Zdravotní způsobilost k řízení motorových vozidel ve světle zákona č. 411/2005 Sb. - II. část

Neurologické a EEG vyšetření

V obecné rovině je nutné připomenout, že podle § 21 zákona č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu, ve znění pozdějších předpisů, je posudková činnost nedílnou součástí zdravotní péče, přičemž zdravotní péči podle téhož zákona poskytují pouze zdravotnická zařízení, a to prostřednictví svých odborných zaměstnanců = zdravotnických pracovníků (zákon č. 95/2004 Sb., o podmínkách získávání a uznávání odborné způsobilosti a specializované způsobilosti k výkonu zdravotnického povolání lékaře, zubního lékaře a farmaceuta, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 96/2004 Sb., ve znění pozdějších předpisů). Posudkovou činnost, jejímž úkolem je zejména posuzování zdravotní způsobilosti k práci nebo jiným činnostem, mohou pak s ohledem na její náročnost vykonávat podle posledně uváděných zákonů zdravotničtí pracovníci až po získání specializované způsobilosti. Proto je k posuzování zdravotní způsobilosti odborně způsobilý pouze atestovaný lékař a klinický psycholog, a to i v případě kdy posudkový závěr je pouze podkladem pro rozhodnutí posuzujícího lékaře stanoveného zákonem. Podle § 84 zákona je k vydání posudku oprávněn pouze registrující praktický lékař, lékař zařízení závodní preventivní péče nebo kterýkoliv praktický lékař, a to za podmínek stanovených zákonem.

• Neurologické a EEG vyšetření je součástí zdravotní péče a již od 1. června 2004 je obligatorní nebo fakultativní součástí lékařské prohlídky prováděné za účelem posouzení zdravotní způsobilosti (vyhláška č. 277/2004 Sb., o stanovení zdravotní způsobilosti k řízení motorových vozidel, zdravotní způsobilosti k řízení motorových vozidel s podmínkou a náležitosti lékařského potvrzení osvědčujícího zdravotní důvody, pro něž se za jízdy nelze na sedadle motorového vozidla připoutat bezpečnostním pásem (vyhláška o zdravotní způsobilosti k řízení motorových vozidel)).
• Cílem neurologického a EEG vyšetření je zjistit takové změny zdravotního stavu, které jsou příznakem nemoci, v jejímž důsledku je snížena bezpečnost silničního provozu (a tedy omezena zdravotní způsobilost), a to již v době, kdy nemoc není ještě klinicky rozvinuta v takové míře, která řidiče obtěžuje (ten proto sám zdravotní péči nepožaduje). Uvedená vyšetření v daném pojetí patří mezi tzv. vyhledávací vyšetření (prevenci), jejíchž úkolem je včasný záchyt prvých příznaků nemoci a včasné přijetí takových opatření, která brání nebo brzdí rozvoj nemoci a v daném případě současně vylučují možné negativní ovlivnění bezpečnosti silničního provozu.
• Zákon stanoví, že EEG vyšetření popisuje neurolog s příslušným vzdělání a hodnotí jeho výsledek v kontextu klinického neurologického vyšetření. Podle zákona č. 95/2004 Sb., ve znění pozdějších předpisů, příslušné vzdělání splňuje lékař – atestovaný neurolog. Podle vzdělávacího programu oboru je odborně způsobilý provádět neurologické vyšetření včetně speciálních neurologických vyšetřovacích testů, hodnocení a interpretaci elektrofyziologických a radiologických výsledků. Z praxe však víme, že pro kvalifikovaný odečet EEG a jeho hodnocení jsou potřebné též praktické zkušenosti, a to zejména v případech, kdy hodnocení má být podkladem pro vydání lékařského posudku. Kromě právní stránky věci je nutné též respektovat odbornou stránku - posudkovou činnost, podle které nelze EEG záznam hodnotit pouze v kontextu klinického nálezu, ale která vyžaduje i znalost zdravotní náročnosti související s výkonem činnosti řízení nákladních automobilů a autobusů, včetně režimu, ve kterém je tato činnost vykonávána. Z uvedeného je zřejmé, že ne každý neurolog s příslušnou specializací se musí cítit kvalifikovaným pro zpracování kvalitních podkladů pro posudkový závěr posuzujícího lékaře.
• Dalším úskalím je skutečnost, že zákonem požadované neurologické ani EEG vyšetření není vyloučeno z volby zdravotnického zařízení a zejména to, že zákon nezařazuje tato vyšetření výslovně jako součást lékařské prohlídky. Takovýto postup, na rozdíl od postupu stanoveného vyhláškou č. 277/2004 Sb. (viz níže) pak může klást vysoké a zejména morální nároky na vyšetřovaného řidiče, aby lékaři sdělil i takové informace, o kterých si je mnohdy vědom, že mohou bránit dalšímu výkonu práce. Z praxe víme, že obdobným lékařským vyšetřením se zaměstnanci většinou podrobují pouze pasivně jako nařízené povinnosti. Vyšetřující neurolog pak musí zvážit úplnost a odbornou správnost poskytnutých informací i možné důsledky nedostatečných informací.
  Právě s ohledem na uvedené stanoví vyhláška č. 277/2004 Sb. k provádění všech odborných vyšetření (včetně neurologické a EEG vyšetření), aby odborná vyšetření byla prováděna na žádost posuzujícího lékaře. Ten je k žádosti povinen odbornému lékaři poskytnout informace a údaje podstatné pro odborné vyšetření vedené ve zdravotnické dokumentaci, a to včetně informací podle výpisu ze zdravotnické dokumentace registrujícího lékaře v případě, kdy posuzujícím lékařem je lékař závodní preventivní péče.
• Diskuze může vzniknout i kolem výkladu dikce zákona „písemná forma vyhotovení vyšetření“. V daném případě je nutné k výkladu použít oporu dalších předpisů a postupu „lege artis“.
  S oporou § 21 odst. 3 zákona č. 48/1997 Sb. je nutno dovodit, že „písemná forma vyhotovení vyšetření“ je informací o zjištěných skutečnostech, v daném případě zejména o skutečnostech důležitých pro posouzení zdravotní způsobilosti k řízení motorových vozidel v režimu § 87a zákona. Dále pak s ohledem na § 21 zákona č. 20/1966 Sb., ve znění pozdějších předpisů, musí informace obsahovat též posudkový závěr vztahující se k odbornému zaměření lékaře (v praxi se jedná o lékařskou zprávu z vyšetření). Oporu k řešení lze nalézt i ve vyhlášce č. 277/2004 Sb., která v souladu s postupem „lege artis“ mimo jiné v § 6 vyžaduje, aby v závěru vyšetření odborným lékařem byla vymezena zdravotní způsobilost posuzované osoby k řízení motorových vozidel ve vztahu k zaměření odborného vyšetření.
  Na posuzujícím lékaři je pak správně použít posudkové vymezení provedené odborným lékařem neurologem, a to též při zohlednění konkrétních a nejenom režimových podmínek, za kterých je posuzovaná činnost prováděna (druh vozidla, režim práce včetně práce v noci, druh pozemní komunikace a intenzita provozu na ní apod.). Jedná se posouzení zdravotní způsobilosti respektující odborné zásady závodní preventivní péče (neboli pracovnělékařské péče).
  Pokud vyšetřující neurolog nebude respektovat výše uvedené a v závěru svého vyšetření nevydá posudkové hodnocení a provede pouze zákonem blíže nedefinované hodnocení s ohledem na klinický stav řidiče, vzniknou nemalé odborné problémy s interpretací výsledku vyšetření. S ohledem na odbornou způsobilost posuzujících lékařů nelze pak vyloučit odborně oprávněný požadavek na doplnění posudkového závěru nebo požadavek dalšího upřesňujícího vyšetření v návaznosti na požadavky vyhlášky č. 277/2004 Sb. Pokud se bude jednat současně i o potřebu upřesnit klinický stav řidiče z léčebných důvodů, nelze vyloučit dopad na veřejné zdravotní pojištění. V ostatních případech požadované doplnění již lze hodnotit jako součást pravidelné prohlídky podle vyhlášky, jejíž náklady v případě osob v pracovně-právním vztahu hradí podle § 87 zákona zaměstnavatel.
• Další problém může vzniknout s ohledem na to, že zákon neřeší případy, kdy je neurologické vyšetření v souladu se směrnicí Rady 91/439/EHS, o řidičských průkazech, ve znění pozdějších doplnění, jako povinná součást lékařské prohlídky požadováno vyhláškou č. 277/2004 Sb. Podle vyhlášky musí být neurologické vyšetření provedeno vždy, pokud posuzovaná osoba je v soustavné péči neurologa pro nemoc, která vylučuje nebo omezuje řízení motorových vozidel, nebo trpí epilepsií, některým z epileptických syndromů nebo jinými poruchami vědomí, nebo posuzující lékař na základě svého vyšetření dospěje k podezření na takovýto stav. Není řešen ani konflikt úhrady za neurologické vyšetření v těchto případech.
  Problémy mohou nastat i v případě, kdy řidič v souladu se zákonem si jako podklad pro posudek sám obstará neurologické a EEG vyšetření, neboť si nebude vědom požadavků stanovených vyhláškou č. 277/2004 Sb. (vyšetření bude provedeno jiným než ošetřujícím lékařem neurologem, k vyšetření nebudou předány nezbytné odborné informace nebo nebudou známa specifika zdravotní náročnosti pracovních podmínek,) nebo závěry vyšetření budou z obdobných důvodů odlišné. Řešení takovéto situace bude nejenom individuální ale též odborně a eticky složité.

Úhrada nákladů souvisejících s požadovanými vyšetřeními

• Podle zákona náklady na požadovaná vyšetření hradí řidič. Přestože je povinnost úhrady nákladů stanovena zákonem jednoznačně, může být v případě řidičů - zaměstnanců jedním z dalších problémů. Obdobně tomu bylo i v roce 2001, kdy zákon č. 361/2000 Sb. nepřímo novelizoval zákon č. 48/1997 Sb. a § 87 povinnost úhrady nákladů na pravidelné prohlídky řidičů v pracovně-právním vztahu do té doby hrazených z veřejného zdravotního pojištění stanovil zaměstnavateli.
• Ze současného znění vyplývá, že část nákladů některých pravidelných prohlídek řidičů nákladních automobilů a autobusů hradí podle § 87a řidič, tedy i řidič – zaměstnanec (náklady na neurologické a EEG vyšetření a jejich hodnocení, které jsou obligatorními podklady pro vydání posudku). Jedná se případy, kdy jsou tato vyšetření prováděná při pravidelné prohlídce v období od 1. 7. 2006 do 31. 12. 2007, v 50 letech a dále pak po pěti letech. Náklady za ostatní vyšetření v rozsahu stanoveném vyhláškou č. 277/2004 Sb. a náklady na veškerá vyšetření pravidelných prohlídek mimo uvedené vymezení hradí podle § 87 i nadále zaměstnavatel. Nastalou situaci tak lze hodnotit jako rozpor v zákoně.
  Zákonem stanovená úhrada nákladů na požadovaná vyšetření je jednak nesystémová, jednak nelze vyloučit ani námitky nesouladu zejména s článkem 12 Úmluvy o závodních zdravotních službách (č. 161), který stanoví „Dohled na zdraví pracovníků ve vztahu k práci nesmí být pro ně spojen se ztrátou na výdělku; musí být bezplatný a konat se pokud možno v pracovní době.“ Obdobně lze namítat nesoulad i ve vztahu k čl. 21 Úmluvy o bezpečnosti a zdraví pracovníků a o pracovním prostředí (č. 155). Nesoulad lze namítat zejména v případě úhrady za neurologické a EEG vyšetření u řidičů – zaměstnanců.
  Námitka nesouladu zákona s Úmluvou souvisí s aplikací ustanovení článku 10 Ústavy České republiky, který stanoví „Vyhlášené mezinárodní smlouvy, k jejichž ratifikaci dal Parlament souhlas a jimiž je Česká republika vázána, jsou součástí právního řádu; stanoví-li mezinárodní smlouva něco jiného než zákon, použije se mezinárodní smlouva.“
  Z vyhlášky č. 145/1988 Sb., kterou je vyhlášen český překlad Úmluvy, vyplývá, že „ratifikace Úmluvy Československou socialistickou republikou byla zapsána dne 25. února 1988 generálním ředitelem Mezinárodního úřadu práce. Podle svého článku 18 odstavce 3 Úmluva vstoupí pro Československou socialistickou republiku v platnost dnem 25. února 1989.“ Podle internetových stránek Ministerstva práce a sociálních věcí byly obě Úmluvy ratifikovány ČSR/ČSSR/ČSFR/ČR..
  Problém aplikace článku 10 Ústavy ČR však souvisí s tím, že uvedená Úmluva není výslovně uvedena v Seznamu vyhlášených mezinárodních smluv, k jejichž ratifikaci dal souhlas zákonodárný sbor a jimiž je Česká republika vázána, které jsou v evidenci Ministerstva zahraničních věcí, naposledy aktualizován 8. 3. 2006. K  Seznamu je uvedeno, že neobsahuje výsledky jednání o právním nástupnictví do smluv bývalého Československa v těch případech, kdy tato jednání dosud nebyla ukončena, a dále, že neobsahuje smlouvy, které sice byly ratifikovány prezidentem republiky, ale k jejich ratifikaci se nevyjadřoval zákonodárný sbor nebo nebyly vyhlášeny; neobsahuje dále smlouvy, které byly schváleny pouze vládou anebo jednotlivým ministrem.
  Na základě uvedeného nelze vyloučit ale současně ani nelze prokázat oprávněnost námitky neústavnosti daného ustanovení zákona. Jednoznačné stanovisko k problému může vydat na základě podnětu pouze Ústavní soud. Do doby nálezu Ústavního soudu pravděpodobně nedojde ke sjednocení právního názoru, a proto lze předpokládat, že náklady za neurologické a EEG vyšetření podle § 87a budou zejména v případě státních organizací v souladu s tímto ustanovením hrazeny řidičem.
• Další komplikace související s úhradou nákladů za neurologické a EEG vyšetření lze předpokládat v případě, kdy je povinnost těchto vyšetření stanovena zákonem i vyhláškou, přičemž úhradu nákladů v obou případech stanoví zákon (§ 87 a § 87a). V daném případě s ohledem na výše komentované rozpory a zejména proto, že vyhláška požaduje uvedená vyšetření obligatorně v případech důvodného podezření ze změny nebo ztráty zdravotní způsobilosti k řízení motorových vozidel, nelze vyloučit upřednostnění postupu podle vyhlášky a právní názor, podle kterého budou související náklady hrazeny zaměstnavatelem podle § 87. Podporujícím argumentem pro takovýto názor je povinnost vyplývající zaměstnavateli z § 133 odst. 1 písm. a) zákoníku práce „nepřipustit, aby zaměstnanec vykonával práce, jejichž výkon by neodpovídal jeho schopnostem a zdravotní způsobilosti“.
• Při úhradě nákladů za požadovaná vyšetření nelze pominout skutečnost, že cena za neurologické a EEG vyšetření hrazená řidičem je cenou věcně usměrněnou, neboť Výměr Ministerstva financí stanoví v Části II. - Seznam zboží, u něhož se uplatňují věcně usměrňované ceny - i cenu za zdravotní péči, „která je poskytována účastníku veřejného zdravotního pojištění
  a) a není hrazena podle zvláštního právního předpisu z veřejného zdravotního pojištění
  b) zdravotnickým zařízením, které není ve smluvním vztahu s příslušnou zdravotní pojišťovnou“ (pozn.: účastníkem veřejného zdravotního pojištění je osoba, která má trvalý pobyt na území České republiky, a osoba, která na území České republiky nemá trvalý pobyt, pokud je zaměstnancem zaměstnavatele, který má sídlo na území České republiky - § 2 zákona č. 48/1997 Sb., ve znění pozdějších předpisů).
  Z uvedeného současně vyplývá, že usměrnění se netýká zdravotní péče poskytované zaměstnavateli v rámci závodní preventivní péče, a dále s ohledem na to, že dopravně psychologické vyšetření není zdravotní péčí, se uvedené usměrnění netýká ani tohoto vyšetření; v daných případech se jedná o cenu smluvní.

Pokud při stanovení ceny za neurologické a EEG vyšetření vycházíme z podmínek stanovených pro potřeby veřejného zdravotního pojištění (vyhláška č. 134/1998 Sb., kterou se stanoví seznam zdravotních výkonů, ve znění pozdějších předpisů), kde prakticky není zohledněn zisk, pak

• v případě postupu podle vyhlášky č. 277/2004 Sb. a současně při zohlednění podmínek stanovených v § 6 by mělo být pro daný účel postačující cílené vyšetření prováděné „neurologem 2“, které je s účinností od 1. 7. 2006 hodnoceno počtem 316 bodů. V případě, kdy je neurologické vyšetření prováděno bez znalosti informací ze zdravotnické dokumentace posuzujícího lékaře, vyžaduje odborný postup provedení komplexního vyšetření, které je pro stejné období hodnoceno počtem 621 bodů,
• současně je nutné mít na zřeteli, že součástí uváděných vyšetření není posudková činnost (§ 38 zákona č. 48/1997 Sb., ve znění pozdějších úprav) s výjimkou posuzování nemocí z povolání, které je pro stejné období hodnoceno 204 body,
• pokud se týká EEG vyšetření, pak s ohledem na účel vyšetření se podle důvodové zprávy k návrhu zákona předpokládá provedení EEG vyšetření s užitím aktivačních metod, které je pro uvedené období hodnoceno počtem 670 bodů, a jeho vyhodnocení počtem 357 bodů,
• pro potřeby veřejného zdravotního pojištění je úředně stanovena maximální cena jednoho bodu na 1,10 Kč. Za výše uvedených podmínek je minimální cena cca 1 550 – 1 850 Kč. V případě věcně usměrněné ceny lze s ohledem na její stanovení předpokládat cenu vyšší. Vzhledem k tomu, že v ceně jsou kalkulovány i povozní náklady jednotlivých zdravotnických zařízení (ovlivněné zejména cenou nájmu), nelze stanovit ani předpoklad možného rozptylu ceny.

Další možné problémy

• Závažným problémem, se kterým se můžeme při aplikaci zákona setkat, jsou kapacitní možnosti zdravotnických zařízení. Zákon přichází v době, kdy lze předpokládat naplněnou kapacitu sítě neurologických ordinací a EEG laboratoří, neboť tato je dlouhodobě usměrňována finančními možnostmi veřejného zdravotního pojištění. Počet zdravotnických zařízení a takto specificky zaměřených laboratoří, které existují nebo mají volné kapacity nad rámec uvedené sítě, je pak ještě limitován výší pořizovacích a provozních nákladů a realitou úhrady zdravotní péče nad rámec veřejného zdravotního pojištění, kdy přímá úhrada je zanedbatelná.
  Pokud se důvodová zpráva zákona při stanovení povinnosti požadovaných vyšetření odvolává na obdobu s vyhláškou č. 101/1995 Sb., pak je nutné upozornit na to, že zákon vzniká za zcela odlišných podmínek, než za kterých byla tato vyšetření jako povinná zařazena do spektra povinných vyšetření při vstupní prohlídce (v dalším období se již neprovádí) u osob řídících drážní vozidlo a uchazečů o vydání průkazu způsobilosti k řízení drážního vozidla nebo osob vykonávajících činnosti při provozování dráhy a drážní dopravy, které přímo zabezpečují obsluhu dráhy, zabezpečují nebo organizují drážní dopravu a řídí se při tom tvarovými, světelnými a zvukovými znaky a návěstmi, nebo je dávají. Vyhláška č. 101/1995 Sb. v roce 1995 kontinuálně navazovala na dosavadní praxi, podle které byla tato vyšetření vyhláškou zrušeným Výnosem též povinná a tudíž byla dostupná i potřebná vyšetřovací kapacita.
  Částečné řešení možného problému však nabízí zákon č. 411/2005 Sb. v přechodném ustanovení, kde povinnost podrobit se nově požadovaným vyšetření je nejpozději do 31. prosince 2007. Z uvedeného tedy jednoznačně vyplývá, že povinnost podrobit se daným vyšetřením není stanovena k datu účinnosti zákona (tj. k 1. 7. 2006), ale její splnění je rozloženo na 18 měsíců. Protože zákon je platný od 17. 10. 2005 a pravidelné prohlídky jsou  stanovené v periodicitě 2 let, nelze vyloučit správnost postupu v případě, že požadovaná vyšetření byla podkladem k vydání posudku po tomto datu. Přechodným ustanovením zákon současně brání tomu, aby všechny následně prováděné pravidelné prohlídky byly vykonávány vždy ve stejném čase – tedy vždy v červnu.
  Kromě kapacitních problémů zdravotnických zařízení nelze vyloučit ani kapacitní problémy pro zajištění dopravně psychologického vyšetření. Zákon však ani s ohledem na tuto realitu výjimky nepřipouští.
• Dále zákon nevěnuje pozornost vymezení termínu „před zahájením výkonu činnosti“. Problém je zřetelný zejména v případě, kdy řidič výkon činnosti podle § 87a ukončí a následně ji s odstupem času znovu „zahajuje“.
  Z pohledu zákoníku práce nelze vyloučit interpretaci, že požadovaná vyšetření jsou součástí každé vstupní lékařské prohlídky. Takovýto přístup však zakládá zejména zřejmou ekonomickou nerovnost mezi řidiči vykonávajícími práci pro jednoho zaměstnavatele a řidiči vykonávajícími tutéž práci v rámci několika pracovně právních vztahů (a to např. i v případě zániku zaměstnavatele). Podporou pro daný názor je složitost průkazu skutečnosti, že požadované vyšetření již v minulosti bylo provedeno.
  Posudek provedení požadovaných vyšetření dokládá pouze v případě, že se jedná o prvý posudek o zdravotní způsobilosti k řízení nákladních automobilů nebo autobusů vydaný od účinnosti, popř. v době platnosti, zákona do 31. 12. 2007 a poté o posudek vydaný v 50 letech a dále vždy po pěti letech. Současně však musí být prokázáno, že se jedná o platný posudek (§ 77 zákona č. 20/1966 Sb., ve znění pozdějších předpisů).
  Jako optimálnější průkaz se zdá stejnopis „písemného vyhotovení vyšetření“, pokud je z nich zřejmá vazba k § 87a zákona.
  Tento způsob průkazu se jeví pro formální průkaz o provedení požadovaných vyšetření jako průchodný. V daném případě však nelze použít výsledky neurologického a EEG vyšetření jako podklad pro vydání posudku, neboť za dobu použitelnosti odborných vyšetření, která jsou podkladem pro vydání posudku, se obvykle považuje doba 3 měsíců, pokud v tomto období nedošlo ke změně zdravotního stavu. Avšak s ohledem na to, že zákon neukládá povinnost podrobit se požadovaným vyšetřením před každým zahájením činnosti a jako podstatný pro provedení vyšetření stanoví dále jen věk řidiče, není nezbytné požadovaná vyšetření při opakovaném zahájení činnosti opakovat. Ostatně při takovém to postupu nelze vyloučit námitku nerovného zacházení.
  Obdobně lze prokazovat splnění povinnosti i v případě osoby samostatně výdělečně činné.
• Dalším problémem, který poněkud oslabuje záměr zákona, je skutečnost, že povinnost podrobit se požadovaným vyšetřením je kontrolovatelná pouze v případech, kdy se jedná o řidiče, který řídí motorové vozidlo v pracovně-právním vztahu, a to s ohledem na povinnosti zaměstnavatele stanovené zákoníkem práce.
  Pro zaměstnavatele je lékařský posudek jediným dokladem, kterým inspekčnímu orgánu prokazuje, že splnil povinnost „nepřipustit, aby zaměstnanec vykonával práce, jejichž výkon by neodpovídal jeho schopnostem a zdravotní způsobilosti“ (§ 133 odst. 1 písm. a) zákoníku práce). Vzhledem k tomu, že posuzující lékař může v souladu se zákonem vydat posudek až poté, kdy má k dispozici veškeré podklady předepsané nebo nezbytné k jeho vydání, včetně požadovaných vyšetření, je posudek vydaný podle § 87a v období po 1. 7. 2006 (s výhradami níže uvedenými) dokladem o tom, že požadovaná vyšetření byla provedena. Podmínkou k takovému postupu však je, aby zaměstnavatel v žádosti o provedení pravidelné prohlídky řidiče ve specifikaci práce uvedl mimo jiné to, že zaměstnanec vykonává činnosti v režimu § 87a.
  Neřešena však zůstává otázka kontroly v případě, kdy sledované činnosti vykonává řidič mimo pracovněprávní vztah, tedy jako osoba samostatně výdělečně činná.
  V daném případě nelze ani dovodit oprávnění obecního úřadu obce s rozšířenou působností k odnětí oprávnění k řízení vozidel v důsledku ztráty zdravotní způsobilosti, neboť důvodem k vydání posudku o ztrátě zdravotní způsobilosti nemůže být skutečnost, že posuzujícímu lékaři nebylo předloženo písemné vyhotovení dopravně psychologického vyšetření. Současně doklad o provedení požadovaných vyšetření a posudek o zdravotní způsobilosti (s výjimkou držitele řidičského oprávnění staršího 60 let) nepatří mezi doklady, které musí mít řidič motorového vozidla při řízení u sebe (§ odst. 8 zákona). Proto tyto skutečnosti nemohou ani být důvodem k zadržení řidičského oprávnění a následnému řízení v dané věci v působnosti příslušného obecního úřadu obce s rozšířenou působností. Pro úplnost je nutné konstatovat, že podle zákona úřad koná vždy až následně, neboť nevykonává v dané působnosti inspekční činnost. V daném směru nemá působnost ani živnostenský zákon.
• S ohledem na posledně uvedené nelze než konstatovat, že snaha o zvýšení bezpečnosti silničního provozu se může bohužel minout účinkem. Současně nelze jinak než vzpomenout na to, že do doby účinnosti zákona měl každý lékař, resp. zdravotnické zařízení, povinnost ohlásit dopravnímu inspektorátu zjištění podezření ze změny nebo ztráty zdravotní způsobilosti k řízení motorových vozidel. Tato povinnost byla zákonem s účinností od 1. 1. 2000 zrušena, a to s výjimkou § 86 zákona. V daném případě je však ohlašovací povinnost uložena pouze posuzujícímu lékaři a to pouze v souvislosti s posuzováním zdravotní způsobilosti, které v souladu se zákonem se vždy provádí na základě žádosti řidiče. Pokud nezpůsobilost k řízení motorového vozidla nebo podezření na ni v souvislosti se změnou zdravotního stavu zjistí jiný ošetřující lékař nebo posuzující lékař v jiném období než vyplývá ze zákona, může být ohlášení takovéto skutečnosti posuzováno jako porušení povinnosti uložené zákonem – povinnost mlčenlivosti podle § 55 zákona č. 20/1966 Sb., ve znění pozdějších úprav (viz výše).

Návrh postupu při vydání posudku

S ohledem na výše uvedené, lze jako optimální při vydání posudku v případě zaměstnanců považovat postup, kdy

• podnět k provedení pravidelné lékařské prohlídky dává zaměstnavatel – zaměstnavatel plní zejména povinnost podle § 133 odst. 1 písm. a), zaměstnanci je uložena povinnost v souladu s § 135 odst. 4 zákoníku práce,
  (současně zaměstnanci předá žádost posuzujícího lékaře, kterým je u zaměstnanců zpravidla lékař zařízení závodní preventivní péče, o informace (výpis) ze zdravotnické dokumentace registrujícího praktického lékaře),
• v žádosti o provedení prohlídky zaměstnavatel při specifikaci práce a pracovních podmínek, ke kterým bude zaměstnanec posuzován (vydefinovaných mírou rizikovosti jednotlivých faktorů s využitím kategorizace prací podle zákona č. 258/2000 Sb.), uvede jako další podmínku, že se jedná o řidiče podle § 87a zákona č. 361/2000 Sb., ve znění zákona č. 411/2005 Sb.,
• dopravně psychologické vyšetření zajišťuje zaměstnavatel nebo zaměstnanec vedle pravidelné prohlídky, přičemž termín vyšetření a zejména předpoklad jeho písemného vyhotovení sdělí posuzujícímu lékaři (důvodem je potřeba koordinovat termíny všech vyšetření zejména v případě kapacitních problémů s jejich zajišťováním)
• posuzující lékař 1. provede vyšetření v rozsahu stanoveném v § 6 odst. 1 písm. a) a b) vyhlášky č. 277/2004 Sb. 
  (a) zjištění o zdravotním stavu posuzované osoby s cíleným zaměřením na nemoci, které zdravotní způsobilost k řízení motorových vozidel vylučují nebo podmiňují; nemoci, které zdravotní způsobilost k řízení motorových vozidel vylučují nebo podmiňují, jsou stanoveny v příloze č. 3,
  (b) komplexní fyzikální vyšetření, a to včetně orientačního vyšetření sluchu, zrakové ostrosti a barvocitu, orientačního vyšetření zorného pole a rovnováhy a orientačního neurologického vyšetření)
  2. předá posuzovanému řidiči žádost o provedení odborných vyšetření podle § 6 odst. 1 vyhlášky č. 277/2004 Sb. a též o provedení neurologického a EEG vyšetření podle § 87a zákona, pokud nebylo již žádáno podle § 6 odst. 1 vyhlášky; žádost obsahuje informace ze zdravotnické dokumentace vedené posuzujícím lékařem a informace z dokumentace vedené registrujícím praktickým lékařem, důvody, pro které je odborné vyšetření vyžádáno, výsledky dosud provedených vyšetření a další údaje podstatné pro odborné vyšetření,
• po kompletaci všech výsledků požadovaných odborných vyšetření a předložení písemného vyhotovení dopravně psychologického vyšetření vydá posuzující lékař v režimu § 77 zákona č. 20/1966 Sb., ve znění pozdějších předpisů, posudek o zdravotní způsobilosti k řízení motorových vozidel podle vyhlášky č. 277/2004 Sb. s tím, že vzor uvedený v příloze č. 2 doplní o informace nezbytné pro potřeby závodní preventivní péče (zejména specifikaci práce a pracovních podmínek podle zadání zaměstnavatele),
• pokud posuzující lékař neobdrží veškeré podklady, které požaduje zákon nebo vyžaduje postup podle vyhlášky, posudek vydat nemůže, sdělí tuto skutečnost zaměstnavateli prokazatelným způsobem.

Přiměřeně lze postupovat i v případě, kdy činnost podle § 87a zákona vykonává v režimu živnostenského zákona za úplatu osoba samostatně výdělečně činná.

Závěrem lze konstatovat, že i přes řadu problémů souvisejících s aplikací citovaného ustanovené zákona, lze nalézt soulad odborného a právního hlediska.

ZDROJ:
Kuklová, Dana. Zdravotní způsobilost k řízení motorových vozidel ve světle zákona č. 411/2005 Sb. [online]. Praha : SZÚ, 2006 [cit. 10-08-2006]. Dostupný z WWW: <http://www.szu.cz/chpnp/pages/word/zakon_411.doc>. Dokument je ve formátu MS Word.