Teplota na pracovišti

Teplota na pracovišti - část prvá

Teplota na pracovišti - část prvá

Nařízení vlády, kterým se stanoví podmínky ochrany zdraví při práci, je prováděcím právním předpisem podle § 21 písm. a) zákona č. 309/2006 Sb., zákona o zajištění dalších podmínek bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, a k provedení zákoníku práce.

Oblasti, které byly dotčeny novelou se týkají aplikace některých ustanovení v praxi, kde jejich vyjádření se jevilo částečně jako vysoce odborné a nesrozumitelné, což zaměstnavatelům, kterým je určeno působilo značné problémy. To se týká zejména problematiky posuzování zátěže teplem na pracovišti a její eliminace pomocí stanovení kratší pracovní doby a pracovního úkonu a dále i problematiky poskytování ochranného nápoje z důvodu tepelné zátěže, jehož nárok je třeba prokazovat.

Tepelná zátěž

V oblasti prokazování míry tepelné zátěže pro účely poskytování ochranného nápoje byla dosavadní právní úprava výslovně pro uzavřená pracoviště a stanovila jediné kritérium, a to zjištění úrovně operativní teploty, která se vypočítává z naměřených ukazatelů. Přestože tento princip je odborně správný, pro účely poskytování ochranného nápoje je poněkud těžkopádný, neboť není reálné při přetrvávajících teplotních podmínkách každodenně provádět požadovaná měření, pakliže tato mohou navíc provádět jen akreditovaná a autorizovaná pracoviště a je logické, že při početním zastoupení takto exponovaných míst, není ani reálné toto měření kapacitně zajistit.

Bylo  sice možné i dosud, aby si zaměstnavatel orientačně teploměrem s běžným tepelným čidlem ověřil teplotu na pracovišti, avšak toto měření může použít jen tehdy, byla-li již na něm stanovena operativní teplota na základě odborně provedeného měření a současně mezi tím nedošlo ke změně podmínek práce. Tento způsob byl vnímán kladně jen na těch pracovištích, kde je výskyt tepelné složky celoroční, a kde se tato měření a stanovení operativní teploty provádí více méně automaticky.

Jiný problém však vznikal na pracovištích, kde taková tepelná složka není celoročně přítomna a vliv tepelné zátěže se v podstatě redukuje jen na teplé období roku. Přestože zákon č. 309/2006 Sb. v § 7 stanoví zaměstnavateli podmínku, aby v případě, že nelze překročení nejvyšších přípustných hodnot rizikových faktorů vyloučit omezoval jejich působení technickými, technologickými a jinými opatřeními, kterými jsou zejména úprava pracovních podmínek, doba výkonu práce, zřízení kontrolovaných pásem, používání vhodných osobních ochranných pracovních prostředků nebo poskytování ochranných nápojů, nezmiňuje povinnost upravit samotnou stavbu, tzn. zajistit izolaci proti teplu. Proto i nařízení vlády tuto skutečnost akceptovalo a akceptuje a řeší možnosti opatření ke snížení míry rizika zátěže teplem formou zkrácení pracovní doby a poskytováním ochranného nápoje.

Z těchto důvodů je proto nově stanoveno, aby bylo odděleno zjišťování limitní teploty pro účely dlouhodobě a krátkodobě únosné doby práce a pro teplotní minima a maxima na pracovišti po celý kalendářní rok od zjišťování okamžité teploty na pracovišti, pro účely poskytování ochranného nápoje. Na rozdíl od původní úpravy se při hodnocení zátěže teplem upřesnily způsoby jejího hodnocení pro účely pravidelného zjišťování úrovně mikroklimatických podmínek a stanoví se, za jakých podmínek je možné měření tepelné zátěže uskutečňovat a kdy je možné považovat průběžné výsledky měření za validní. Novou úpravou se sleduje možnost ověřovat mikroklimatické podmínky na pracovišti jak podle operativní teploty to, která je teplotou rovnoměrnou, kterou by člověk sdílel sáláním a prouděním tepla stejně jako v prostředí skutečném, a která se vypočítává, tak možnost měření pomocí výsledné teploty tg, která je teplotou v okolí lidského těla měřenou kulovým teploměrem.

Vzhledem k tomu, že nařízení vlády nemůže podrobně stanovit jednotlivé postupy při měření, odkazuje při jejím zjišťování na standardní metodu měření. Novela dále upřesňuje možnost ověření, zda i nadále přetrvávají mikroklimatické podmínky, které byly již jednou vyhodnoceny měřením operativní nebo výsledné teploty, a to za pomocí teploměru s běžným tepelným čidlem, což umožní zaměstnavateli, aby si prakticky mohl průběžně sledovat úroveň mikroklimatických podmínek sám.

Výslovně se stanoví, že dodržení hodnot dlouhodobě únosné s krátkodobě únosné doby práce se zajišťuje střídáním pracovních cyklů a bezpečnostní přestávky. Oproti stávajícímu textu tedy dochází k úpravě vyjádření práce a odpočinku. Režimovým opatřením přijímaným k ochraně zdraví před tepelnou zátěží je totiž podle zákoníku práce bezpečnostní přestávka mezi jednotlivými úseky výkonu práce. Současně se upravují podmínky pro stanovení dlouhodobě a krátkodobě únosné doby práce v případech, kdy zadávací parametry uvedené v tabulkách 1a až 2c neodpovídají údajům zde uvedeným a upřesňuje se, jaké vyšetření nebo metodu lze pro takové stanovení použít. Zároveň se upozorňuje, kdy nelze metodu tepelného stressu použít.

Celá tato nová úprava směřuje ke zjednodušení analýzy mikroklimatických podmínek při práci ze strany zaměstnavatele, a to výslovně jen pro účely poskytování ochranného nápoje. To je vázáno vždy na průkaz, zda v daný pracovní den resp. směně došlo k překročení hygienických limitů zátěže teplem nebo chladem, tedy mikroklimatických podmínek ve smyslu zákoníku práce. U zátěže chladem je zjišťování jednodušší v tom, že stačí pouhé měření aktuální teploty, a to buď na uzavřeném pracovišti, například v budově, ale také v kabině řidiče nebo měření venkovní teploty, jde-li o práce na venkovním pracovišti, neboť jednotícím hygienickým limitem je teplota t_a 4 ^oC. Její překročení pak avizuje, že vznikl nárok na ochranný nápoj, který je na rozdíl od nárokového množství při tepelné zátěži jednotný, a to ½ litru teplého nápoje za osmihodinovou směnu.

Naproti tomu zátěž teplem nemá jednotný limit, neboť je posuzována v závislosti na energetickém výdeji, který zaměstnanec při dané práci vynakládá a ztráta tekutin je proto diferencovaná. Tento aspekt pak při hodnocení míry zátěže teplem zároveň s dalšími posuzovanými kritérii, jako jsou všechny teplotní složky, vlhkost vzduchu a proudění vzduchu v praxi ztěžuje včasné prokázání překročení zátěže teplem, které je klíčové pro vznik nároku na ochranný nápoj, neboť takový průkaz je možné získat jen na základě komplexního měření. Tento průkaz je odborně správný, nicméně se ukázal v praxi těžkopádný, neboť měření muselo být provedeno akreditovaným pracovištěm a i když prokázalo, že byl překročen limit pro tepelnou zátěž, tj. t_omax, míjel se tento údaj s okamžitou aplikací ochranného nápoje v den měření. Je sice možné, aby si zaměstnavatel orientačně potvrdil měřením teploty t_a na pracovišti, že v daný den přetrvávají nevyhovující mikroklimatické podmínky, ale pouze tehdy, bylo-li na tomto pracovišti již komplexní měření v minulosti provedeno a mezi tím se podmínky práce nezměnily.

S ohledem na kolísání venkovní teploty, zejména v letním období roku, se ukazuje jako obtížné ze strany zaměstnavatele určit jen na základě hodnocení rizika, zda na daném pracovišti může docházet k překročení tepelné zátěže vlivem slunečního záření a je tedy nezbytné zjistit jeho okamžitou úroveň komplexním měřením. Jednodušší se naopak jeví posuzování tepelné zátěže na pracovišti, kde je celoročně přítomna sálavá složka tepla, například u tavičů, sklářů apod., kde právě tento vliv je klíčovým ukazatelem pro stanovení skutečné úrovně zátěže teplem, která je vždy ověřována komplexním měřením.

Nová právní úprava vychází z toho, že je nutné bezprostředně určit, zda v probíhající pracovní směně dochází k překročení hraniční hodnoty tepla a je možné přistoupit k okamžitému poskytování ochranného nápoje, neboť ztráta tekutin překročila hygienický limit 1,25 l za osmihodinovou směnu. Proto mimo navržených teplot na pracovišti pro daný druh práce podle třídy práce se zároveň pro zjednodušení přidává definovaná ztráta tekutin v příloze č. 1 části A tabulce č. 1, z níž pak může zaměstnavatel vycházet při určení přesného množství náhrady ztráty tekutin, která činí 70 % z dané ztráty. Tento princip platí obecně pro všechny druhy práce zařazené do třídy I až V podle přílohy č. 1 části A tabulky č. 1 mimo prací, při nichž je zaměstnanec povinen nosit ochranný speciální oblek a oblek, který brání odpařování potu a nelze je použít rovněž na pracoviště, kde je vlhkost vzduchu vyšší, než 80 %. Pro takové případy i nadále bude platit, že pro zjištění skutečné ztráty tekutin je nezbytné provést komplexní měření. Pro stanovení maximální teploty, která ještě platí pro definovanou ztrátu tekutin podle přílohy č. 1, části A tabulky č. 1 se stanovuje určité teplotní rozpětí. Při překročení poslední možné teplotní hranice se pak stanoví navýšení náhrady ztráty tekutin ze 70 % na 80 %.

K rozlišení typu pracoviště pro účely odlišného posouzení zátěže teplem nebo chladem ve spojitosti s nároky na ochranný nápoj se zavádí mimo již užívaný termín „venkovní pracoviště“ ještě termín „nevenkovní pracoviště“, kterými jsou všechna pracoviště, která jsou chráněna před venkovními vlivy počasí. Protože měření teplot na pracovišti nemá jen význam pro zjištění nebo přiřazení definované ztráty tekutin pro určení výše její náhrady, ale je určujícím kritériem pro zásadní ochranné opatření, stanovuje se režim práce a bezpečnostních přestávek, vypočítaný podle postupu uvedeném v příloze č. 1 části B. nová právní úprava však dává zejména v této věci do souladu se zákoníkem práce princip režimových opatření, kterým se rozumí střídání práce a bezpečnostní přestávky a nikoliv práce a odpočinku.

Ztráty tekutin jsou odstupňované a standardně odpovídají druhu práce s odpovídajícím energetickým výdejem, u níž pak zaměstnavatel následně podle přílohy č. 1 části B tabulek 1a až 2c určuje dobu trvání směny a dobu trvání jednotlivého výkonu práce tzv. dlouhodobě a krátkodobě únosnou dobu práce. Protože nejvyšší ztráta tekutin se vymezuje 4 litry za osmihodinovou směnu pro nejtěžší druh práce zařazené podle třídy práce ve smyslu přílohy č. 1 části A tabulky č. 1 do třídy V a tomu odpovídají stanovené dlouhodobě a krátkodobě únosné doby práce, je nutné, aby v případech, že ztráta tekutin bude vyšší než 4 litry za osmihodinovou směnu, bylo postupováno pro stanovení režimu práce a bezpečnostní přestávky individuálně podle výpočtu uvedeném v české technické normě o ergonomii tepelného prostředí.