Pracovní úraz od A do Z

Ve firmě se stal pracovní úraz. Zaměstnanci spadlo na nohu břemeno, které převážel na paletovém vozíku. Pracovník byl hospitalizován s rozdrceným prstem.

Z ustanovení § 106 odst. 4 písm. h) zákoníku práce (dále ZP) vyplývá zákonná povinnost každého zaměstnance bezodkladně oznamovat svému nadřízenému svůj pracovní úraz, pokud mu to jeho zdravotní stav dovolí, a pracovní úraz jiné osoby, jehož byl svědkem, a spolupracovat při vyšetřování jeho příčin. Pokud zaměstnanec úraz hned nenahlásí, může být později odškodněn pouze tehdy, když zaměstnanec prokáže, že se mu stal při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s plněním pracovních úkolů. Má na to například svědky. Zpětně se to však těžko prokazuje, a proto je důležité každé poranění hlásit.

Z ustanovení § 105 odst. 1 ZP vyplývá povinnost zaměstnavatele, u něhož k pracovnímu úrazu došlo, objasnit příčiny a okolnosti vzniku tohoto úrazu za účasti zaměstnance, pokud to zdravotní stav zaměstnance dovoluje, svědků a za účasti odborové organizace nebo zástupce pro oblast BOZP a bez vážných důvodů neměnit stav na místě úrazu do doby objasnění příčin a okolností vzniku pracovního úrazu. V uvedeném případě pracovní úraz nahlásili kolegové zaměstnance svému nadřízenému – mistrovi v dílně, který úraz zapsal do knihy úrazů. Každý zaměstnavatel musí vést evidenci úrazů v podobě knihy úrazů, kam se zapisuje každý úraz, byť z něj nebyla pracovní neschopnost. Co má být v této evidenci uvedeno, stanovuje § 2 nařízení vlády č. 201/2010 Sb., o způsobu evidence úrazů, hlášení a zasílání záznamu o úrazu, ve znění nařízení vlády č. 170/2014 Sb.

Na místo se dostavil i referent BOZP (odborně způsobilá osoba k zajišťování úkolů v prevenci rizik). Odborová organizace u této společnosti nepůsobí. Zaměstnavatel je povinen ohlásit pracovní úraz a zaslat záznam o úrazu stanoveným orgánům a institucím v nař. vlády č. 201/2010 Sb.

V zákoníku práce je stanoveno, že záznam se sepisuje pouze u úrazů, kde je pracovní neschopnost delší než 3 kalendářní dny nebo když došlo k úmrtí zaměstnance a zasílá se nejpozději do 5. dne příštího měsíce na místa uvedená v § 6 nař. vlády č. 201/2010 Sb. V Příloze č. 3 uvedeného nařízení vlády se zpřesňuje evidence pracovních úrazů podle druhu poranění a zraněné části těla podle klasifikace ESAW tak, jak požaduje nařízení Komise (EU) č. 349/2011 ze dne 11. dubna 2011, kterým se provádí nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1338/2008 o statistice Společenství v oblasti veřejného zdraví a bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, pokud jde o statistiku pracovních úrazů. Podle této přílohy se v záznamu o úrazu (vzor záznamu je obsahem Přílohy č. 1 nařízení vlády) uvádějí kódy pro jednotlivé druhy poranění a zraněnou část těla.

V zákoníku práce § 105 je stanoveno, že zaměstnavatel je povinen předat jedno vyhotovení záznamu o úrazu postiženému zaměstnanci a v případě smrtelného pracovního úrazu jeho rodinným příslušníkům.

Zaměstnavatel tedy prostřednictvím OZO k zajišťování úkolů v prevenci rizik vyplnil a odeslal záznam o úrazu. Jedno vyhotovení záznamu o úrazu předal postiženému zaměstnanci, za kterým byl v nemocnici. Pokud se zaměstnavatel dozví o skutečnostech, které vedou ke změně údajů uvedených v záznamu o úrazu, vyhotoví ještě záznam o úrazu - hlášení změn (vzor je Přílohou č. 2 nařízení vlády č. 201/2010 Sb.). Platí pro něj stejná povinnost jako pro předání záznamu o úrazu, a sice předat jedno vyhotovení postiženému zaměstnanci a v případě smrtelného pracovního úrazu jeho rodinným příslušníkům.

O tom, zdali úraz bude uznán jako pracovní, rozhoduje zaměstnavatel. Lékař sice na neschopence zatrhne pracovní úraz, protože mu to nahlásí dotyčný zaměstnanec, že se mu úraz stal v práci, to ale není pro odškodnění rozhodující. Úrazy, které se staly při plnění pracovních povinností, však jsou úrazy pracovní a musí být odškodněny. Někdy však může být sporné, zdali se o pracovní úraz jedná, či nikoliv. Například u úrazu na pracovní cestě, úrazu při teambuildingové akci, v areálu firmy nebo při home office. 

Odškodňování pracovních úrazů upravuje ČÁST JEDENÁCTÁ - NÁHRADA MAJETKOVÉ A NEMAJETKOVÉ ÚJMY.

Přesná definice pracovního úrazu je uvedena v § 271k odst. 1: „Pracovním úrazem pro účely tohoto zákona je poškození zdraví nebo smrt zaměstnance, došlo-li k nim nezávisle na jeho vůli krátkodobým, náhlým a násilným působením zevních vlivů při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním.“ Jaké to jsou úkony, je stále specifikováno v § 273 a § 274.

Pracovní úraz může vzniknout také pro plnění pracovních úkolů (například někdo napadne mimo pracovní dobu revizora a způsobí mu úraz za to, že mu při výkonu svého povolání udělil pokutu - pozn. red.).

Když je tedy pracovní úraz uznán, ohlášen, vyplněn záznam o úrazu a zaslán na patřičná místa, může být odškodněn.

Podle § 271a ZP zaměstnavatel poskytne náhradu za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti: přísluší zaměstnanci ve výši rozdílu mezi průměrným výdělkem před vznikem škody způsobené pracovním úrazem nebo nemocí z povolání a plnou výší náhrady mzdy nebo platu podle § 192 nebo odměny z dohody podle § 194 a plnou výší nemocenského. 

Zákoník práce v § 271m stanovuje povinnost zaměstnavatele vyplácet náhradu za ztrátu na výdělku pravidelně měsíčně, pokud nebyl dohodnut jiný způsob výplaty. Praxe je spíš taková, že se úraz odškodňuje až po ukončení pracovní neschopnosti, až je známá výše nemocenských dávek. Pokud by to zaměstnanci způsobilo finanční problémy, může se se zaměstnavatelem dohodnout na záloze.

Náhradu za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti upravuje § 271b. Náhrada za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti nebo při uznání invalidity přísluší zaměstnanci ve výši rozdílu mezi průměrným výdělkem před vznikem škody a výdělkem dosahovaným po pracovním úrazu nebo po zjištění nemoci z povolání s připočtením případného invalidního důchodu pobíraného z téhož důvodu. Ke snížení invalidního důchodu pro souběh s jiným důchodem podle právních předpisů o důchodovém pojištění, ani k výdělku zaměstnance, kterého dosáhl zvýšeným pracovním úsilím (například podnikáním – pozn. red.) se nepřihlíží.

Po novele zákonem č. 285/2020 Sb. se rozšiřuje § 271b odst. 3, který zní: „Náhrada za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti nebo při uznání invalidity podle odstavce 1 přísluší i zaměstnanci, který je veden v evidenci uchazečů o zaměstnání; za výdělek po pracovním úrazu nebo po zjištění nemoci z povolání se považuje výdělek ve výši minimální mzdy platné v den prvního zařazení do evidence uchazečů o zaměstnání. Pobíral-li zaměstnanec před tím, než se stal uchazečem o zaměstnání, náhradu za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti, přísluší mu tato náhrada po dobu zařazení do evidence uchazečů o zaměstnání v takové výši, ve které mu na ni vzniklo právo za trvání pracovního poměru nebo právních vztahů založených dohodami o pracích konaných mimo pracovní poměr. Po skončení zařazení do evidence uchazečů o zaměstnání se při výpočtu náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti nebo při uznání invalidity postupuje u všech poškozených podle odstavce 1."

Náhrada za ztrátu na výdělku po skončení dočasné pracovní neschopnosti přísluší zaměstnanci nejdéle do konce kalendářního měsíce, v němž dovršil věk 65 let nebo důchodový věk, je-li důchodový věk vyšší než 65 let, anebo do data přiznání starobního důchodu z důchodového pojištění (odst. 6 § 271b).

Náhradu za bolest a ztížení společenského uplatnění upravuje § 271c. Výše odškodnění bolesti a ztížení společenského uplatnění se stanoví na základě bodového ohodnocení stanoveného v lékařském posudku. Lékař vystavuje posudek o bolestném, ve kterém je bolestné i ztížení společenského uplatnění hodnoceno body. Postupuje se podle nařízení vlády č. 276/2015 Sb., o odškodňování bolesti a ztížení společenského uplatnění způsobené pracovním úrazem nebo nemocí z povolání. Náležitosti lékařského posudku stanovuje § 9 tohoto nařízení vlády. Posudek o bolestném zaměstnanec odevzdá zaměstnavateli. Náhrada za bolest a ztížení společenského uplatnění se poskytuje zaměstnanci jednorázově.

Dále zaměstnavatel poskytne zaměstnanci účelně vynaložené náklady spojené s léčením podle § 271 d, které přísluší tomu, kdo tyto náklady vynaložil (můžeme tam zařadit například i poplatek za vystavení posudku o bolestném – pozn. red.) a náhradu věcné škody, o které hovoří § 271e (například za rozbitý mobilní telefon, hodinky nebo brýle – pozn. red.); ustanovení § 265 odst. 3 platí i zde.

Po novele zákonem č. 285/2020 Sb. přibyl nový § 271f Jednorázová náhrada nemajetkové újmy při zvlášť závažném ublížení na zdraví zaměstnance, který stanovuje, že v takovém případě přísluší jeho manželovi, partnerovi, dítěti a rodiči jednorázová náhrada vzniklé nemajetkové újmy. Tato náhrada přísluší i dalším osobám v poměru rodinném nebo obdobném, které újmu zaměstnance pociťují jako vlastní újmu.

Druhy náhrad při úmrtí zaměstnance upravuje § 271g - § 271j. Tam nastala po novele zákonem č. 285/2020 Sb. změna. 

Náhradu přiměřených nákladů spojených s pohřbem tvoří výdaje na zřízení pomníku nebo desky do výše nejméně jedenapůlnásobku průměrné mzdy v národním hospodářství zjištěné za první až třetí čtvrtletí kalendářního roku předcházejícího kalendářnímu roku, ve kterém na tuto náhradu vznikne právo; výše této náhrady se zaokrouhluje na celé stokoruny nahoru. Náhradu přiměřených nákladů spojených s pohřbem tvoří dále výdaje účtované za pohřeb, hřbitovní poplatky, výdaje na úpravu pomníku nebo desky, cestovní výlohy a jedna třetina obvyklých výdajů na smuteční ošacení osobám blízkým.

Jednorázová náhrada nemajetkové újmy pozůstalých (§ 271i) již není upravena pevnou částkou. Oproti předchozí právní úpravě se neváže u dětí zemřelého na jejich zletilost a u rodičů zemřelého na nutnost jejich žití ve společné domácnosti. Přísluší pozůstalému nejméně ve výši dvacetinásobku průměrné mzdy v národním hospodářství zjištěné za první až třetí čtvrtletí kalendářního roku předcházejícího kalendářnímu roku, ve kterém právo na tuto náhradu vzniklo; je-li náhrada vyplácena oběma rodičům, vyplatí se každému z nich polovina této částky. Přísluší i dalším osobám v poměru rodinném nebo obdobném, které smrt zaměstnance pociťují jako vlastní újmu, avšak za podmínky, že tyto osoby vznik nemajetkové újmy v konkrétním případě prokážou. Pro tyto případy není minimální výše jednorázové náhrady zákonem stanovena.

V případě, kdy poškozený v důsledku zvlášť závažného ublížení na zdraví zemře, soud při určení výše jednorázové náhrady nemajetkové újmy pozůstalých zohlední již přiznanou výši jednorázové náhrady nemajetkové újmy při zvlášť závažném ublížení na zdraví zaměstnance (§ 271s).

Zaměstnavatel se může zprostit povinnosti nahradit škodu nebo nemajetkovou újmu zcela nebo zčásti, z jakých důvodů nyní uvádí § 270 ZP.

Zaměstnavatelé zaměstnávající alespoň jednoho zaměstnance jsou pro případ své odpovědnosti za škodu způsobenou pracovním úrazem nebo nemocí z povolání ze zákona pojištění u České pojišťovny nebo u Kooperativy. Náhradu škody za zaměstnavatele tedy proplácí pojišťovna.

Zákonné pojištění se vztahuje na úrazy a nemoci z povolání, které utrpí zaměstnanci, kteří jsou v pracovním poměru na základě pracovní smlouvy, nebo kteří vykonávají činnost pro zaměstnavatele na základě dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr.

Na internetových stránkách pojišťovny Kooperativa je uvedeno, jak má zaměstnavatel při vzniku pracovního úrazu zaměstnance postupovat. Nároky vyplývající z pracovních úrazů a nemocí z povolání uplatňuje poškozený zaměstnanec u odpovědného zaměstnavatele. Poškozený se v případě dotazů k průběhu šetření pracovního úrazu, doložení dokladů nezbytných k likvidaci pracovního úrazu a dalších žádostí musí vždy obrátit na zaměstnavatele, neboť nemá přímý nárok vůči pojišťovně.

O rozsahu a výši odškodnění rozhoduje zaměstnavatel, nikoli pojišťovna. Ta nemá právo rozhodovat, zdali jde o pracovní úraz, či nikoli, ani nemá právo rozhodnout o krácení odškodného. Stanovisko Státního úřadu inspekce práce k této problematice je zde.

„Náš" zaměstnanec měl ještě jeden pracovní poměr jako skladník. Při odškodňování tedy musíme vycházet z § 271o zákoníku práce, který říká, že u zaměstnance, který je v době pracovního úrazu nebo zjištění nemoci z povolání v několika pracovních poměrech nebo je činný na základě dohody o práci konané mimo pracovní poměr, se při stanovení výše náhrady za ztrátu na výdělku vychází z průměrných výdělků dosahovaných ve všech těchto základních pracovněprávních vztazích, a to po dobu, po kterou by mohly trvat.

Podle § 271t se práva zaměstnance na náhradu za ztrátu na výdělku z důvodu pracovního úrazu nebo nemoci z povolání nebo jiné škody na zdraví než z důvodu pracovního úrazu nebo nemoci z povolání a práva na náhradu nákladů na výživu pozůstalých nepromlčují. Práva na jednotlivá plnění z nich vyplývající se však promlčují. (Promlčecí lhůta je tříletá – pozn. redakce).

Podle § 41 odst. 1 písm. b) ZP je zaměstnavatel povinen převést zaměstnance na jinou práci, nesmí-li dále konat dosavadní práci pro pracovní úraz. Pokud dá zaměstnavatel zaměstnanci výpověď podle § 52 písm. d) ZP, náleží zaměstnanci podle § 67 odst. 2 ZP odstupné ve výši nejméně dvanáctinásobku průměrného výdělku, pokud se zcela nezprostí své povinnosti podle § 270 odst. 1.