Jak se bránit šikaně zaměstnavatele

"Reagovat na násilí je morální povinností každého z nás. Každý, kdo o šikaně ví a nic nepodnikne, se stává spoluviníkem.“

Úvod

Málokdo si však uvědomuje, že důsledky šikany jsou komplexní. Ačkoliv největší vahou dopadají na oběť (projevují se v mnoha psychických, psychosomatických a vztahových potížích), změna pracovní atmosféry zároveň velmi výrazně ovlivňuje spokojenost a výkonnost ostatních zaměstnanců, což se dotýká i struktury a prosperity firmy. Důsledky šikany na pracovišti ale překračují hranice firmy – jejich vliv je celospolečenský.

Obětí může být kdokoliv z nás

Šikana na pracovišti je na rozdíl od jednorázových či krátkodobých strategií dlouhodobým procesem. V zahraniční literatuře je často přirovnávána ke zhoubným nemocem či epidemiím, ale ani termíny jako psychická vražda či psychický terorismus nejsou žádnou výjimkou. Vyznačuje se opakovaným a systematickým ničením vyhlédnutého jedince. Útoky jsou často bez náležité příčiny a obvykle ani nesouvisí s tím, jak se člověk na pracovišti chová či jakou práci vykonává. Obětí se teoreticky může stát kdokoliv z nás. Šikanující lidé jsou často patologické osobnosti, jenž velice dobře dokáží využít všeho ve svůj prospěch. Negativní stránky druhých obratně zdůrazní, pozitivní naopak důkladně zneváží. Zatímco motivace pachatelů může být vcelku různorodá, jejich cíl obvykle bývá shodný – vyloučit svoji oběť z kolektivu, ponížit ji, zpochybnit její profesní zdatnost i zdravý rozum a donutit ji k odchodu z pracoviště.

Nejlepší obranou je prevence

Nejlepší obranou proti všem patologickým vztahům na pracovišti je jednoznačně prevence, tedy zabránit, aby se takové jevy objevily. Prvním krokem je si přiznat, že šikana na pracovišti není žádnou nevinnou hrou, ale naopak dlouhodobým procesem se závažnými zdravotními i finančními dopady, kterému je třeba věnovat náležitou pozornost. Důležité je znát základní informace, vědět, jaké má znaky, jak se projevuje. Šikana je úzce provázána s firemní kulturou. Ta musí být nastavena takovým způsobem, aby příležitosti pro šikanování vůbec nevznikaly. Pracoviště, kde je hybnou silou výkonu sobectví, konkurenční tlaky a závist si o vznik šikany totiž přímo říká. Klíčovou roli hraje vedoucí pracovník, který by měl být nositelem firemní kultury. Svým přístupem k řešení problémů, stylem řízení a způsobem komunikace může situaci výrazně ovlivnit. Firma by se zároveň měla pokusit nevpustit patologické osobnosti do firmy nebo alespoň co nejvíce eliminovat možnost jejich přijetí. Boj proti patologickým vztahům na pracovišti je ale komplexní záležitostí, kromě prevence musí být zaměřen i na okamžité odstraňování jakýchkoliv náznaků šikany, což se však děje velmi zřídka.

Prevence z pohledu jednotlivce

Rejstřík preventivních opatření u jednotlivce je bohužel dosti omezený. Neexistuje žádná konkrétní účinná a univerzální technika obrany, která by fungovala proti všem pachatelům a pomohla všem potenciálním obětem. Jde totiž o závažný komplexní problém, proces, který se neustále vyvíjí, a proto není možné ho vyřešit jednoduchou radou. Lze jen doporučit zjištění si co nejvíce informací o novém pracovišti, chodu firmy a vztazích a poměrech, které tam panují. Naprosto nezbytné je vybudovat si dostatečně pevné zázemí, jenž člověku v těžkých chvílích poskytnou důelžitý opěrný bod.

Když už šikana propukla

Pokud již šikana propukla, je situace jiná. Oběť má sice určité možnosti obrany, klíčovým bodem je však včas rozpoznat, že se stala obětí a neodkladně situaci řešit. Obecně řečeno jsou pouze tři možnosti, jak se bránit – odejít ze zaměstnání, zůstat a dále trpět anebo zůstat a bránit se. Oběť si proto na prvním místě musí položit otázku, zda chce nebo nechce zůstat ve svém zaměstnání. Pokud se rozhodne zůstat, musí okamžittě začít jednat a ne zlo dál pasivně snášet. A navíc, čím později oběť s bráněním svých práv začne, tím se její možnosti obrany snižují. Je nutné mít ale na paměti, že technika sebeobrany je individuální záležitost a závisí na mnoha faktorech. Na osobnosti oběti (její sebedůvěře, odvaze, odolnosti) a jejím zázemí, osobnosti pachatele, popřípadě počtu osob, které proti oběti stojí; délce šikany a v neposlední řadě také na prostředí, ve kterém se šikana odehrává. Je-li pachatelem násilí kolega, pak se jedná o mobbing. Komplikací při odhalení pachatele a rozpoznání mobbingu je skrytost a rafinovanost, se kterou jsou útoky vedeny, ale zároveň i fakt, že vedoucí pracovníci nejsou na výskyt, natož na řešení těchto jevů vůbec připraveni. Odehrává-li se mobbing na pracovišti, měl by to zaměstnanec sdělit svému nadřízenému, který má povinnost se stížností zabývat. V případě, že ji vyhodnotí jako oprávněnou, měl by okamžitě jednat a postarat se o nápravu. Bohužel, se tak děje zřídkakdy. Naopak, velmi často se vedoucí pracovníci stávají spolupachateli či dokonce přímo pachateli šikany. Pokud je šikanujícím sám vedoucí pracovník (tzv.bossing), situace je ještě obtížnější.

Strategie obrany

Prvním krokem sloužícím ke zmapování situace je promluvit si s pachatelem šikany – jeho reakce nám totiž hodně napoví. Nehledě na to, že tím ukážete svoji vstřícnost a ochotu řešit vzájemné spory. Pokud vás odbude slovy „my se spolu nemáme o čem bavit“ nebo „nemám zájem“, je zřejmé, že vám i nadále „půjde po krku“. Otevřeně dejte najevo, že tohle trpět nebudete. Vystupujte sebevědomě, reagujte věcně a snažte se nedat najevo nejistotu. Mobber či bosser nesmí poznat, že vás svým jednáním zraňuje a dostává na lopatky. Často si totiž testuje, kam až může zajít. Proto je od začátku nutné vymezit hranice a snažit se odrážet každý útok. Klíčovou součástí obrany je shromažďování veškerých důkazů projevů šikany – schovávat si veškeré doklady či dokumentaci o komunikaci s pachatelem (lístečky, emaily, SMS, apod.) a zároveň si vést něco jako mobbingový deník. Je třeba si poznamenávat vše, i když se to jeví jako drobnosti nebo nepodstatné malichernosti, zapisovat si, co se konkrétně stalo, jak a kdy k tomu došlo, svědky událostí, popř. pořídit fotodokumentaci. Takovéto údaje pomohou doložit vážnost situace více, než jednotlivá vyřčená slova. Individuální obrana je však velmi obtížná a vyčerpávající, proto je důležité oslovit kolegy a hledat u nich podporu či pomoc. Kolektivní obrana má rozhodně větší naději a navíc pachatel uvidí, že už proti sobě nemá pouze jednoho protivníka. Zásadní roli v boji se šikanou hraje kvalitní rodinné zázemí. Ale je důležité nevyhýbat se ani odborné pomoci – psychologa, psychoterapeuta či psychiatra, kteří vnesou do problému potřebný nadhled, což obvykle bývá u zainteresovaných příbuzných a přátel velmi složité. Odborníci poskytnou dostatek prostoru a klidu k vypovídání se, stejně jako ke společnému hledání cesty z nepříjemné situace.

Následující strategie jsou chybné a rozhodně je třeba se jim vyhnout:

• zavřít oči a čekat, až to pachatele přestane bavit
• vyhýbat se pachateli šikany v očekávání, že na vás zapomene
• snažit se získat sympatie pachatele svou vstřícností a přehnanou přizpůsobivostí
• všechno si nechat pro sebe a nikomu se nesvěřit

Závěr

Zatímco v zahraničí existuje mnoho institucí, kam se šikanovaný zaměstnanec může obrátit, u nás je situace mnohem těžší. V případě, že nadřízení odmítnou situaci řešit, obraťte se na vyššího nadřízeného, odbory, podejte stížnost na Inspektorát práce nebo ke zřizovateli. Cenné rady poskytne i právník, ale vzhledem k chybějící legislativní opoře je tato cesta dosti trnitá.

„Dobrý zaměstnavatel se mobberů zbaví, protože jejich přítomnost na pracovišti je velmi nákladná.“ G. Namie (Workplace Bullying Institute)