Pracovní doba opět tématem BOZPinfo

Jak uvádí Roční souhrnná zpráva o výsledcích kontrolních akcí provedených inspekcí za rok 2020, orgány inspekce práce v tomto roce obdržely celkem 534 podnětů, informujících o možném porušení pracovněprávních předpisů zaměstnavatelem v oblasti pracovní doby a doby odpočinku. Podatelé podnětů upozorňovali především na nesoulad mezi evidencí, kterou vede zaměstnavatel a evidencí, kterou si vedou zaměstnanci sami, na nařizování práce přesčas ve větším rozsahu, než povoluje zákoník práce, na nedodržení přestávek v práci, na nedodržení nepřetržitého odpočinku mezi dvěma směnami či nepřetržitého odpočinku v týdnu, a na neseznámení se s rozvrhem týdenní pracovní doby u svého zaměstnavatele 2 týdny předem, případně na jeho úplnou absenci.

V předmětné oblasti bylo v roce 2020 zahájeno a dokončeno celkem 1 809 kontrol. Z tohoto počtu jich bylo 822 zahájeno na základě podnětů ke kontrole. Bylo také  dokončeno 25 kontrol zahájených v roce 2019. Celkem tedy orgány inspekce práce v roce 2020 dokončily 1 834 kontrol spadajících do oblasti pracovní doby a doby odpočinku. V rámci všech vykonaných kontrol bylo konstatováno porušení právních předpisů v 906 případech.

Opakovaně, a rok 2020 není výjimkou, se zaměstnavatelé nejčastěji dopouštěli porušení ust. § 96 odst. 1 zákoníku práce, tj. povinnosti zaměstnavatele vést evidenci pracovní doby s vyznačením začátku a konce stanovených atributů. Inspektoři se stále častěji setkávají se situacemi, kdy zaměstnavatelé vědomě neevidují odpracované směny a s dalšími skutečnostmi, které jsou uváděny v předmětném ustanovení zákoníku práce, což má za následek nevyplácení odpovídající mzdy a příplatků za práci zaměstnance.

V roce 2020 bylo orgány inspekce práce za porušení právních předpisů v oblasti pracovní doby a odpočinku uloženo 200 pokut v celkové výši 2 933 000 Kč.

Pro odpověď na dotaz, zdali je určitý rozpis směn v souladu se zákonem, je důležité, aby byl hlavně dodržen odpočinek mezi směnami, aby byly zaměstnancům poskytovány přestávky na jídlo a oddech a bezpečnostní přestávky, pokud na ně zaměstnancům vzniká nárok podle zvláštních právních předpisů. Odpočinek je stanoven na 11 hodin (§ 90 zákoníku práce), ale může být zkrácen na 8 hodin, týdenní odpočinek má zaměstnanec mít 35 hodin, ale v případech uvedených v § 90 odst. 2 ZP a u technologických procesů, které nemohou být přerušeny, může být zkrácen na 24 hodin, s tím, že zaměstnancům bude poskytnut nepřetržitý odpočinek v týdnu tak, aby za období 2 týdnů činila délka tohoto odpočinku celkem alespoň 70 hodin (§ 92).

U zaměstnanců mladších 18 let nelze odpočinek mezi směnami a odpočinek v týdnu krátit. Musí odpočívat po dobu alespoň 12 hodin během 24 hodin po sobě jdoucích a nepřetržitý odpočinek v týdnu nesmí činit méně než 48 hodin.

Délka směny nesmí přesáhnout 12 hodin, práce konaná nad stanovenou délku směny je prací přesčas. Nařízená práce přesčas nesmí u zaměstnance činit více než 8 hodin v jednotlivých týdnech a 150 hodin v kalendářním roce. V jednom kalendářním dni, resp. během 24 hodin po sobě jdoucích, tedy zaměstnavatel může nad dvanáctihodinovou směnu nařídit maximálně 4 hodiny práce přesčas, aby dodržel nepřetržitý odpočinek mezi směnami.

Jak upozorňuje JUDr. Eva Dandová ve svých článcích, je špatně, když zaměstnavatelé určují pracovní dobu zaměstnancům podle plánovacího kalendáře, který je pouze technickou pomůckou pro mzdové účetní. Pracovní doba je obecně určena v týdnech a zaměstnanec musí odpracovat stanovenou týdenní pracovní dobu nebo sjednanou kratší týdenní pracovní dobu.

Prací přesčas je kromě nařízené práce zaměstnavatelem i práce konaná s vědomím zaměstnavatele. Zaměstnavatel tedy musí zaměstnanci konání práce přesčas vysloveně zakázat, pokud si to nepřeje. Za práci přesčas přísluší zaměstnanci mzda a příplatek ve výši 25 % průměrného výdělku (§ 114 zákoníku práce). Do práce přesčas se nezahrnuje práce přesčas, za kterou bylo zaměstnanci poskytnuto náhradní volno.

Pracovní dobou rozumíme dobu, v níž je zaměstnanec povinen vykonávat pro zaměstnavatele práci na pracovišti. Zaměstnanci se občas mylně domnívají, že do pracovní doby patří také například převlékání v šatně nebo příchod a odchod na určené pracoviště v rámci rozlehlého areálu. Setkáváme se mimo jiné s dotazy, jestli zaměstnavatel může nutit zaměstnance pracujícího v kanceláři zůstávat v práci o několik minut déle nad stanovenou pracovní dobu, protože například vypínáním počítače, obouváním a oblékáním do kabátu a cestou po budově ze svého pracoviště na recepci, kde si „odpíchne odchod“, stráví také nějaký čas. Nebo jestli je přípustné, aby zaměstnanci, když přijde do práce o minutu později, například v 8:01 místo v 8:00, byl počítán příchod až v 8:30. Některé docházkové systémy mají nastaveno, že se příchod/odchod eviduje po čtvrt nebo půlhodinách. Odpovědi na tyto otázky v právních předpisech nenajdeme. Záleží na dohodě zaměstnavatele se zaměstnancem, zaměstnavatel by si tyto záležitosti měl upravit ve vnitřním předpisu.

Podle § 88 zákoníku práce je zaměstnavatel povinen poskytnout zaměstnanci nejdéle po 6 hodinách nepřetržité práce přestávku v práci na jídlo a oddech v trvání nejméně 30 minut; mladistvému zaměstnanci musí být tato přestávka poskytnuta nejdéle po 4,5 hodinách nepřetržité práce. To pak pro zaměstnance pracující v dvanáctihodinových směnách znamená, že jejich čistá pracovní doba činí 11,5 hodin. Některým zaměstnancům nevyhovuje, že jim zaměstnavatel poskytuje přestávky dvě a strhává jim hodinu z pracovní doby. Jelikož je v zákoníku práce uvedeno nejdéle po šesti hodinách, dává to zaměstnavateli možnost poskytnout přestávku dříve, a tím pádem 2 přestávky za dvanáctihodinovou směnu. Čistá pracovní doba je tedy pouze 11 hodin. Pokud se zaměstnavatel domnívá, že je nutné, aby zaměstnancům přestávku poskytl dříve než po 6 hodinách a tím pádem je nucen poskytnout 2 přestávky za směnu, může ji rozdělit po čtvrthodinách, aby nemusel zaměstnanci strhávat z pracovní doby hodinu, ale pouze půlhodinu.

Kde tedy není nutné se striktně řídit právním předpisem, je možné se přiklonit k dohodě ve prospěch zaměstnance, která ani zaměstnavatele, jako v tomto výše uvedeném případě, nijak nepoškodí.

Další články k tématu najdete v rubrice Rady pro Vás/Otázky a odpovědi/Pracovní doba.