Odpovědi na časté dotazy z oblasti pracovnělékařské péče

Odpověď na dotaz č. 2

Odpověď na dotaz č. 2

Dotaz č. 2.: Je nezbytně nutné organizovat výstupní prohlídky u zaměstnanců, kteří vykonávali rizikové práce při působení rizikového faktoru hluk a kteří byli vystaveni působení uvedeného faktoru v krátkém časovém úseku nacházejícím se v období sjednané zkušební doby a to od 1. dne až do konce 3. měsíce trvání pracovní smlouvy a dále v období trvání pracovní smlouvy s omezením na dobu určitou, kdy ve věkové skupině do 21 let termín ukončení pracovní smlouvy ještě nenaplnil povinnost provedení periodické prohlídky?

Vzhledem k tomu, že směrnice č. 49/1967 Věstníku MZ, o posuzování zdravotní způsobilosti k práci, ve znění pozdějších předpisů , nadále platí a že je jediným předpisem o výstupních prohlídkách, je třeba se jí řídit Podle ustanovení § 9 této směrnice se zdravotní způsobilost v souvislosti s výkonem práce se posuzuje při preventivních vstupních, periodických, mimořádných a výstupních prohlídkách:
a) u pracujících, kteří vykonávají činnosti epidemiologicky závažné (§ 11),
b) u pracujících, kteří jsou na pracovištích, kde jsou vystaveni zvlášť nepříznivým vlivům pracovního prostředí (dále jen "riziková pracoviště" - § 12),
c) u pracujících, kteří mohou ohrozit zdraví spolupracovníků nebo obyvatelstva (§ 13),
d) u pracujících, kteří vykonávají činnosti, pro které je vyžadována zvláštní zdravotní způsobilost (§ 14),
e) u pracujících na závodech, v nichž je zřízeno zdravotnické zařízení nebo pro které byl určen lékař pověřený péčí o pracující (dále jen "řadové prohlídky" - § 15),
f) u dorostu, studentů a branců (§ 16).
Z výše uvedeného tedy vyplývá, že výstupní prohlídky se v riziku hluku provádět musí. Směrnice ani jiný předpis pak blíže nestanoví, že u zaměstnanců, kteří pracují v riziku jen např. 3 měsíce (zkušební dobu) by se prohlídky provádět neměli. Toto je skutečně zásadní nedostatek právní úpravy, neboť nemáme obecně závazným právním předpisem upravenu lékařskou preventivní péči a stanoveny preventivní prohlídky. Musíme tedy vycházet z obecné zásady, ze za bezpečnost a ochranu zdraví při práci nese plnou odpovědnost zaměstnavatel a jaká opatření si zaměstnavatel zvolí v rámci prevence rizik je jeho výhradní pravomoc, která je navíc umocněna skutečností, že zaměstnavatel objektivně odpovídá za pracovní úrazy a nemoci z povolání a jak známe z ustanovení § 366 zákoníku práce za nemoc z povolání odpovídá zaměstnavatel, u něhož pracoval poškozený naposledy za podmínek z nichž nemoc z povolání vzniká. Z tohoto pohledu je pak třeba výstupní prohlídku a její výsledky chápat tak trochu třeba jako případnou možnou obranu zaměstnavatele do budoucna.

JUDr. Eva Dandová