Co chcete vědět o ergonomii: výběr otázek a odpovědí

10.05.2004

Zdroj:

D - Hodnocení a řízení rizik v pracovním prostředí

Obsah článku: sociální klima na pracovišti, co je pracovní stresor a stres, jaký je vztah mezi individuální dispozicí a úrazovostí, “nemoci z budov” – tzv. Sick-Building Syndrom, biorytmy a jak ovlivňují pracovní výkonnost, rozdíl mezi únavou a chronickým únavovým syndromem, účinky monotonie na člověka, pasivní a aktivní odpočinek, nejčastější příčiny chyb a selhání člověka v pracovních systémech, vliv věku a pohlaví výkonovou kapacitu, nejvhodnější režim práce a přestávek v pracovní směně, nejdůležitější zásady uspořádání směnového systému a povinnosti zaměstnavatele v péči o podmínky při nočních směnách a jak mohou průmyslové havárie ovlivnit chování lidí.

ergonomie

pracovní prostředí

pracovní podmínky

Jaký je rozdíl mezi únavou a chronickým únavovým syndromem?

Únavou se obecně rozumí určitý pocit, prožívání či stav organismu vznikající v průběhu práce, či bezprostředně po ní. Souvisejí se změnami v biologických funkcích jako je látková výměna (metabolismus), krevní oběh, s činností vyšší nervové soustavy. Vztahy mezi změnami těchto funkcí, vlastním prožitkem a různými únavovými příznaky nejsou dosud dostatečně objasněny. (Existuje řada teorií, zatím však žádná nebyla jednoznačně přijata). Z hlediska objektivně zjistitelných příznaků se únava projevuje ve zhoršení kvality, v poklesu výkonnosti, někdy větší úrazovostí apod., což souvisí se snížením pozornosti, reakční rychlostí, zhoršením pohybové koordinace. Rozlišují se tři fáze, případně typy únavy. Únava prostá (akutní), většinou po práci, která po aktivním odpočinku většinou odezní. Dlouhodobé pracovní přetížení vede k druhé fázi, tj. k přepětí, vyžadující delší dobu odpočinku (dva i více dnů). Jeho příznaky jsou např. vznik spánkového dluhu, pocity deprese, podrážděnost atd. Jestliže přepětí trvá dlouhou dobu, může dojít k vyčerpání případně ke vzniku chronického únavového syndromu (CFS, anglicky chronic fatique syndrome). Jím se rozumí alespoň půl roku trvající nepřetržité tělesné a duševní únavové příznaky, jako jsou bolesti svalů, kloubů, hlavy, zvýšená teplota avšak nepřesahující 38 °C, vyčerpání i po malé fyzické zátěži, výrazné poruchy spánku, pocity úzkosti i poruchy paměti, podrážděnost a vnitřní neklid. Na vzniku CFS se podílejí virová či bakteriální onemocnění, při současném vlivu různých stresorů, i když ne intenzivních, ale působících delší dobu. Spouštěcím faktorem je oslabení imunitního systému, který zabezpečuje ochranu organismu před působením infekcí a cizorodých látek. CFS se relativně častěji objevuje u osob, pro něž je typický smysl pro odpovědnost, které jsou velmi pracovité, ambiciózní, prosazují svou osobnost a neumějí odpočívat. V současné medicínské literatuře není jednota, zda CFS má být uznávána jako samostatná nosologická jednotka v třídění a systematickém popisu nemocí.