Pracovní pohoda a spolehlivost člověka v pracovním systému

Úvod

Úvod

Velkoprostorová kancelář je poměrně novým fenoménem v pracovních systémech v České republice. Systém jako takový poskytuje prostor jak pro pozitivní, tak negativní prvky. Dobrá komunikace, usnadnění vzájemného seznamování se spolupracovníky, týmová spolupráce jsou pozitiva, která zde můžeme nalézt. Mezi negativa patří ztráta soukromí, různé nároky na pracovní prostředí, stres, projevy násilí. To všechno může ovlivnit člověka a jeho práci. Příspěvek se zabývá rozborem těchto prvků a podává námět na směr řešení jejich vlivu člověka v pracovním prostředí.

Stále více firem ruší tradiční kanceláře. Své pracovníky přesouvají do otevřených prostor neboli open space. Jejich stoly dělí jen nízké příčky, eventuálně vůbec nic. Tímto způsobem je možné umístit více zaměstnanců do stejného prostoru a přinést tak společné úspory v nákladech na kanceláře. Soukromí zůstává záležitostí privilegovaných manažerů, kteří si své tradiční kanceláře snaží za každou cenu udržet. Tento vývoj pochoduje pod prapory modernity, efektivity a úspor. Z účetního hlediska bylo zařízení těchto kanceláří odpisováno rychleji než náklady na kanceláře provedené stavebními úpravami[1].

Technický pokrok, tlak na snižování nákladů a v neposlední řadě i „deformalizace“ pracovního života ve vyspělých tržních ekonomikách vyústily ve změny v pojetí kancelářského pracovního prostoru. Takzvaný open space, tedy rozlehlejší kancelář s vyšším počtem pracovníků, doplňuje pojem „cubical“ – většinou nízkými přepážkami vymezené „území“ pro jednoho zaměstnance [2].

Před několika lety zabíralo jedno pracovní místo zhruba tři metry čtvereční celkové pracovní plochy, dnes už to jsou jenom dva metry čtvereční a zmenšování bude navzdory pohodlí a ergonomickým pravidlům i nadále pokračovat.

Otevřené pracovní prostory jsou prokletím mnoha zaměstnanců. Chybějící stěny někdy pomáhají dozvědět se o kolezích a jejich blízkých takové intimnosti, které ani vědět nechceme. Znamená to určitou ztrátu soukromí, více hluku a pocit, že jsme pod neustálým dohledem. Není proto divu, že soudobé výzkumy ukazují, že otevřené kanceláře nejsou nejlepší pro lidské zdraví. Odborníci uznávají, že tato pracoviště jsou dobrá pro budování kontaktů a týmovou spolupráci, tyto výhody však přicházejí za vysokou cenu. Ukazuje se, že zaměstnanci by raději pracovali v kancelářích po dvou nebo čtyřech lidech než na jedné ploše s dalšími osmdesáti kolegy [3].

Menší operační prostor přináší vyšší nároky na používané technologie, přičemž vývoj jde směrem k jednoduchým multifunkčním přístrojům, které kombinují tiskárnu, kopírku, skener a fax. Spolu s výkonným osobním počítačem a mobilním telefonem u kancelářských prací v zásadě zajistí všechny myslitelné potřeby. Architekti a odborníci na ergonomii ovšem upozorňují na to, že open space kanceláře, které poskytují minimální soukromí, je třeba doplnit přiměřenými prostorami pro oddech. Princip je maximalizovat práci. Zaměstnanec pracuje na plný výkon a pak si jde na chvíli odpočinout. Administrativní prostory budou mít charakter velkých hal s prosklenými buňkami pro vedoucí. S halami budou souviset klidové zóny [2].

Původní myšlenkou práce v otevřených prostorech bylo odbourání hierarchií uzavřených dveří, dosažení větší demokracie a lepší spolupráce. Neustálý dohled cítí podřízení i nadřízení. Když chce manažer například něco osobně sdělit podřízenému, v otevřeném prostoru je to nemožné. Musí jej proto pozvat do zasedací místnosti, což všichni ostatní stejně uvidí. Rozdělní pracoviště již samo o sobě udržuje sociální kontakty bez toho, aby se zaměstnanci cítili pod neustálým dohledem.

Pro osoby pracující s důvěrnými daty klientů je práce v open space opravdu náročný. Mohou například těžko nechat na stole ležet důležité dokumenty a odejít například k automatu na kávu. Při telefonním hovoru zase mají silné nutkání mluvit přidušeně a k tomu se otáčet nebo rozhlížet, kdo právě naslouchá. Jako kompromisní řešení se nabízí skleněné stěny bránící šíření hluku, ale zároveň zachovávající vzdušnost a pocit demokratického rozdělení prostoru [3].

Pokud budete pracovat v kanceláři typu open space, je třeba se zaměřit na několik důležitých detailů. V případě, že máte možnost výběru pracovního místa, je důležité se umět správně posadit. Rozhlédněte se kolem. Kdo bude sedět vedle vás a kdo naproti? Kdo uvidí obrazovku vašeho počítače? Koho uslyšíte při telefonování? Vaše konkrétní místo může mít zásadní vliv na vaši každodenní činnost v rámci firmy i budoucí kariéru.

Pozornost je třeba věnovat i osvětlení nebo klimatizaci. Asi nikdo nebude chtít sedět na místě, kam celou pracovní dobu proudí studený vzduch, nebo tam, kde mu budou silné zářivky svítit přímo do monitoru. Nejlepší místa jsou tradičně přímo u oken.

Móda otevřených kanceláří podle všeho zdaleka není v České republice na ústupu, jako je tomu v řadě vyspělých zemí světa. Nelze je však obecně zatracovat, ani jim nekriticky aplaudovat. Spíše racionálně uvažovat, pro které profese, týmy či firmy jsou vhodné a pro které nikoliv. Je zde na místě ovšem upozornit na skutečnost, že nejvíce rozhodující jsou při volbě typu kanceláří samotní zaměstnanci. Takové uspořádání má vliv na týmovou  soudržnost, kvalitu komunikace, sdílení a kooperaci na pracovním zadání tam, kde se angažuje skupina. Jde-li o přísně individuální úkony, pak mohou být připomínky k vnějším vlivům z okolních buněk na koncentraci a udržení zaměřené pozornosti oprávněné.

Další a další výzkum neustále prokazuje, že vlastnosti pracovního prostředí můžou mít značný vliv na chování, vnímání a produktivitu zaměstnanců. Jednotlivé charakteristiky pracoviště jako hluk, osvětlení nebo objem prostoru pro jednoho zaměstnance mohou přispět k fluktuaci zaměstnanců, k uspokojení jejich potřeb nebo k výkonu. Nyní se podrobněji seznámíme s faktory, které mají vliv na psychickou a fyzickou pohodu zaměstnance.