Poskytování ochranných nápojů

Požadavky na mikroklimatické podmínky na pracovišti

Požadavky na mikroklimatické podmínky na pracovišti

Obecně platí, že zaměstnavatel je povinen zajistit zaměstnancům přípustné mikroklimatické podmínky na pracovištích, s výjimkou mimořádně chladných dnů, kdy venkovní teplota dosáhla - 15 st. C a teplých dnů, kdy venkovní teplota dosáhla hodnoty vyšší než 30 st. C. Přípustné hodnoty a hodnocení mikroklimatických podmínek, tj. teploty na pracovištích, rychlost proudění vzduchu na pracovištích a relativní vlhkost vzduchu jsou uvedeny příloze č. 1 nařízení  vlády č. 361/2007 Sb., kterým se stanoví podmínky ochrany zdraví při práci. Toto nařízení vlády nahradilo od 1. 1. 2007 předchozí nařízení vlády č. 178/2001 Sb., kterým se stanoví podmínky ochrany zdraví zaměstnanců při práci, ve znění pozdějších předpisů.

V části II nařízení vlády č. 361/2007 Sb. se upravují podmínky ochrany zdraví při práci s rizikovými faktory vznikajícími v důsledku nepříznivých mikroklimatických podmínek. Nejprve se zde definuje zátěž teplem a stanoví hodnocení zátěže teplem, následně se vymezuje dlouhodobě a krátkodobě únosná doba práce a minimální opatření k ochraně zdraví, bližší požadavky na způsob organizace práce. Na zátěž teplem pak navazuje právní úprava zátěže chladem, definuje se zátěž chladem, stanoví se hygienický limit, jeho zjišťování a hodnocení, bližší požadavky na způsob organizace práce a pracovních postupů a minimální opatření k ochraně zdraví, bližší hygienické požadavky na pracoviště.

 Zátěže teplem je totiž odvislá od druhu práce, kterou zaměstnanec vykonává v určitých mikroklimatických podmínkách. Nařízení vlády nově upřesňuje postup při jejím zjišťování včetně  ukazatelů, podle nichž se provádí zjišťování zátěže teplem, a to odděleně pro muže a ženy. Mimo to dále upřesňuje, že u práce, při níž může docházet k dotyku nechráněné kůže zaměstnance s povrchy pevných materiálů, například povrchů strojů, při kterém by mohlo dojít k popálení a je nutné se řídit přípustnými limity. Hodnocení tepelné zátěže je upraveno pro aklimatizované a neaklimatizované zaměstnance a jsou stanoveny jaké požadavky jsou na únosné doby trvání práce  pro osmihodinovou směnu a po celý kalendářní rok.

 Při zjišťování míry zátěže teplem na zaměstnance se mimo energetický výdej, který je zaměstnancem vydán při výkonu práce, a mikroklimatických podmínek, za nichž je práce vykonávaná, se rovněž přihlíží k pracovnímu oděvu, resp. k jeho izolačním vlastnostem. Obdobně jako tomu bylo v nařízení vlády č. 178/2001 Sb. se věnována samostatná právní úprava zátěži teplem na důlních pracovištích včetně stanovení režimu práce a odpočinku  na nich s přihlédnutím ke zvláštním tepelným a vlhkostním podmínkám.  Platí zásada, že opatření k ochraně zdraví zaměstnance se zajišťuje vždy střídáním práce a odpočinku s přihlédnutím k teplotě na pracovišti, energetickému výdeji při práci, který lze odečíst z tabulek uvedených v příloze nařízení vlády tak, aby krátkodobě i dlouhodobě únosné doby práce byly dodrženy. Střídání práce a odpočinku pomocí výpočtu musí být podle návrhu zavedeno i v případě, že doba směny je kratší než je stanovený limit dlouhodobě únosné doby práce v uvedených tabulkách.

Druhým faktorem vznikajícím v důsledku nepříznivých mikroklimatických podmínek je zátěž chladem. Nařízení vlády vymezuje co se rozumí chladovou zátěží, a jaký druh práce při chladové zátěži lze vykonávat v budovách a jaký na polovenkovních a venkovních pracovištích.  Zátěž chladem při práci se hodnotí z hlediska její únosnosti pro zaměstnance ve směně. Únosné hodnoty zátěže chladem jsou stanoveny s ohledem na energetický výdej zaměstnance při dané práci a teplotu vzduchu korigovanou podle rychlosti jeho proudění. Při práci vykonávané na pracovišti v budově se chladová zátěž vyjadřuje operativní teplotou a na venkovním pracovišti teplotou vzduchu korigovanou podle rychlosti jeho proudění.

 V ustanovení § 7 nařízení vlády se stanoví minimální opatření k ochraně zdraví před účinky zátěže chladem a bližší hygienické požadavky na pracoviště. Toto ustanovení je zcela nové. Výslovně se v něm stanoví, že v případě, kdy operativní teplota nebo korigovaná teplota vzduchu  na pracovišti poklesne pod 4 °C, musí být zaměstnanec vybaven vhodným typem pracovních rukavic.  Zároveň se také výslovně stanoví, že pro práci v zátěži chladem se poskytuje pracovní oděv, který musí mít takové tepelně izolační vlastnosti, které postačují k zajištění tepelně neutrálních podmínek lidského organizmu vyjádřených teplotou tělesného jádra 36 až 37 °C, a pracovní obuv chránící před chladem. Pro stanovení potřebných tepelně izolačních vlastností pracovního oděvu postačujících k zajištění tepelně neutrálních podmínek lidského organizmu se postupuje podle technické normy ČSN EN ISO 9920 Ergonomie tepelného prostředí – hodnocení tepelné izolace oděvu a odporu oděvu při odpařování.

Jestliže tepelně izolační vlastnosti pracovního oděvu nepostačují k zajištění tepelně neutrálních podmínek organizmu při trvalé práci vykonávané při operativních teplotách od 10 °C do 4 °C nebo na pracovišti, na němž je operativní teplota 4 °C a nižší, má zaměstnanec nárok na bezpečnostní přestávku k odpočinku v ohřívárně. Při trvalé práci vykonávané při operativní teplotě 4 °C a nižší, musí být v ohřívárně rovněž zajištěno vybavení pro prohřívání rukou. Ohřívárna se nezřizuje pro trvalou práci při operativní teplotě vyšší než 10 °C, spojenou s manipulací s materiálem vyžadujícím přímý kontakt tepelně nechráněné kůže ruky, jehož teplota je 10 °C a nižší; zaměstnanci však musí být umožněno v průběhu směny prohřívání rukou. Při teplotě vzduchu od 10 °C do 4 °C musí být práce zaměstnance upravena tak, aby doba jejího nepřetržitého trvání nepřesáhla 3 hodiny, při teplotě vzduchu od 4 °C do -10 °C  2 hodiny a při teplotě vzduchu od - 10 °C 75 minut. Bezpečnostní přestávky mezi jednotlivými úseky nepřetržité práce v chladové zátěži musí trvat nejméně 10 minut.

V neposlední řadě se výslovně stanoví, že práce musí být upravena tak, aby zaměstnanec nekonal práci na pracovišti, na kterém je teplota vzduchu nižší než - 30 °C, nejde-li o naléhavé provádění oprav, odvracení nebezpečí pro život nebo zdraví, při živelních a jiných mimořádných událostech. V takovém případě se ochrana zdraví zaměstnanců  pro tyto účely zajišťuje střídáním zaměstnanců nebo jinou organizací práce podle konkrétních podmínek práce.

Takové jednoznačná ustanovení staré nařízení vlády č. 178/2001 Sb. neobsahovalo. Do loňského roku jsme měli pro poskytování osobních ochranných prostředků, tedy i ochranného oděvu a obou pro zaměstnance pracující v chladu oporu pouze v ustanovení § 104 zákoníku práce a v nařízení vlády č. 495/2001 Sb., kterým se stanoví rozsah a bližší podmínky poskytování osobních ochranných pracovních prostředků, mycích, čisticích a dezinfekčních prostředků.