V lékařském posudku musí být uveden důvod zdravotní nezpůsobilosti k práci

Společnost (dále žalovaná) sdělila zaměstnanci (dále žalobce), že s ním rozvazuje pracovní poměr výpovědí podle ustanovení § 52 písm. e) zákoníku práce (ZP) z důvodu dlouhodobého pozbytí zdravotní způsobilosti k výkonu práce zámečníka v příčinné souvislosti s obecným onemocněním na základě lékařského posudku ze dne 24. 8. 2010.

Žalobce se žalobou podanou u okresního soudu domáhal neplatnosti výpovědi. Žalobu zdůvodnil zejména tím, že v lékařském posudku není uveden důvod, proč se stal trvale nezpůsobilým k výkonu dosavadní práce. Na tom nic nemůže změnit ani skutečnost, že lékař pracovnělékařské péče vydal k tomuto posudku dodatečně tzv. odborné stanovisko, podle něhož se žalobce stal nezpůsobilým k výkonu dosavadní práce v příčinné souvislosti s obecným onemocněním, neboť toto odborné stanovisko není, podle žalobce, lékařským posudkem. Žalobce se domnívá, že jediným důvodem jeho trvalé nezpůsobilosti k výkonu dosavadní práce je nemoc z povolání, která u něho byla posléze zjištěna ke dni 1. 12. 2010.

Okresní soud žalobu zamítl. Dospěl k závěru, že dodatečné odborné stanovisko je pro účely podání výpovědi z pracovního poměru irelevantní, neboť lékařský posudek nelze žádným způsobem doplňovat a měnit. A že podle přílohy č. 1 k vyhlášce č. 385/2006 Sb. (zrušena z. č. 372/2011 Sb. - pozn. red.) není nutné a nezbytné, aby v lékařském posudku byl uváděn důvod dlouhodobé nezpůsobilosti k výkonu dosavadní práce. Soud proto neshledal lékařský posudek neplatný a dovodil, že výpovědní důvod podle § 52 písm. e) zákoníku práce byl dán a že předmětná výpověď z pracovního poměru je platným právním úkonem. Žalobcem navržený důkaz znaleckým posudkem z oboru zdravotnictví k prokázání toho, zda důvodem pro ukončení pracovního poměru žalobce u žalované byla nemoc z povolání, považoval za nadbytečný, neboť v daném případě se nejedná o uplatnění výpovědního důvodu podle ustanovení § 52 písm. d) ZP.

K odvolání žalobce krajský soud dospěl k závěru, že v lékařském posudku musí být výslovně nebo jiným způsobem nevzbuzujícím pochybnosti vyjádřen závěr o tom, že zaměstnanec není vzhledem ke svému zdravotnímu stavu způsobilý dále konat dosavadní práci a že tuto způsobilost pozbyl dlouhodobě. A že je třeba, aby lékařský posudek obsahoval výslovně nebo jiným způsobem nevzbuzujícím pochybnosti uvedení příčiny, pro kterou zaměstnanec pozbyl dlouhodobě zdravotní způsobilost k výkonu dosavadní práce, tj. zda touto příčinou byly pracovní úraz, nemoc z povolání nebo ohrožení nemocí z povolání anebo jiné (obecné) onemocnění. Požadavek, aby z lékařských posudků bylo jednoznačně patrno, zda u zaměstnance zjištěná zdravotní nezpůsobilost k dalšímu výkonu dosavadní práce zakládá důvod k výpovědi podle ustanovení § 52 písm. d) zákoníku práce nebo ustanovení § 52 písm. e) ZP, vyplývá přímo z těchto ustanovení zákoníku práce. Protože to z obsahu zmiňovaného posudku není jednoznačně patrno, není tento lékařský posudek způsobilým podkladem pro výpověď z pracovního poměru podle § 52 písm. e) zákoníku práce a předmětná výpověď je proto neplatným právním úkonem. Odborné stanovisko dodatečně vydané nelze podle jeho obsahu považovat za nedílnou součást lékařského posudku.

Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání. Nesouhlasila s názorem odvolacího soudu, že by lékařský posudek vždy v posudkovém závěru musel obsahovat uvedení příčiny, pro kterou zaměstnanec pozbyl dlouhodobě zdravotní způsobilost k výkonu dosavadní práce. Podle žalované předpokladem uplatnění výpovědního důvodu podle ustanovení § 52 písm. e) zákoníku práce je [na rozdíl od výpovědního důvodu podle ustanovení § 52 písm. d) ZP] konstatování dlouhodobé ztráty zdravotní způsobilosti zaměstnance vykonávat dosavadní práci, aniž by zákon výslovně vyžadoval uvedení konkrétní příčiny. Žalovaná se domnívá, že, není-li v lékařském posudku uvedena příčina ztráty zdravotní způsobilosti, nejedná se o posudek vydaný ve smyslu ustanovení § 52 písm. d) ZP, nýbrž o posudek vydaný ve smyslu ustanovení § 52 písm. e) ZP. Příčinou pozbytí zdravotní způsobilosti pak může být jakékoliv onemocnění, odlišné od nemoci z povolání, ohrožení touto nemocí nebo pracovního úrazu. Lékařský posudek vydaný zařízením pracovnělékařské péče navíc není "aktem vrchnostenského orgánu nadaného právem rozhodovat o právech a povinnostech" a jako rozhodnutí ho lze vnímat jen v nejobecnějším smyslu tohoto slova. Tedy že lékař při posuzování zdravotního stavu volí mezi tím, zda aktuální zdravotní stav zaměstnance umožňuje vykonávat dosavadní práci, či nikoliv. Lékařský posudek tedy nemůže být neplatný. Navrhla, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil.

Podle ustanovení § 50 odst. 4 ZP, dá-li zaměstnavatel zaměstnanci výpověď, musí důvod ve výpovědi skutkově vymezit tak, aby jej nebylo možné zaměnit s jiným důvodem, jinak je výpověď neplatná, a důvod výpovědi nesmí být dodatečně měněn.

Přestože v obou případech [podle § 52 písm. d) ZP i § 52 písm. e) ZP] je důvodem pro rozvázání pracovního poměru výpovědí zaměstnancův (nepříznivý) zdravotní stav, v důsledku kterého zaměstnanec nesmí (není schopen) dále konat dosavadní práci, je třeba důsledně oba výpovědní důvody odlišovat (a nezaměňovat je), neboť spočívají v rozdílných skutkových okolnostech a spojují se s nimi (zčásti) odlišné právní následky.

Z výpovědi musí nepochybně vyplynout, zda důvodem výpovědi jsou okolnosti uvedené v ustanovení § 52 písm. d) ZP, nebo ustanovení § 52 písm. e) ZP, jinak je výpověď z pracovního poměru neplatná.

Odvolává-li se zaměstnavatel ve výpovědi z pracovního poměru na lékařský posudek vydaný zařízením pracovnělékařské péče nebo na rozhodnutí příslušného správního úřadu, který lékařský posudek přezkoumává, pak musí být také v lékařském posudku (v rozhodnutí příslušného správního úřadu) výslovně uvedeno nebo z něho musí bez pochybností vyplývat, co bylo příčinou zdravotní nezpůsobilosti zaměstnance dále konat dosavadní práci.

Odvolací soud tedy dospěl k závěru, že lékařský posudek je způsobilým podkladem k rozvázání pracovního poměru výpovědí podle ustanovení § 52 písm. d) nebo § 52 písm. e) ZP, jen jestliže z nich je jednoznačně patrno, co je příčinou nezpůsobilosti zaměstnance dále konat dosavadní práci.

Vzhledem k tomu, že rozsudek odvolacího soudu je z hlediska uplatněných dovolacích důvodů správný a že nebyly zjištěny jiné vady, Nejvyšší soud ČR dovolání žalované zamítl.

Článek vychází z rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 224/2013.