

[9] Vyhláška Českého úřadu bezpečnosti práce č. 48/1982 Sb.,

kterou se stanoví základní požadavky k zajištění bezpečnosti práce a technických zařízení, ze dne 15. dubna 1982.

[10] ČSN ISO 31000, Management rizik - Principy a směrnice, datum účinnosti 1. 11. 2010.

[11] ČSN EN 31010, Management rizik - Techniky posuzování rizik, datum účinnosti 1. 2. 2011.