Řízení bezpečnosti u vysoce rizikových technických zařízení

Je charakterizován potřebný systém řízení jejich bezpečnosti, který představuje instalaci u provozovatele a uvedení do provozu, včetně potřebných úkonů následné údržby k zajištění bezporuchového a bezpečného provozu technického zařízení. Přitom budou opět zmíněny některé zahraniční přístupy jako možné vylepšení stávající péče o tato technická zařízení.

Problematika vysoce rizikových technických zařízení (dále jen VRTZ), resp. vyhrazených technických zařízení (dále jen VTZ) byla legislativou poprvé výrazněji řešena před více jak 35 lety. Za tu dobu došlo k výraznému technickému pokroku, k definování nových bezpečnostních parametrů, které se vztahují na všechny výrobky uváděné na trh. Změněny byly i požadavky na bezpečnost vyráběných technických zařízení, ať již z hlediska jejich návrhu, konstrukce či používaných materiálů. Ještě před vstupem do Evropské unie se Česká republika přihlásila k systému zavedení prokázání dodržení jednotných technických a bezpečnostních zásad technických zařízení prostřednictvím prohlašování shody a později i označováním takovýchto výrobků CE značkou shody. Tímto způsobem byla problematika bezpečnosti technických zařízení výrazně přenesena na stranu výrobce a na straně provozovatelů technických zařízení pak zůstala odpovědnost za dodržení pokynů stanovených výrobcem pro bezpečné provozování technického zařízení. Tyto pokyny výrobce jsou doplněny požadavky národních právních a technických předpisů a pro provozovatele představují komplex požadavků, které musí naplnit.

Výrazné zvýšení technické bezpečnosti zařízení, ke kterému v uplynulém období došlo, by mělo nalézt odpovídající odraz i v definování VTZ a péče o ně, vč. zakomponování různých poznatků jak z praxe státního odborného dozoru, péče odborně způsobilých osob na úseku prevence rizik, tak i zahraničních přístupů k problematice péče o určitá technická zařízení.

Uvádění technických zařízení na trh a provozování uživatelem

Technická zařízení jsou v české legislativě zmíněna zákonem č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky. Pod pojmem výrobek zákon rozumí jakoukoli věc, která byla vyrobena, vytěžena nebo jinak získána bez ohledu na stupeň jejího zpracování a je určena k uvedení na trh jako nová nebo použitá. Z těchto výrobků pak definuje skupinu stanovených výrobků, které představují zvýšenou míru ohrožení oprávněného zájmu a u kterých proto musí být posouzena shoda. Ta se posuzuje podle požadavků stanovených jednotlivými nařízeními vlády. Tímto zákonem se ČR připojila k trendu Evropského společenství, určeného usnesením Rady (Evropského společenství) č. 85/C 136/01 ze 7. 5. 1985, kterým Evropská komise stanovila tzv. „Nový přístup k technické harmonizaci a normalizaci“. Podstatou tohoto přístupu bylo vymezit úlohu směrnic Evropského společenství na úseku základních výrobkových sektorů pro skupinu tzv. stanovených výrobků.

Na tento přístup navázal v roce 1989 tzv. „Globální přístup k posuzování shody“, zavádějící jednotné postupy zkoušení a certifikace výrobků, s ohledem na bezpečnost a spolehlivost, a také vzájemným uznáváním výsledků těchto zkoušek a certifikací. Dalším posunem byl rok 2008, kdy došlo k definování tzv. Nového legislativního rámce (NLF - New Legislation Framework) prostřednictvím tří základních legislativních pilířů, jimiž jsou¹: společný rámec uvádění výrobků na trh, akreditace a dozor nad trhem výrobků a vnitrostátní technická pravidla.

Tento legislativní balíček měl od 1. 1. 2010 odstranit zbývající bariéry obchodu na komunitárním trhu, zvýšit konkurenceschopnost výrobců a posílit bezpečnost spotřebitelů. V České republice byl opět promítnut do zákona č. 22/1997 Sb. Avšak v souvislosti s dalším vývojem evropských právních aktů docházelo k posunu zákona narušením jeho systematiky. Proto byl 3. 3. 2016 vydán zákon č. 90/2016 Sb., o posuzování shody stanovených výrobků při jejich dodávání na trh, který bude zastřešujícím zákonem pro všechny právní předpisy k posuzování shody, vypracování EU prohlášení o shodě, umísťování označení CE, postupech při dodávání výrobků na trh a podrobnosti k činnostem oznámených subjektů. V současnosti tak dochází k náhradě vládních nařízení k zákonu č. 22/1997 Sb., novými vládními nařízeními k zákonu č. 90/2016 Sb. Z hlediska samotného systému garance bezpečnosti práce nedochází k zásadním změnám, je však potvrzen trend posunu k odpovědnosti výrobce za výrobek. Výrobce je v určitých případech pod významnou kontrolou nezávislých subjektů, čímž se zároveň zaručuje i konstrukční a materiálová bezpečnost výrobku se stanovením základních bezpečnostních charakteristik umístění zařízení, jeho provozování, údržby a servisu.

Na zákon o technických požadavcích na výrobky navazuje zákon č. 102/2001 Sb., o obecné bezpečnosti výrobků (v souladu se Směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2001/95/ES o všeobecné bezpečnosti výrobků). Za bezpečný výrobek zákon pokládá výrobek, který za běžných nebo rozumně předvídatelných podmínek užití nepředstavuje pro spotřebitele vzhledem k bezpečnosti a ochraně zdraví nebezpečí, nebo představuje pouze minimální nebezpečí; přitom výrobek musí splňovat požadavky zvláštního právního předpisu. V této logice pak zákon považuje výrobek, který nevyhovuje požadavkům na bezpečný výrobek za nebezpečný výrobek. Výrobce (obdobně distributor) je povinen uvádět na trh pouze bezpečné výrobky. Zjistí-li výrobce či distributor, že uvedl na trh nebezpečný výrobek, je povinen tuto skutečnost ohlásit příslušnému orgánu dozoru, jímž je Česká obchodní inspekce a spolupracovat při opatřeních k odstranění či omezení rizika. Pro výskyt nebezpečných nepotravinářských výrobků je zřízen Informační systém pro rychlou výměnu informací o nebezpečných spotřebitelských výrobcích na vnitřním trhu Evropské unie RAPEX - Rapid Alert System for Non-Food Products. Kontaktním místem je Ministerstvo průmyslu a obchodu ČR. Součástí oznamování do systému RAPEX jsou vedle donucovacích opatření uložených příslušnými dozorovými orgány také dobrovolná opatření výrobců a distributorů. Ačkoli dozor nad ochranou spotřebitele provádí s jistými výjimkami Česká obchodní inspekce, jsou pro různé sektory v omezené míře pravomocí zřízeny jiné orgány dozoru² nad ochranou spotřebitele. I tyto orgány mohou v případě bezprostředního ohrožení života, zdraví nebo majetku pozastavit prodej výrobků nebo poskytování služeb anebo uzavřít provozovnu. Zároveň mohou uložit stažení výrobku nebezpečného svou zaměnitelností s potravinou z trhu.

Pokud výrobek svými vlastnostmi splňuje požadavky na bezpečnost, ale určitý způsob jeho užívání může bezpečnost spotřebitele ohrozit, je výrobce nebo distributor povinen na toto nebezpečí upozornit v průvodní dokumentaci, pokud toto nebezpečí není zřejmé. Současně jsou tyto osoby povinny přesně určit části výrobku, které mohou vyvolat nebezpečí, a popsat způsob jejich bezpečného užívání. Ve smyslu zákona č. 634/1992 Sb., jsou součástí každého výrobku informace o vlastnostech prodávaných výrobků nebo charakteru poskytovaných služeb, o způsobu použití a údržby výrobku a o nebezpečí, které vyplývá z jeho nesprávného použití nebo údržby. Informace musí být písemná s ohledem na povahu výrobku, způsob a dobu jeho užívání a poskytnuta v českém jazyce. Ve smyslu přílohy k nařízení vlády č. 176/2008 Sb., jedná-li se o informace ke strojnímu zařízení, musí být poskytnuty ve formě návodu k použití.

Jak bylo uvedeno, jsou ze skupiny výrobků vybrány ty, které představují zvýšenou míru ohrožení oprávněného zájmu.Takovéto výrobky se nazývají stanovenými výrobky a musí u nich být posouzena shoda, což je ve smyslu výše uvedeného Nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 765/2008 postup, který prokazuje splnění konkrétních požadavků týkajících se výrobku, postupu, služby, systému, osoby nebo subjektu. Výrobce, nebo jím zplnomocněný zástupce je zavázán, že smí k výrobku připojit označení CE, čímž nese odpovědnost za shodu výrobku se všemi příslušnými požadavky stanovenými harmonizovanými právními předpisy Společenství, které upravují jeho připojování.

Postavení VTZ

Současné pojetí VTZ ve smyslu zákona č. 174/1986 Sb. bylo prvotně definováno výrazně dříve, než legislativní úprava k výrobkům a jejich technickým požadavkům na bezpečnost. Navíc, vyhlášky k jednotlivým druhům VTZ upravují zásady bezpečného provozu, nikoli podmínky uvádění výrobku na trh. VTZ tak jako zařízení se zvýšenou mírou ohrožení zdraví a bezpečnosti osob a majetku stojí odtrženě od definování stanoveného výrobku, které představují zvýšenou míru ohrožení oprávněného zájmu.

Což na jednu stranu ničemu nevadí. Zdůrazněme, že VTZ byla definována jako technická zařízení se stanoveným systémem dozoru nad jejich provozem u provozovatele a na tom se nic nemění; na druhou stranu není logické, považovat bezpečné výrobky na trhu zároveň za nebezpečné - výrobky se zvýšenou mírou ohrožení zdraví, bezpečnosti osob a majetku. Protože však VTZ, a nejenom tato technická zařízení, opravdu mohou představovat zvýšenou míru ohrožení oprávněného zájmu, je vhodné definovat nikoli skupinu výrobků se zvýšenou mírou ohrožení zdraví, bezpečnosti osob a majetku, ale určit, která zařízení by mohla být nebezpečná, tj. proč a v jakých provozech, a podle toho provést kategorizaci nebezpečnosti.Tak by se podařilo dostat tuto skupinu technických zařízení do současného systému definic: výrobku, bezpečného výrobku, nebezpečného výrobku, stanoveného výrobku.

Dohled nad bezpečností VTZ vykonávají organizace státního odborného dozoru zřízené výhradně k tomuto účelu Ministerstvem práce a sociálních věcí. Takto stanovený dohled je výrazně zúžený³. Nejen pouze na vyhrazená technická zařízení, takže stanovené výrobky tomuto dohledu již nepodléhají, ale dochází k omezení též resortně. Výsledkem je, že se vyskytují na trhu zařízení, která nesplňují základní požadavky na provoz VTZ, protože jsou v gesci jiných ministerstev, nebo s nimi není zacházeno tak, jak s jinými obdobnými zařízeními, např. vzdušníky silničních vozidel.

Samotná VTZ jsou definována jednotlivými vyhláškami⁴, které mj. zároveň definují i odbornost obsluh a odpovědností zaměstnavatelů. K těmto vyhláškám se pak přidružují další vyhlášky⁵, které doplňují odbornou způsobilost některých osob či uvádí celkový systém kontrol, revizí a zkoušek pro konkrétní skupinu technických zařízení. Komplexnějším způsobem jsou pokryty stejné skupiny technických zařízení používané např. při hornické činnosti a hornickým způsobem na povrchu či v rámci drážní služby či ozbrojených sil - jako tzv. určená technická zařízení. Tyto vyhlášky⁶ řeší jedním předpisem jak definici technických zařízení, tak požadavky na jejich umístění a provoz, vč. odborné způsobilosti osob, tj. obsluh či revizních techniků, a provádění periodických prohlídek, kontrol, zkoušek a revizí. To uživatelům přináší výhodu v přehlednosti a snadné dostupnosti všech relevantních požadavků na provozování technických zařízení. V případě VTZ je uživatelem nikoli specifická a odborně či specificky vzdělaná základna (horníci, železničáři), ale široká veřejnost bez specifických technických znalostí. Nejde jen o roztříštěnost požadavků instalace (určení vhodného prostoru provozování), provozu (stanovení odbornosti obsluh, periody kontrol, revizí a zkoušek) a údržby (stanovení úkonů údržby, servisu, seřízení apod.) v různých právních předpisech, ale i o to, že právní předpisy nestanovují všechny úkony, že jsou mnohé požadavky stanoveny v technických normách, které nejsou právními předpisy nijak konkrétně určeny, ke kterým není snadný přístup, ale které jsou navíc určeny jen národní normou, takže požadavek může být zrušen v rámci harmonizace takové normy s evropskou normou. Roztříštěnost požadavků je pro provozovatele nepřehledná, požadavky jsou nedohledatelné, v rámci smluvních jednání pak mohou být definovány nekomplexně, kontrola plnění požadavků je logicky nedostatečná a to jak do úplnosti, tak i kvality, neboť některé požadavky jsou definovány značně obecně, bez uvedení jasné vnitřní struktury. O tom, že je něco v nepořádku, se tak provozovatelé občas dovídají až v rámci kontrol státního odborného dozoru.

Zkušenosti ze zahraničí

V rámci projektu Nástroje řízení bezpečnosti u vysoce rizikových technických zařízení byla provedena analýza zahrnující celkem 17 zemí. Z tohoto počtu bylo 12 států členskou zemí Evropské unie, 2 státy se rozkládaly na Evropském kontinentu (v případě Ruska Euroasijském, ale se zaměřením na jeho evropskou část), další 3 státy patřily do zaoceánského teritoria. Všechny státy splňovaly základní podmínku technické vyspělosti.

Z rozboru přístupu těchto států vyplývá, že je položen důraz na technickou bezpečnost technických zařízení v době návrhu a konstrukce, tj. v době před jejich uvedením na trh. Přísné podmínky technické bezpečnosti jsou často doprovázeny podmínkami zkoušek a ověření v rámci instalace u zákazníka, tedy před prvním spuštěním do provozu. Tyto zkoušky provádí nejen odborně způsobilé a státními autoritami oprávněné osoby, ale i samotné státní autority, je-li tak předpisy, s ohledem na specifické podmínky, stanoveno. Provoz a dozor nad provozem různých technických zařízení řeší státy v rámci svých historických zkušeností a bez jasného definování nějakého seskupení ve smyslu VTZ, či podle technického druhu (tlaková, plynová aj. zařízení). Některá technická zařízení jsou řešena pouze s ohledem na místo provozování – např. námořním či leteckým způsobem, či v prostředí s nebezpečím výbuchu. Vyčlenění technických zařízení ne vždy odpovídá možnému ohrožení uživatelů či ne vždy je stanoveno výlučně s ohledem na technické parametry. Některé státy v rámci své tradice přistupují k řešení problematiky technických zařízení na základě teritoriálního přístupu (USA, státy bývalého Commonwealthu: Austrálie, Kanada, Velká Británie), který ne vždy předpokládá právní předpis závazný pro celé státní území. Systém konkrétních právních předpisů bez obecného právního předpisu lze nalézt v Dánsku, Francii, Itálii, Španělsku, Švédsku. V Belgii, Finsku, Irsku, Rusku a Velké Británii používají vedle konkrétních právních předpisů pro jednotlivé druhy technických zařízení i obecný právní předpis. Jeden jediný právní předpis pro provoz a kontrolu technických zařízení používají v Německu, Nizozemí a Slovensku. V případě Nizozemí je jím dokonce přímo evropská legislativa. V Německu tento jeden právní předpis zahrnuje návaznost nejen na evropskou legislativu, ale i na mezinárodní smlouvy o přepravě nebezpečných látek (ADR, RID, IMDG, ICAO-TI), to v případě tlakových nádob. Ač slovenský právní předpis definuje skupinu VTZ, důsledně vychází z charakteristik jednotlivých technických zařízení definovaných evropskou legislativou. Francie a Španělsko spojují jak absence obecného předpisu k provozování technických zařízení, tak hlavně zapojení místní správy (prefektur resp. orgánů autonomních oblastí) do kontroly nad provozováním konkrétních technických zařízení. Při provádění analýzy právních předpisů v Polsku, byl sice nalezen poměrně propracovaný systém technického dozoru z úrovně několika různých ministerstev, nebylo však nalezeno definování těchto technických zařízení jako zařízení s vyšší nebezpečností nebo s vyšší mírou ohrožení zdraví či života osob. Naopak výraznou cestou sjednocení postupují v Nizozemí, kde sloučily do jedné inspekce hned tři oblasti. Nepodařilo se však nalézt, zda do oblasti bezpečnosti práce spadá i dozor nad provozem technických zařízení. Z dozorových orgánů se pouze americký výrazně hlásí k poskytování bezplatného poradenství zaměstnavatelům i zaměstnancům a na svých stránkách nabízí k uplatnění oznamovací formuláře pro podezření na nedodržování ustanovení bezpečnosti práce ze strany zaměstnavatelů.

Oproti českému pojetí VTZ je v zahraničí pozornost navíc, mimo jiné, věnována například:

• u tlakových zařízení:

- potrubním systémům - trubky, tvarovky, ventily, bezpečnostní zařízení (Kanada, Finsko, Slovensko, Španělsko. Velká Británie);
- chladicím zařízením (Dánsko, Kanada, Slovensko, Španělsko);
- hasicím přístrojům (Francie, Slovensko);

• u plynových zařízení:

- lahví na pohonné hmoty (Kanada);
- plnicím zařízením a čerpacím stanicím na plynná paliva (Kanada, Německo, Španělsko);
- skladovacím zařízením nad 10 000 litrů (Německo);
- ohřívačům vody (Dánsko, Španělsko);

• u zdvihacích zařízení:

- eskalátory a pohyblivé chodníky (Kanada, Španělsko);
- zvedací zařízení pro tělesně postižené (Kanada);
- zvedáky, zvedací rampy (Dánsko, Finsko, Slovensko, Španělsko);
- vysokozdvižné vozíky (Dánsko, Slovensko, Španělsko);
- manuální výtahy (Kanada);
- výtahy (Francie, Německo, Slovensko, Španělsko);
- dopravní pásy (Dánsko, Slovensko);
- vlek (Slovensko);
- příslušenství ke zdvihání - lana, háky (Dánsko);
- žebříky (Dánsko, Slovensko - výsuvný);
- lešení (Dánsko);
- zařízení pro zábavnou činnost (Slovensko);

• u elektrických zařízení:

- spotřebiče (Finsko);
- generátorům elektřiny (Španělsko).

Definování skupiny vysoce rizikových technických zařízení

Vzhledem k výše uvedeným přístupům v rámci komunitárního trhu je potřebné definovat skupinu VRTZ tak, aby zdůraznila nikoli samotnou nebezpečnost technického zařízení (takové se na trhu nesmí vyskytovat), ale podmínky, za kterých by mohla být nositelem nebezpečnosti (jako ochranu oprávněného zájmu, zde především zdraví a života uživatele či osob v blízkosti takového zařízení). Tím by došlo k zajištění základního cíle veřejného zájmu, zajištění účinné a ekonomicky efektivní bezpečnosti a ochrany zdraví fyzických osob (osob provádějících obsluhu, popřípadě údržbu nebo opravy, jakož i třetích osob), ochranu majetku a životního prostředí při pracích s technickými zařízeními a při jejich používání.

Proto je potřebné specifikovat technická zařízení, která mohou:

• v důsledku trvalého či dlouhodobého provozování v mezních podmínkách technických charakteristik zařízení (trvalá maximální zátěž, trvalá maximální nosnost, trvalé maximální otáčky motoru, apod.);
• v důsledku velkoobjemových charakteristik provozu;
• v důsledku provozování v nezvyklých podmínkách provozu a v nebezpečných prostorech (volně přístupné pracoviště - např. po žebříku ve výši min. 3 metry a výše nad okolní úrovní, nad hloubkou či vodou; pro tlakové poměry mezi vnitřním prostředím zařízení a vnějším prostředí obsluhy; provozování v podzemních či podvodních prostorech, prostorech s nebezpečím výbuchu; při používání výbušných plynů či radioaktivních látek uvnitř zařízení; apod.);

představovat zvýšené riziko:

• technického selhání zařízení či jeho prvků;
• přetížení bezpečnostních prvků a systémů;
• únavu materiálu;
• selhání obsluhy;

s přímým negativním vlivem na obsluhu, uživatele (např. ohrožení dětí do 18 let fyzického věku, ohrožení větší skupiny osob), majetku osob, vč. zvířat a negativnímu dopadu na životní prostředí.

Skupina VRTZ je tak definována ke snížení tohoto rizika, pročež je tvořena technickými zařízeními:

• jejichž souhrnný projev silových účinků by v případě překročení dlouhodobých nepříznivých faktorů (vliv lidského selhání, ale i skrytých vad materiálu) mohl způsobit závažné poranění či smrt osob v jejich okolí;
• jejichž obsluha může u obsluhy vyvolat vedlejší zdravotní problémy (např. závrať, s možnými dalšími negativními důsledky na chování technického zařízení či zdraví obsluhy);
• které mohou vlivem provozních podmínek či podmínek místa provozování vykazovat častější poruchy bezpečného chodu;

se stanovenými pravidly dozoru (vč. státního odborného dozoru) a obsluhy.

Skupinu VRTZ by tvořila technická zařízení níže uvedených druhů a skupin technických zařízení, doplněných konkrétními technickými charakteristikami či specifikami provozu tak, aby se co nejvíce přiblížila zamýšlené ochraně obsluh či ochraně oprávněného zájmu, zde poranění a smrt v blízkém okolí provozu těchto zařízení. Základní druhy a skupiny technických zařízení jsou tvořeny:

• Všeobecně:

- zařízení emitující ionizační záření;
- zařízení používaná při těžbě v podzemí;
- zařízení používaná v extrémním prostředí.

• Elektrická zařízení:

- zařízení pro výrobu, přeměnu, přenos, rozvod a odběr elektrické energie a elektrické instalace (vč. provozování „soukromé“ výroby elektrické energie pomocí malých vodních elektráren, fotovoltaických panelů apod.);
- zařízení určená k ochraně před účinky atmosférické nebo statické elektřiny.

• Tlaková a plynová zařízení:

- parní a kapalinové kotle;
- tlakové nádoby stabilní, vč. vzduchojemů a vzdušníků;
- tlakové nádoby k dopravě plynů, obsahující nebezpečné látky;
- výstroj tlakových a plynových zařízení;
- výroba, úprava a přeprava plynů;
- spotřebiče plynů (vč. plynových kotlů aj.).

• Zdvihací a transportní zařízení:

- jeřáby, zdvihadla a přídavná zařízení;
- pracovní a zdvižné plošiny, zakladače;
- výtahy;
- zařízení lidové zábavy;
- pohyblivé plošiny, schody;
- výsuvný žebřík;
- vlek.

Z přehledu je patrné, že skupina VRTZ významně kopíruje skupinu VTZ a zohledňuje některá řešení ze zahraničí. Navíc zahrnuje i technická zařízení, která jsou v působnosti Státního úřadu pro jadernou bezpečnost a Českého báňského úřadu. Smyslem začlenění těchto zařízení do struktury VRTZ je zdůraznění, že takováto zařízení patří pod správu uvedených orgánů a uživatel musí oslovit tyto úřady, nikoli se spolehnout na vlastní znalosti či jen návod výrobce.

Řízení bezpečnosti provozu vysoce rizikových technických zařízení

Řízení bezpečnosti provozu VRTZ závisí zcela na uživateli - provozovateli. Provozovatel odpovídá za řádné umístění technického zařízení ve vhodném prostoru - v souladu se specifikacemi výrobce, provozovatel provádí osobně či prostřednictvím odborné osoby zatřídění technického zařízení do skupiny VRTZ - nebo potvrzení, že technické zařízení nespadá mezi VRTZ, provozovatel sám či prostřednictvím odborné osoby potvrzuje správnost instalace,
splnění podmínek pro uvedení technického zařízení do provozu, zajištění jeho obsluhy kvalifikovanou či obeznámenou obsluhou, a zajištění řádného systému údržby, kontrol zkoušek a revizí.

Hodnocení vhodnosti prostředí pro provozování technických zařízení provádí provozovatel sám, v případě pochybností či dosažení extrémních podmínek prostředí odborně způsobilou osobou, prostřednictvím jednoduché tabulky. Podle převažujících podmínek posuzovaného prostředí pro umístění zařízení se rozlišují tři základní podmínky prostředí⁷:

• Běžné podmínky prostředí (BP):

- s výskytem běžně předpokládaných nebezpečí a z nich odvozených rizik;
- za běžné podmínky se pokládají např. teplotní a vlhkostní charakteristiky odpovídající středoevropskému teplotnímu podnebí (pro provoz ve venkovním prostředí), vnitřní prostory budov prosté výskytu plísní, rostlin, hmyzu, drobné zvěře, nebezpečných látek, s poučenými pracovníky v produktivním věku, bez fyzického a zdravotního omezení.

• Méně běžné podmínky prostředí (MBP):

- s výskytem zvýšeného nebezpečí a jemu odpovídající hodnocení rizik;
- za méně běžné podmínky se pokládají např. teplotní a vlhkostní výkyvy dosahující krátkodobých subtropických a subpolárních hodnot podnebí ve vnitřních či vnějších prostorách, prostory s výskytem vody, osob se sníženou pohyblivostí;

• Extrémní podmínky prostředí (EP):

- s výrazným výskytem nebezpečí a odpovídajícími riziky;
- za extrémní podmínky se považují např. otevřené a nechráněné prostory, pracoviště pod úrovní země, pod hladinou, ve výškách, se sklady prašných materiálů.

Celkové zatřídění prostředí odpovídá nejzávažnějším podmínkám podle jednotlivých hodnot dílčích charakteristik posuzovaných kategorií. Toto hodnocení lze použít jak pro uvažované umístění nově pořízeného technického zařízení, tak i pro hodnocení možných změn charakteristik daného prostředí a jejich vlivu na provozované technické zařízení. A to i bez ohledu na skutečnost, zda technické zařízení patří či nepatří do skupiny VRTZ.

Určení, zda pořízené technické zařízení patří či nepatří do skupiny VRTZ provozovateli definuje, zda pro provozování daného technického zařízení platí nějaké další podmínky ať již na odbornost obsluhy, či provádění periodických kontrol, zkoušek a revizí, kromě těch, které stanovuje výrobce, nebo roční periodické kontroly, která je stanovena nařízením vlády č. 378/2001 Sb.

Před uvedením do provozu provozovatel pomocí jednoduchého schématu zkontroluje, zda splnil všechny potřebné podmínky pro uvedení zařízení do provozu. Od samotné instalace ve vhodném prostředí, přes definování, zda zařízení patří do skupiny VRTZ a může jej uvést do provozu sám, či za dozoru odborné osoby (revizní technik) či odborného orgánu (Technická inspekce České republiky), kontroly, zda má obsluha potřebné znalosti a vědomosti až po definování požadované údržby a systému kontrol, zkoušek a revizí, včetně vhodné záznamové dokumentace.

Je na zvážení, zda by provozovateli neměl stát vyjít vstříc a prostřednictvím jednoho právního předpisu nedefinovat všechny relevantní požadavky k provozování technických zařízení - tj. kvalifikaci obsluhy a četnost všech periodických kontrol, zkoušek a revizí, s označením oprávněné osoby (jak je to v ČR u báňské služby, drážní služby, nebo např. u Slováků). Zároveň se nabízí možnost zvýšení závaznosti revizních zpráv k odstranění nedostatků tak, jak je tomu např. ve Španělském království. Zde revizní technik k nedostatkům uvádí i termín odstranění a odstranění chodí následně kontrolovat. Jsou-li nedostatky vážného charakteru, je informován i místní správní úřad, který může u provozovatele též vykonat příslušnou kontrolu.

Takto postavený systém (na dvou přehledných tabulkách a jednom schématu) napomůže provozovateli řídit a kontrolovat jednotlivé etapy pořízení a instalace technického zařízení a jeho řádného uvedení do provozu. Zároveň požaduje ujasnění kvalifikace obsluhy a četnost provádění předepsaných úkonů údržby, kontrol, zkoušek a revizí. Navíc umožňuje i zpětnou kontrolu dodržení všech relevantních požadavků a postupů. Přitom je zachována stávající praxe definování zvýšené péče o provoz některých technických zařízení, jejíž kladný vliv se projevuje v nízkém počtu významných nehod těchto technických zařízení provozovaných provozovateli v pracovněprávních vztazích. Rozšíření této bezpečnosti na všechny provozovatele by tak přineslo větší bezpečnost uživatelům a osobám v blízkosti těchto zařízení i snížení výše materiálních škod či možných škod na životním prostředí.

Závěr

Vzhledem k zásadním legislativním změnám spojených s odklonem od technického pojetí bezpečnosti práce k systémovému pojetí (soustavné vyhledávání, analýza a hodnocení rizik), vzhledem k zavádění standardů EU po přistoupení ČR do Evropské unie, vzhledem k průběžně prováděným aktualizacím právních předpisů k používání technických zařízení v sousedních zemích a vzhledem k současnému stavu technického poznání, odborná veřejnost oprávněně očekává, že dojde k novému posouzení požadavků na podmínky obsluhy, provozu a ověřování technické bezpečnosti provozovaných technických zařízení.

Jako první krok se nabízí přehodnocení stávajícího systému definování VTZ a nahrazení komplexnějším systémem, který bude více kompatibilní jak se současným vývojem uvádění výrobků na trh, tak i se systémovým pojetím řešení bezpečnosti práce. Důležité je zachování stávajícího systému dozoru, který se jeví jako základ stávající vysoké úrovně bezpečnosti práce při provozování VTZ. Stojí za úvahu, zda by se tento systém dozoru neměl opět vrátit do svého původního nastavení, kdy pokrýval všechny provozovatele VTZ, nikoli jen zaměstnavatele.

V druhém kroku by pak mohlo dojít k očekávanému přechodu od prověřování jednotlivých prvků technologického celku (technické pojetí) k ověřování - prokazování jejich bezpečnosti (systémovému pojetí), zjednodušeně řečeno: od revizí k monitoringu. Jde o základní požadavek bezpečnosti, tj. provádění průběžného monitoringu provozu, odhalování a vyhodnocování rizikových stavů na základě nepředpokládaných či nechtěných stavů provozovaného zařízení (netěsnost, chvění za provozu, zvýšená hlučnost apod.). Důraz je zde položen na odpovědnost provozovatele prostřednictvím jeho aktivit a ústup od alibistických představ provozovatelů, že periodická prohlídka revizním technikem (např. 1x za 5 let) může zajistit či garantovat bezpečný provoz technického zařízení. Potřebnou periodickou činnost revizních techniků je vhodné začlenit do funkčního systému provozování technických zařízení odborně poučenou osobou - obsluhou dle organizačních opatření provozovatele zařízení (např. stanovených Řádem prohlídek, údržby, revizí a zkoušek), založených na kontinuálním shromažďování a vyhodnocování informací a dat o provozu a chování technického zařízení, nedestruktivní defektoskopii atp., které by dostatečně vypovídaly o bezporuchovém stavu zařízení při jeho provozování.

Definování VRTZ a jednoduchý systém jejich řízení, pořízení, instalace a uvedení do provozu, umožňující i zpětné ověření správnosti jednotlivých kroků společně s uceleným definováním požadavků na provozování těchto zařízení, je vhodným základem pro tuto cestu. Přitom je zachována stávající praxe definování zvýšené péče o provoz některých technických zařízení, jejíž kladný vliv se projevuje v nízkém počtu významných nehod těchto technických zařízení provozovaných provozovateli v pracovněprávních vztazích. Rozšíření této bezpečnosti na všechny provozovatele by tak přineslo větší bezpečnost uživatelům a osobám v blízkosti těchto zařízení i snížení výše materiálních škod či možných škod na životním prostředí.

---

¹ Rozhodnutí EP a Rady č. 768/2008/ES; Nařízení EP a Rady č. 765/2008/ES; Nařízení EP a Rady č. 764/2008/ES.

² Vedle ČOI jsou to: Státní zemědělská a potravinářská inspekce pro potravinářské a tabákové výrobky, Státní úřad pro kontrolu léčiv pro farmaceutické výrobky a zdravotnické prostředky, krajské hygienické stanice pro výrobky a služby upravené zákonem o ochraně veřejného zdraví, živnostenské úřady pro obchod a služby, Energetický regulační úřad pro energetické odvětví, Státní veterinární správa pro úsek veterinární péče, Český úřad pro zkoušení zbraní a střeliva pro zbraně, střelivo a pyrotechniku, Český telekomunikační úřad pro elektronické komunikace a poštovní služby, Česká národní banka pro osoby pod jejím dohledem.

³ Dohled je stanoven jen pro zaměstnavatele (podle zákoníku práce) a podnikající osoby (zákon o zajištění dalších podmínek BOZP), nikoli soukromé fyzické osoby, byť podle Ústavy České republiky bezpečnost osob, ochrana majetku a životního prostředí, patří k základním lidským právům a svobodám občanů.

⁴ Vyhlášky č. 18/1979 Sb., č. 19/1979 Sb., č. 21/1979 Sb., č. 73/2010 Sb.

⁵ Vyhlášky č. 50/1978 Sb., č. 85/1978 Sb.

⁶ Vyhlášky č. 74/2002 Sb., č. 392/2003 Sb., č. 100/1995 Sb., č. 273/1999 Sb.

⁷ Zatřídění vychází ze stanovení vnějších vlivů technické normy ČSN 33 2000-5-51 edice 3 Elektrické instalace nízkého napětí - Část 5-51: Výběr a stavba elektrických zařízení - Všeobecné předpisy a zohledňuje požadavky dalších technických či právních předpisů, definujících nebezpečné prostory či nebezpečné činnosti, popř. důsledky havarijních stavů či mimořádných událostí.

Některé uvedené informace byly čerpány z již ukončeného výzkumného projektu č. TB03MPSV006 Výzkum moderních metod a nástrojů řízení bezpečnosti u vysoce rizikových technických zařízení.

---

Použitá literatura
[1] Nařízení EP a Rady č. 764/2008/ES, kterým se stanoví postupy týkající se uplatňování některých vnitrostátních technických pravidel u výrobků uvedených v souladu s právními předpisy na trh v jiném členském státě a kterým se zrušuje rozhodnutí č. 3052/95/ES.

[2] Nařízení EP a Rady č. 765/2008/ES z 9. 7. 2008, kterým se stanoví požadavky na akreditaci a dozor nad trhem týkající se uvádění výrobků trh, pravidla kontroly nad výrobky z třetích zemí a pravidla pro označování CE, a kterým se zrušuje nařízení č. 339/93/ES.

[3] Rozhodnutí EP a Rady č. 768/2008/ES z 9. 7. 2008 o společném rámci pro uvádění výrobků na trh a zrušení Rozhodnutí Rady č. 93/465/ES.

[4] Zákon č. 174/1968 Sb., o státním odborném dozoru nad bezpečností práce.

[5] Zákon č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele

[6] Zákon č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky a o změně a doplnění některých zákonů.

[7] Zákon č. 102/2001 Sb., o obecné bezpečnosti výrobků a o změně některých zákonů (zákon o obecné bezpečnosti výrobků).

[8] Zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce.

[9] Zákon č. 309/2006 Sb., kterým se upravují další požadavky bezpečnosti a ochrany zdraví při práci v pracovněprávních vztazích a o zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při činnosti nebo poskytování služeb mimo pracovněprávní vztahy (zákon o zajištění dalších podmínek bezpečnosti a ochrany zdraví při práci).

[10] Zákon č. 90/2016 Sb., o posuzování shody stanovených výrobků při jejich dodávání a trh.

[11] Nařízení vlády č. 378/2001 Sb., kterým se stanoví bližší požadavky na bezpečný provoz a používání strojů, technických zařízení, přístrojů a nářadí.

[12] Nařízení vlády č. 176/2008 Sb., o technických požadavcích na strojní zařízení.

[13] Vyhláška č., 50/1978 Sb., Českého úřadu bezpečnosti práce a Českého báňského úřadu o odborné způsobilosti v elektrotechnice.

[14] Vyhláška č. 85/1978 Sb., Českého úřadu bezpečnosti práce, o kontrolách, revizích a zkouškách plynových zařízení.

[15] Vyhláška č. 18/1979 Sb., Českého úřadu bezpečnosti práce a Českého báňského úřadu, kterou se určují vyhrazená tlaková zařízení a stanoví některé podmínky k zajištění jejich bezpečnosti.

[16] Vyhláška č. 19/1979 Sb., Českého úřadu bezpečnosti práce a Českého báňského úřadu, kterou se určují vyhrazená zdvihací zařízení a stanoví některé podmínky k zajištění jejich bezpečnosti.

[17] Vyhláška č. 21/1979 Sb., Českého úřadu bezpečnosti práce a Českého báňského úřadu, kterou se určují vyhrazená plynová zařízení a stanoví některé podmínky k zajištění jejich bezpečnosti.

[18] Vyhláška č. 100/1995 Sb., Ministerstva dopravy, kterou se stanoví podmínky pro provoz, konstrukci a výrobu určených technických zařízení a jejich konkretizace (Řád určených technických zařízení).

[19] Vyhláška č. 273/1999 Sb., kterou se vymezují určená technická zařízení používaná s vojenskou výstrojí, vojenskou výzbrojí, vojenskou technikou a ve vojenských objektech a provádění zkoušek určených technických zařízení.

[20] Vyhláška č. 392/2003 Sb., o bezpečnosti provozu technických zařízení a o požadavcích na vyhrazená technická zařízení tlaková, zdvihací a plynová při hornické činnosti a činnosti prováděné hornickým způsobem.

[21] Vyhláška č. 73/2010 Sb., o stanovení vyhrazených elektrických technických zařízení, jejich zařazení do tříd a skupin a o bližších podmínkách jejich bezpečnosti (vyhláška o vyhrazených elektrických technických zařízeních).