Rozhovor s RNDr. Stanislavem Malým, Ph.D. z Výzkumného ústavu bezpečnosti práce

Část 1. Činnost a historie VÚBP

Část 1. Činnost a historie VÚBP

Pane doktore, můžete nám ve stručnosti představit činnost Výzkumného ústavu bezpečnosti práce?

Výzkumný ústav bezpečnosti práce, v.v.i. je veřejnou výzkumnou institucí podle zákona č. 341/2005 Sb. Naším zřizovatelem je Ministerstvo práce a sociálních věcí. Předmětem naší hlavní činnosti je vědecký výzkum a aplikace metod v oblasti prevence rizik vyplývajících z pracovních činností. Jsme jediným národním výzkumným pracovištěm, které se zabývá problematikou BOZP v celé šíři a z mnoha pohledů s využitím poznatků z přírodních, technických a společenských vědních oborů. Mezi naše priority patří prevence, podpora znalostí souvisejících s BOZP včetně osvěty a propagace, podpora tvorby bezpečného a zdraví neohrožujícího pracovního prostředí vedoucího k omezování počtu úrazů a nemocí souvisejících s prací. Naše úkoly vyplývají z Úmluv Mezinárodní organizace práce (ILO), z požadavků Rady Evropské unie a Evropské komise, Evropské agentury pro bezpečnost a ochranu zdraví při práci, Eurostatu i platných právních předpisů ČR v oblasti BOZP. Naše úkoly se odvíjejí také ze závěrů a úkolů Rady vlády pro BOZP a z Národního akčního programu a plánů BOZP.

Vedle našeho hlavního tématu, kterým je BOZP, zajišťuje VÚBP pro MPSV také součinnost s MŽP (podle zákona o prevenci závažných havárií) v problematice prevence závažných havárií. Na půdě ústavu existuje Odborné pracoviště pro prevenci závažných havárií (OPPZH) a buduje se s podporou Státního fondu pro životní prostředí v rámci evropských programů Centrum prevence závažných havárií. OPPZH provádí odborné posouzení bezpečnostní dokumentace podniků, které spadají pod zákon o prevenci závažných havárií. Budované Centrum prevence závažných havárií se zabývá různými aspekty spolehlivosti lidského činitele a analýz rizika a má poskytovat odbornou a informační podporu subjektům problematiky prevence závažných havárií.

Konečně je naším úkolem také monitorování stavu a vývoje bezpečnosti a ochrany zdraví při práci a spolupráce na statistických šetřeních v této oblasti.

Historie VÚBP se začala psát před téměř 60 lety. Na které významné mezníky byste chtěl v této souvislosti upozornit?

Historie ústavu sahá prakticky do první republiky. Pomineme-li instituce té doby, a sice Masarykovu akademii práce, vzdělávací instituci blízkou sociální demokracii, a Elektrotechnický svaz československý pověřený normalizačními úkoly, vznikla v roce 1928 Československá normalizační společnost, jejíž počátky byly spjaty s uvedenou Masarykovou akademií práce. Psychologií a sociologií práce, jakož i bezpečností práce se zabýval v první republice Ústřední psychotechnický ústav, který byl založen v roce 1920 z iniciativy České akademie technické. Přebudováním tohoto ústavu vznikl v roce 1939 Ústav lidské práce (Institut für Abeitswissenschaft), jehož úkolem bylo bádání v oboru psychologie, fyziologie a sociologie práce. Jeho činnost byla zaměřena na výchovu k povolání, přípravu výuky učňů, péči o přeškolování dělníků a zaměstnanců, problematiku dorostu, poradenství k výběru povolání a otázku úrazové prevence a péče. Tento ústav lidské práce byl nahrazen v poválečné ČSR Československým ústavem práce (1945). Z malého oddělení bezpečnosti práce Československého ústavu práce přešli jeho pracovníci do nového Ústavu bezpečnosti práce. V Československém ústavu práce bylo dále oddělení bezpečnosti techniky a oddělení navrhování a posuzování norem z hlediska bezpečnosti práce. Ústav se soustřeďoval na problematiku psychologie a sociologie práce, což se stalo této instituci na počátku padesátých let osudným.

Československý ústav práce se dostal po roce 1948 do značných problémů. Byl nekompetentně kritizován zejména v souvislosti s odborným zaměřením na psychologii a sociologii práce, kde byla silná vědecká tradice první republiky. Nenávist doslova vyvolávalo spojení ústavu s myšlenkovým dědictvím Masarykovy akademie práce a samozřejmě i silný vliv západních humanitních věd, zejména amerických, britských a francouzských odborníků. Československý ústav práce byl předmětem kritiky stranického aparátu KSČ. Nový přístup k bezpečnosti práce a odbornému výzkumu v oblasti bezpečnosti a ochrany zdraví při práci vedl také k ukončení činnosti Československého ústavu práce k 30. červnu 1951. Od 1. července 1951 zahájil činnost Ústav bezpečnosti práce, který sídlil na téže adrese jako Československý ústav práce. Tento nový ústav byl zřízen Ústřední radou odborů (ÚRO). Od počátku roku 1952 se používalo v korespondenci ministerstev a ÚRO již označení Výzkumný ústav bezpečnosti práce. Tento posun k výzkumné činnosti byl výsledkem především diskusí uvnitř již vzniklého ústavu, kde zkušení odborníci z oblasti bezpečnosti práce zjevně posunovali zaměření ústavu k reálným československým podmínkám. Výnosem ze dne 25. června 1954 byl zřízen Výzkumný ústav bezpečnosti práce ROH a jeho pobočky na Slovensku s tím, že jeho úkolem je „provádět základní výzkum v oboru bezpečnosti práce, zejména zkoumat vlivy pracovního prostředí, výrobních zařízení, technologických pochodů a lidského činitele na bezpečnost a zdraví pracujících“.

V roce 1968 vznikl Český úřad bezpečnosti práce. Pro VÚBP bylo důležité, že došlo v souvislosti se vznikem tohoto úřadu k dohodě o převedení ústavu do jeho působnosti. Mimo jiné byl převzat i veškerý majetek movitý, jakož i inventář. Budova v Praze 1, č. p. 1283, Jeruzalémská 9 zůstala ve vlastnictví ÚRO ROH a byla ponechána v užívání výzkumného ústavu na základě nájemní smlouvy. VÚBP tak přestal být řízen odbory. V roce 1974 byl VÚBP v Praze převeden do centrálně řízených organizací výzkumné a vývojové základny.

Po revoluci začátkem devadesátých let se hledalo nové postavení ústavu v měnících se ekonomických podmínkách. Od 2. května 1994 převzalo funkci zřizovatele Ministerstvo práce a sociálních věcí ČR. Organizační struktura ústavu prošla několika změnami, výrazně se snižoval i počet zaměstnanců. Ze 107 zaměstnanců v r. 1990 klesl jejich počet na 57 v r. 1996. Dalšími významnými milníky v existenci ústavu bylo jeho převedení v devadesátých letech na příspěvkovou organizaci a v novém tisíciletí na veřejnou výzkumnou instituci, kterou je ústav dosud.

Poslední období s ohledem na reformu vědy a výzkumu a reformu veřejných financí je pro ústav velice náročné, musí dále snižovat stavy zaměstnanců, opakovaně se hovoří o jeho slučování s dalším rezortním ústavem a musí řešit řadu dalších problémů. Nicméně funguje a žije.