Recepty na správnou politiku pracovní doby

Podle studie Mezinárodní organizace práce (ILO) by mělo uspořádání pracovní doby splňovat pět vzájemně souvisejících kritérií. Které to jsou?

Zdraví a bezpečnost

Chránit zdravé a bezpečnost pracovníků je základní cíl politiky pracovní doby. Zkrátit příliš dlouhou pracovní dobu znamená snížit riziko pracovních úrazů a nemocí z povolání. Vysoký počet pracovních hodin pracovníkům často kompenzuje nízké mzdy. Budou-li odbory trvale věnovat pozornost minimálním mzdám a prosazovat je, mohou prolomit bludný kruh dlouhé pracovní doby a nízkých výdělků.

Práce přátelská rodině

K hlavním cílům ekonomické a sociální politiky státu a firem by mělo patřit sladění práce a rodinného života, Znamená to umožnit kombinaci placené práce s domácími povinnostmi, zejména s péčí o děti a starší členy rodiny. Prostředkem k tomu je pružná pracovní doba, možnost uvolnění z práce z rodinných důvodů a zkrácená pracovní doba. V méně rozvinutých zemích je zapotřebí zajistit dostupnou dopravu, dodávku vody a investovat do úspory času při práci v domácnosti.

Rovnost žen a mužů

Při realizaci návrhu na sladění pracovních a rodinných povinností ILO doporučuje analyzovat jejich účinek na rovnost žen a mužů. Zejména je nutné vzít v úvahu existující rozdílnost v odpovědnosti za péči a práci v domácnosti a odmítnout předpoklad, že se týkají výhradně žen. Proto je důležitá podpora práce na částečný úvazek. Pružná kombinace placené práce a služeb ve prospěch rodin je jedním z důvodů, proč ve vyspělých zemích ženy na tento model přistupují. V rozvojových zemích práce na částečný úvazek pro většinu pracovníků nepřichází v úvahu vzhledem k nízké úrovni mezd. Kratší pracovní doba by měla být k disposici i pro kvalifikovanou a lépe placenou práci. Současně s tím je nutné podporovat rovnost ve mzdách při přijímání pracovníků a rozvoji kariéry.

Jak na zvyšování produktivity

Příliš dlouhá pracovní doba nejen negativně působí na zdraví pracovníků, ale je i málo produktivní. Zákonná omezení pracovní doby jsou pro firmy pobídkou k modernizaci a investicím do zařízení a technologií a také do dovedností pracovníků. V praxi se dlouhá pracovní doba často vyskytuje ve spojitosti s nízkou úrovní mezd. Nařízení týkající se zkrácení pracovní doby pak mají často za následek vyšší výskyt dvojího zaměstnání. Zkracování pracovní doby by proto mělo jít ruku v ruce se zvyšováním hodinových mezd a zvyšováním produktivity

Volba a vliv rozvržení svého času

Důležité je, do jaké míry mají pracovníci možnost ovlivnit rozvržení svého času. Opatření v oblasti pružné pracovní doby by měla zachovat rovnováhu mezi pružností a ochranou, například ustanovením o maximálním počtu pracovních hodin týdně, o dostatečném předstihu pro oznámení změn nebo o právu pracovníků za určitých okolnosti (například ve dnech odpočinku) odmítnout práci.

Podle ILO by politika pracovní doby měla mít na zřeteli potřeby a úroveň rozvoje země, vyspělost jejího sociálního dialogu, legislativních ustanovení, kulturní a sociální tradice. Pevná regulace základního rámce pracovní doby a jeho vymáhání však musejí být zajištěny. Velmi žádoucí jsou dohody v rámci sociálního dialogu, které umožní posoudit potřeby a přání pracovníků a nalézt společné cesty ke zvyšování produktivity a úrovně ekonomiky.