Příspěvek představuje přístup k zavedení integrovaného řízení základních aspektů bezpečnosti, ochrany životního prostředí a jakosti, který je založen na procesu komplexního řízení rizik. Tento proces vychází ze základní koncepce identifikace a hodnocení rizik bezpečnosti práce. Vzájemné porovnání rizik, tímto způsobem identifikovaných v rámci jednotlivých dílčích systémů řízení, by mohlo posloužit jako jednoduchý, ale praktický nástroj pro stanovení priorit v rozhodovacích procesech vedení zejména malých a středních firem.
Účelem hodnocení rizik je získat fakta a dostatečné podklady, příp. argumenty pro učinění rozhodnutí. Základem je stanovení toho, co je pro organizaci přijatelné, a co už naopak přijatelné není. Tedy vytvoření žebříčku hodnot, který musí mít každá organizace, resp. její vrcholný management. Ideální je zobrazit hodnoty z analýzy rizika v matici rizik, kde jsou oblasti přijatelnosti jasně znázorněny. Ovšem opět to, jak je matice rizik uspořádána, resp. kde jsou hranice přijatelného a nepřijatelného rizika, záleží pouze na vedení dané firmy, její aktuální situaci apod. Pokud jako příklad použijeme stupnice s hodnotami od 1 do 5, které jsou použity v tabulkách 1 a 3, získáme následující stupnici stanovení míry rizika.
Tabulka č.5: Příklad stupnice pro vyhodnocení míry rizika
Míra rizika | |
---|---|
> 100 | Vysoké riziko, potřeba okamžitého řešení |
50 – 100 | Značné riziko, je nutná zvýšená opatrnost |
20 – 50 | Riziko, je nutná zvýšená pozornost |
< 20 | Přijatelné riziko |
Pokud chceme rizika znázornit v matici, je třeba „sloučit“ hodnoty pravděpodobnosti a frekvence do jedné stupnice. Výsledná míra rizika je pak součinem dvou hodnot – pravděpodobnosti vzniku nežádoucí události (která v sobě nese i údaje o frekvenci vzniku události) a závažnosti jejích následků. Následující obrázek ilustruje matici rizik včetně stupnice přijatelnosti rizika. Jak bude tato stupnice stanovena, kde budou hranice mezi přijatelným a nepřijatelným rizikem, jaká budou pro danou kategorii nezbytná minimální bezpečnostní opatření atd., opět závisí pouze na rozhodnutí vrcholového vedení dané organizace.
Obrázek č.1: Příklad matice rizik
Velmi důležité je dokumentovat celý průběh a výsledky všech uvedených kroků tak, aby bylo možné se k nim v případě potřeby vrátit, případně aby je mohl zopakovat někdo jiný, aniž by došlo ke zkreslení výsledků.
Komplexní hodnocení rizik
Tento článek se zabývá specifickým způsobem propojení řízení jednotlivých zájmových oblastí do jednoho celku. Uvažovanými oblastmi (tedy oblastmi řízení, které mají být propojeny) jsou bezpečnost a ochrana zdraví při práci, ochrana životního prostředí a jakost.
V současné době je nejčastější postup integrace systémů řízení takový, že se ze všech řídících dokumentů vytvoří jeden soubor předpisů postihující všechny zájmové oblasti. Na základě těchto dokumentů se pak stanovené postupy aplikují do praxe. Ne vždy je však tato metoda integrace efektivní. V rámci jednotlivých zájmových oblastí jsou organizace nuceny identifikovat nebezpečí a následně hodnotit možná rizika. V každé zájmové oblasti se k tomu ovšem přistupuje různě, přestože je velmi často tato činnost kumulována v jedné funkci, tedy hodnocení rizik většinou provádí jeden člověk, ať už se jedná o rizika pracovní, v oblasti kvality nebo dopadů činností organizace na životní prostředí. Pokud se vedení podniku rozhodne integrovat jednotlivé systémy řízení, stojí pak před novým dosud neřešeným a často interně nedostatečně diskutovaným problémem, jak postihnout při hodnocení dopadů nežádoucích událostí všechny důležité oblasti a zároveň omezit duplicitu při identifikaci rizik. Jak stanovit závažnost jednotlivých rizik napříč různými, dosud odděleně řízenými oblastmi? Jak porovnat jednotlivá rizika a určit ta klíčová, ohrožující chod a existenci organizace?
Principem navrhovaného přístupu je zhodnocení jednoho zdroje rizika z hlediska jeho možného negativního dopadu na více různých typů cílů. Vzhledem k tomu, že rizik ve všech oblastech řízení je opravdu velké množství, je třeba je mezi sebou porovnat, „povážit“ a říci, která jsou důležitější, mohou více ohrozit existenci, bezpečnost, zisk nebo image firmy. Toto je velmi nelehká část celého procesu, neboť je třeba mezi sebou porovnat zdánlivě neporovnatelné charakteristiky – bezpečnost, jakost produktů (příp. procesů) a ochranu životního prostředí (popř. ještě další) – a zároveň mít na zřeteli ekonomickou únosnost. Proto je výhodné zhodnotit každé riziko pro každou oblast řízení zvlášť, ovšem za předpokladu následně srovnatelných výstupů, tedy za použití jednotné metodiky hodnocení rizik. Tou může být například výše prezentovaná metoda hodnocení pracovních rizik. Pak může následovat zmíněné vzájemné porovnání rizik z různých oblastí řízení, kterým organizace vlastně nalezne společný hodnotový žebříček pro řízení jakosti, bezpečnosti a ochrany životního prostředí. Jedná se tedy o jakýsi harmonizovaný systém hodnot závislý na jejich vnitřním uspořádání v rámci podniku. Tento zásadní krok je zároveň neoficiálním projevem postoje organizace, resp. jejího vrcholného vedení k jednotlivým hodnotám.
Je pravděpodobné, že organizace pro hodnocení rizik v oblasti řízení jakosti nebo při hodnocení environmentálních aspektů, používají složitější hodnotící postupy jako jsou například metody FMEA, HAZOP apod. Ovšem použití nejprve jednoduchého přístupu pro identifikaci nebezpečí a hodnocení rizik ve všech oblastech řízení může být prvním, avšak zásadním krokem při integraci systémů řízení. Tabulky uvedené výše v textu jsou záměrně koncipovány poměrně obecně, aby je bylo možné aplikovat nejen na bezpečnost, ale také na jakost (výskyt neshody) nebo na ochranu životního prostředí.
Vkládat příspěvky do diskuzí mohou pouze přihlášení uživatelé. Využijte přihlašovací a registrační formulář.
Komentáře
Od teorie k praktickému provedení