Posuzování zdravotní způsobilosti k řízení motorových vozidel

Část 1. Úvod

Část 1. Úvod

V rámci EU jsou podmínky zdravotní způsobilosti sjednoceny předpisy Evropských společenství (Směrnicí Komise 2009/112/ES, kterou se mění Směrnice Rady 91/439/EHS o řidičských průkazech, a Směrnicí Komise 2009/113/ES, kterou se mění Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/126/ES o řidičských průkazech).

V ČR je postup při posuzování zdravotní způsobilosti k řízení motorových vozidel upraven zákonem č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o silničním provozu“), a vyhláškou č. 277/2004 Sb., o stanovení zdravotní způsobilosti k řízení motorových vozidel, zdravotní způsobilosti k řízení motorových vozidel s podmínkou a náležitosti lékařského potvrzení osvědčujícího zdravotní důvody, pro něž se za jízdy nelze na sedadle motorového vozidla připoutat bezpečnostním pásem (vyhláška o zdravotní způsobilosti k řízení motorových vozidel), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „vyhláška o zdravotní způsobilosti řidičů“). Kromě uvedených právních předpisů je při posuzování zdravotní způsobilosti k řízení motorových vozidel potřebné dále ještě zohlednit jednak obecné podmínky vedení zdravotnické dokumentace stanovené zákonem č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování (zákon o zdravotních službách), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o zdravotních službách“), vyhláškou č. 98/2012 Sb., o zdravotnické dokumentaci (dále jen „vyhláška o zdravotnické dokumentaci“), a jednak obecné podmínky posudkové péče a pracovnělékařských služeb stanovené zákonem č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o specifických zdravotních službách“), a vyhlášku č. 79/2013 Sb., o provedení některých ustanovení zákona č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách (vyhláška o pracovnělékařských službách a některých druzích posudkové péče) (dále jen „vyhláška o pracovnělékařských službách“).

Základním předpisem, který stanoví podmínky provozu na pozemních komunikacích, je zákon o silničním provozu. Podle ustanovení § 5 odst. 2 písm. c) zákona o silničním provozu nesmí řidič řídit vozidlo mimo jiné tehdy, jestliže je jeho schopnost (tedy kvalita zdraví) k řízení vozidla snížena v důsledku jeho zdravotního stavu. V kontextu zákona nelze zdravotní stav vnímat pouze v souvislosti s nemocí, ale změnu, resp. snížení jeho kvality, je nutné vnímat též v souvislosti s aktuální indispozicí, jejíž příčinou je zejména únava. Z uvedeného důvodu je při posuzování zdravotní způsobilosti k řízení motorových vozidel nezbytné hodnotit i nároky výkonu dalších činností, které vedou k únavě a tím ke snížení kvality zdraví a díky tomu i ke změně a mnohdy až ke ztrátě zdravotní způsobilosti k řízení motorových vozidel. Uvedené okolnosti jsou velice často opomíjeny. Současně se zapomíná i na to, že v případě řízení motorových vozidel pro soukromou potřebu a z vlastní vůle (tzv. ve volním režimu) je řízení věnována obvykle prakticky celá kapacita zdraví, zatímco při řízení motorových vozidel jako součásti výkonu práce je kapacita zdraví snížena únavou prováděním dalších činností v rámci výkonu práce.

Při posuzování zdravotní způsobilosti k řízení motorových vozidel rozlišujeme několik kategorií žadatelů a držitelů řidičských oprávnění (dále jen „řidičů“) podle důvodu řízení motorového vozidla a podmínek stanovených k posuzování zdravotní způsobilosti:

A - řízení motorového vozidla pro soukromou potřebu (dále jen „řidič amatér“): Jedná se o řidiče, který motorové vozidlo řídí z vlastní vůle, ve vlastním režimu a odpovědnosti, který proto není zatížen jinými nároky, než které sám připustí, k řízení motorového vozidla využívá plně svou zdravotní kapacitu ovlivněnou pouze kvalitou jeho zdraví,

B - řízení motorových vozidel jako součást výkonu práce: Jedná se o řidiče, který motorové vozidlo řídí v rámci výkonu práce jako druh práce nebo jako jednu z činností výkonu práce, a tedy v pracovním režimu, který jiná osoba, zpravidla zaměstnavatel, určuje nebo zásadním způsobem ovlivňuje a kterému se musí podrobit, přičemž je ovlivněn též odpovědností i vůči této osobě. Uvedené se vztahuje obdobně na osoby vykonávající práci řidiče jako osoba samostatně výdělečně činná. Zmíněná omezení zvyšují zátěž organismu a mají významný podíl na únavě. Kromě toho tato skupina řidičů vedle vlastního řízení motorového vozidla zpravidla v různém rozsahu vykonává i další činnosti vedoucí opět díky související zátěži k únavě, která dále snižuje zdravotní kapacitu dostupnou k řízení motorového vozidla. Při posuzování zdravotní způsobilosti k řízení motorových vozidel u této skupiny řidičů proto nelze při hodnocení zohledňovat plnou kapacitu zdraví, ale lze k hodnocení využít pouze dostupnou zdravotní kapacitu, tzn. zdravotní kapacitu negativně ovlivněnou, resp. sníženou únavou.

Řidiče této skupiny lze rozdělit do několika kategorií:

Řidič podléhající režimu § 87 odst. 1 a 2 zákona o silničním provozu (dále jen „řidič  z povolání“): Do této kategorie patří řidič, který je podle uvedeného zákona povinen se podrobovat pravidelným lékařským prohlídkám:

• řidič vozidla, který při plnění úkolů souvisejících s výkonem zvláštních povinností užívá zvláštního výstražného světla modré barvy, případně doplněného o zvláštní zvukové výstražné znamení, 
• řidič, který řídí motorové vozidlo v pracovněprávním vztahu a u něhož je řízení motorového vozidla druhem práce sjednaným v pracovní smlouvě (dále jen „řidič zaměstnanec“),
• řidič, u kterého je řízení motorového vozidla předmětem samostatné výdělečné činnosti prováděné podle zvláštního právního předpisu,
• držitel řidičského oprávnění pro skupinu C1, C1+E, C, C+E, D1, D1+E, D nebo D+E, pokud řídí motorové vozidlo zařazené do některé z těchto skupin vozidel,
• držitel osvědčení pro učitele řidičů pro výcvik k řízení motorových vozidel podle zvláštního právního předpisu.

Řidič podléhající režimu § 87a zákona o silničním provozu (dále jen „řidič podle § 87a“) - do této kategorie patří:

• držitel řidičského oprávnění pro skupinu C1+E, C nebo C+E, pokud řídí nákladní automobil o největší povolené hmotnosti převyšující 7 500 kg nebo speciální automobil o největší povolené hmotnosti převyšující 7 500 kg nebo jízdní soupravu, která je složena z nákladního automobilu a přípojného vozidla nebo ze speciálního automobilu a přípojného vozidla a jejíž největší povolená hmotnost převyšuje 7 500 kg, a
• držitel řidičského oprávnění pro skupinu D1+E, D nebo D+E, pokud řídí motorové vozidlo zařazené do některé z těchto skupin vozidel.

Řidič podléhající režimu vyhlášky o pracovnělékařských službách (dále jen „řidič referent“): činnost řízení motorových vozidel tento řidič vykonává jako obvyklou součást výkonu práce nebo do místa výkonu práce přepravuje další osoby, přičemž řízení motorového vozidla je druhem práce sjednaným v pracovní smlouvě,

Řidič výše nedefinovaný, který řídí motorové vozidlo v souvislosti s výkonem práce občas (dále jen „občasné řízení“).