Činnost a postavení odborně způsobilého zaměstnance prevence rizik

2) Bezpečnostní technik nebo OZZ?

2) Bezpečnostní technik nebo OZZ?

Já osobně jsem tvrdým zastáncem používání označení OZZ. Důvodem proto je fakt, že změna názvu vystihuje změnu úlohy osoby vykonávající tuto funkci. Nebylo by až tak velkým prohřeškem OZZ nazývat bezpečnostním technikem, i když zákon hovoří jednoznačně o OZZ a v BOZP by měly být zákony ctěny. Podstatné ale je, že osoba, která vykonává tuto činnost má dnes jiné úkoly, a měla by mít i jiné postavení, než měla osoba vykonávající tuto činnost před 1. 6. 1994, resp. 1. 1. 2001 (datum skončení oficiálního označení bezpečnostní technik a datum vzniku OZZ, ale především nového pojetí BOZP v ČR). Používání označení OZZ, místo bezpečnostního technika je tedy výrazem změny povinností a postavení této osoby, jedná se o vnější identifikační prvek ve společnosti. OZZ není pokračovatelem bezpečnostního technika, ale jen částečnou náhradou jeho funkce. OZZ má v převážné míře plnit zcela odlišné úkoly, které předtím většinou zastával stát (např. seznamy poskytovaných OOPP, prací zakázaných těhotným ženám, požadavky na zajištění bezpečného provozu technických zařízení a přístrojů, i hodnocení rizik svým způsobem dříve prováděl stát). Řečeno jinými slovy, bezpečnostní technik patří do centrálně řízeného hospodářství a OZZ do svobodné tržní ekonomiky.

Důkazem, že OZZ je mnohdy ve společnosti chápán jako bezpečnostní technik je, mimo jiné, i postoj některých politických uskupení. Svádí k tomu i povinnost vyplývající se zákoníku práce (firemního právníka nebo účetní nemusí mít zaměstnavatel ze zákona zajištěného a přitom pro zaměstnavatele plní obdobnou úlohu). Tato osoba je chápána jako ochránce zaměstnanců, dosazený do firmy státem prostřednictvím zákona, nikoliv zaměstnavatelů, čímž opravdu má být. Někteří ji dokonce považují za prodlouženou ruku odborů. Přitom ona má být jejich odborným oponentem, téměř protivníkem (tripartita zajištění BOZP - odbory zastoupené pověřenou osobou pro BOZP, případně fiktivně zástupcem pro oblast BOZP, stát zastoupený OIP, zaměstnavatel zastoupený OZZ). Tyto změny mají být reprezentovány, mimo jiné, změnou názvu.

OZZ nesmí být chápán jako poskytovatel odborného zajištění BOZP pro zaměstnance, jak už jsem uvedl výše - tedy, aby chránil jejich zdraví (sociální hledisko), například před vznikem pracovního úrazu (od toho mají odbory nebo zástupce pro oblast BOZP, zavedeného stejnou novelou zákoníku práce jako OZZ). OZZ sice poskytuje odborné zajištění BOZP, ale pro zaměstnavatele (ten si ho ostatně k tomuto účelu platí), aby například v důsledku snížené pracovní pohody zaměstnanců na pracovišti neklesla produktivita jimi vykonávané práce a tím nedošlo ke snížení konkurenceschopnosti (ekonomické hledisko). BOZP je v „rukách“ OZZ nástroj k vytváření nejen vyššího, ale především efektivnějšího dosažení zisku firmy (pokud srovnatelného zisku není dosahováno zvláštní politikou lidských zdrojů - například neustálým udržováním kolektivu zaměstnanců v určité věkové kategorii, nepřiměřenou kumulací pracovních činností, neustálou obměnou lidí - např. po třech měsících, vysokou mírou přesčasových hodin) tzn., že „bojuje“ za zaměstnavatele nikoliv za zaměstnance, jak je někdy mylně vykládáno. OZZ chrání zájmy zaměstnavatele ve společnosti, která po zaměstnavateli požaduje, aby dodržoval pravidla trvale udržitelného rozvoje, tzn., že firma uspěje v konkurenci, chrání své informace, finance a majetek, ale přitom se chová šetrně k životnímu prostředí a svým zaměstnancům. Ochrana zdraví zaměstnanců je doprovodným prvkem ochrany zájmů zaměstnavatele. OZZ má být zaměstnavateli odpověden za správně prováděnou preventivní údržbu lidských zdrojů a jeho ochranu před nadměrnými požadavky, například odborů nebo firem poskytujících činnosti dotýkajících se zajištění BOZP a zaštiťujících se, že je to požadavek právního předpisu a přitom to není pravda (například nutnost provést revize elektrických spotřebičů revizním technikem). Zaměstnanec jako nositel know-how je nejcennější ze zdrojů podnikání každého rozumného podnikatele, a je proto v jeho vlastním zájmu zaměstnance z tohoto důvodu chránit. Nikoliv z nějakého sociálního hlediska, tzn., aby nedošlo k poškození jeho zdraví (z tohoto hlediska je jednoduše nahraditelný – viz přístup některých podnikatelů zvláště u méně kvalifikovaných profesí, např. doplňování regálů v supermarketech) - to je povinností zaměstnance a státu.

Jednotlivý zaměstnanec je též „podnikatel“, neboť „podniká“ se svými schopnostmi, znalostmi a zkušenostmi na trhu práce (nabízí zde tyto komodity a „nakupuje“ za ně nejen mzdu, ale i další „zboží“ včetně podmínek pro výkon práce od zaměstnavatele, tedy zaměstnanec by měl mít zájem zda zaměstnavatel dodržuje BOZP, což je v našich podmínkách trochu iluze, ale v dobře fungující tržní ekonomice by tomu tak mělo být). Pokud své zdraví „proinvestuje“ ve vidině momentálního vysokého zisku (snížení pracovního uplatnění z důvodu následku pracovního úrazu nebo nemoci z povolání) je to v prvé řadě jeho problém, na druhém místě problém státu. Úlohou OZZ je, aby, v případě, pokud o to má zaměstnavatel zájem, tomu tak opravdu bylo. Tedy aby k poškození zdraví došlo opravdu v důsledku chyby na straně zaměstnance, tzn., že zaměstnavatel má své povinnosti v pořádku. Proto, pro případ vzniku pracovního úrazu by měl být pojištěn zaměstnanec, jak to má upravit nový zákon o úrazovém pojištění, nikoliv zaměstnavatel pro případ odpovědnosti za úraz.

OZZ nemůže ani plnit úlohu prodloužené ruky státu, jehož povinností je zajištění sociálního hlediska ochrany zaměstnanců, jak by mohlo někoho napadnout v důsledku povinnosti zajištění OZZ stanovené zákonem, neboť nejen, že jej stát neplatí, ale především OZZ nemá žádnou pravomoc (podmínky zajištění BOZP vytváří zaměstnavatel, nikoliv OZZ; ten mu jen pomáhá s řešením odborných problémů). To mají plnit příslušné orgány státní správy. Tedy OZZ je opět jejich protihráčem (opět chrání zaměstnavatele). A je velkou chybou, když někteří OZZ po inspektorech žádají, aby do protokolu uvedli něco, co nemohou u zaměstnavatele prosadit.

OZZ není technik (technika v této profesi zaujímá druhořadé místo), ale manažer BOZP, tzn. odborník znalý účelného řízení BOZP, nikoliv jen plnění úkolů BOZP. Nemůže již plnit úkoly BOZP, ale musí vytvářet a trvale zlepšovat systémy zajišťující plnění úkolů BOZP, což na něj klade mnohem větší nároky včetně požadavků na jeho kvalifikaci. Měl by splňovat kvalifikaci odborníka BOZP a též i kvalifikaci manažera [manažer je kvalifikace obdobně jako řezník, ekonom atd., nikoliv označení vedoucího, jak je mnohdy chápáno; manažer řídí chod systému (tzn. podmínek pro plnění úkolů) nebo subsystému, např. BOZP nebo účetnictví, nikoliv plnění úkolů, to je povinností vedoucího]. To však neznamená, že OZZ by měl studovat nějakou speciální školu. Základní zásady managementu BOZP by měly být součástí přípravného (základního) kurzu ke zkoušce odborné způsobilosti a též i zkoušky samotné. Jejich úroveň by měla zajistit, že OZZ bude schopen vytvořit, řídit a trvale zlepšovat systém zajištění BOZP ve firmě, který bude splňovat, že zajištění BOZP začíná nahoře, vztahy vedení firmy k BOZP jsou považovány za zcela rovnocenné snahám o zvýšení produktivity práce a bezpečnost práce se firmě vyplácí.