Řízení lidského faktoru

Část 1. Úvod do problematiky

Část 1. Úvod do problematiky

Situace, ve kterých se vyskytuje každý člověk, a problémy, které člověk řeší dnes a denně, znamenají nutnost rozhodovat se. Rozhodování se může týkat věcí životně důležitých (změnit způsob života apod.) nebo každodenních maličkostí (nastoupit či nenastoupit do přeplněného metra, přejít na červenou apod.). Někdy je na rozhodování relativně dost času (např. při řešení pracovního či jiného problému), někdy je třeba se rozhodnout okamžitě (v situacích ohrožení, při existenci nebezpečí z prodlení apod.). Rozhodujeme buď za sebe (a o sobě, co udělám, neudělám), nebo za své podřízené (v souladu s jejich zájmy, ale i proti nim). Rozhodnutí může být výsledkem pouze rozhodovacího procesu jedné osoby, může však být i produktem kolektivního rozumu. Rozhodnutí mohou být správná, ale i chybná. Následky rozhodnutí mohou mít různou míru závažnosti jak pro rozhodovací subjekt, tak pro jeho okolí.

Tento příspěvek shrnuje poznatky o lidském faktoru shromážděné v rámci řešení projektu FOCUS [1].

Současné poznání

Poznatky i zkušeností z praxe o chování člověka v různých situacích, reakce člověka na vnější (i vnitřní) podněty jsou velmi různorodé. Mohou mít podobu nepodmíněných reakcí, jako „automatické“, vrozené způsoby reagování na podněty (ucuknutí při nepříjemném podnětu), podmíněných reakcí (např. v podobě návyků), nebo cílevědomého, vůlí řízeného jednání. V psychologické literatuře se s problematikou rozhodování setkáváme nejčastěji v souvislosti s vůlí a volními procesy, myšlením, cílevědomým chováním příp. v souvislosti s bojem motivů (při řešení vnitřních konfliktů). V procesu cílevědomého řízení lidského jednání se uplatňuje rozhodování nejen při volbě mezi různými pohnutkami a cíli, ale i při volbě mezi alternativami jednat - nejednat. Jedinec se rozhoduje také při výběru prostředků a postupů k dosažení cíle, v situaci vyžadující přerušení nebo zastavení činnosti. Schopnost rozhodovat se správně, uvážlivě a včas patří k základním předpokladům praktické činnosti a tvořivého myšlení a je zároveň důležitou složkou lidské osobnosti.

Podle práce [2] rozhodování v běžném životě je většinou krátké a snadné. Může však trvat i velmi dlouho, a to zejména v situacích, kdy všechny alternativy, mezi kterými se rozhodujeme, jsou nežádoucí, a jde jen o to, zvolit nejmenší zlo. Při kolísání mezi alternativami se nezřídka stává, že ta, ke které jsme se přiklonili, ztrácí v důsledku naší volby na své žádoucnosti a dochází k výkyvu na druhou stranu, kde se opakuje totéž. Jindy příklon ke kterékoli z možných alternativ budí silnou úzkost a člověk raději zůstává ve stavu nerozhodnutí. Předmětný stav je po čase tak mučivý, že se jeho ukončení samo stane silným motivem a vede ke zkratkovitému řešení, k jakémukoli rozhodnutí, jen aby už byl konec. Kdo setrvává ve stavu nerozhodnutí nezdravě dlouho, převrací znovu a znovu všechna pro a proti, ztrácí stále více schopnost normálního rozumného rozhodování, vzniká u něho chronický neurotický konflikt.

Při zajišťování komplexní bezpečnosti s důrazem na ochranu osob a majetku je třeba docílit správného rozhodnutí, anebo alespoň takového rozhodnutí, které nepovede dříve či později ke zkáze, a to i při rozhodování pod tlakem. Rozhodování v daném pojetí se stává sociálním procesem. A právě zde se uplatňuje intelekt člověka a určité inherentní (vrozené, tacitní) znalosti a dovednosti člověka. Do popředí vystupují vlastnosti člověka jako:

• odpovědný přístup k problému a k výsledkům jeho řešení s ohledem na veřejné či jiné zájmy,
• morální vlastnosti jako rozvážnost, smysl pro povinnost a důslednost,
• schopnost analyzovat problém či situaci, kreativně přistupovat k řešení problému, umět anticipovat další vývoj, využívat analogie apod.,
• a také schopnost uplatnit zkušenosti a sociální dovednosti, umožňující mu regulovat činnost a jednání podřízených.

Právě uvedená fakta formují charakteristiku lidského faktoru správného řídícího pracovníka a měla by být zvážena při práci s lidskými zdroji. Uvedený fakt znamená, že výběr řídících pracovníků v entitách by měl být prováděn cíleně s ohledem na znalosti, schopnosti, dovednosti a zkušenosti, a ne podle politické příslušnosti, barvy kabátu nebo jiného podružného rysu. Vzhledem k situaci se nebudeme dále uvedenou problematikou detailněji zabývat. S ohledem na výše uvedená fakta je lidský faktor agregací lidských vlastností, schopností a zkušeností, které v dané situaci ovlivňují bezpečnost, produktivitu, efektivitu a spolehlivost systému, na který působí.

V tomto příspěvku pohlížíme na lidský faktor jako na činitele, který je významný pro bezpečný lidský systém [3]. Na základě současného poznání je zcela zásadní, jak člověk dokáže vyjednávat s riziky, a to zvláště s těmi, které s jednáním člověka souvisí. Z hlediska zajištění integrální bezpečnosti [4] je třeba zvláštní pozornost věnovat rozhodování situací, ve kterých jsou nejistoty a neurčitosti [4, 5], tj. zpravidla je málo dat a výsledek je nejistý a nezřetelný; to znamená nelze použít ani deterministické a pravděpodobností přístupy, ale je třeba aplikovat vhodné heuristiky, ve kterých právě hraje roli lidský intelekt, ve kterém jsou propojeny znalosti, zkušenosti a intuice, tj. také charakteristika lidské osobnosti označovaná jako lidský faktor. Člověk, který uvedené schopnosti má, je velmi důležitý pro každou organizaci a na uvedené skutečnosti je založen typ řízení nazývaný „Knowledge Management (řízení znalostí nebo též management znalostí)“.