Ochrana zdraví při práci s lasery

Část IV. Legislativa

Část IV. Legislativa

Legislativa

Legislativa ČR zabývající se požadavky na ochranu zdraví při práci s lasery zahrnuje zejména zákon č. 258/2000 Sb. [1] a prováděcí předpis k tomuto zákonu-nařízení vlády č. 1/2008 Sb., ve znění nařízení vlády č. 106/2010 Sb.[2]. Nařízení vlády vychází z evropské legislativy - Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/25/ES [4].

Zákon č. 258/2000 Sb. [1] se zabývá neionizujícím zářením v § 35 a § 36. V § 35 odst. 1 je stanoven frekvenční rozsah neionizujícího záření, v § 35 odst. 2 jsou stanoveny povinnosti osoby, která používá, popřípadě provozuje stroj nebo zařízení, které je zdrojem neionizujícího záření včetně laserů, a to: a) činit taková technická a organizační opatření, aby expozice fyzických osob v rozsahu upraveném prováděcím právním předpisem nepřekračovaly nejvyšší přípustné hodnoty neionizujícího záření; b) při zjišťování a hodnocení expozice fyzických osob a úrovně neionizujícího záření postupovat způsobem stanoveným prováděcím právním předpisem; d) v případech stanovených prováděcím právním předpisem označit výstrahou místa (oblasti, pásma), ve kterých expozice osob neionizujícímu záření může překročit nejvyšší přípustné hodnoty. § 36 uvádí, že výrobce a dovozce laseru je povinen zajistit a) zařazení laseru do třídy způsobem stanoveným prováděcím právním předpisem a označení laseru štítkem s uvedením tohoto zařazení; b) opatření laserů zařazených do třídy II a vyšší výstražným textem a laserů třídy III a IV signalizací, a to způsobem stanoveným prováděcím právním předpisem (pozn.:označování tříd laserů římskými číslicemi vychází z dříve platného nařízení vlády č. 480/2000 Sb. o ochraně zdraví před neionizujícím zářením); c) uvedení údajů nezbytných pro ochranu zdraví stanovených prováděcím právním předpisem v technické dokumentaci připojené ke každému laseru. K provedení těchto paragrafů z hlediska optického záření slouží prováděcí předpis - nařízení vlády č. 1/2008 Sb., ve znění nařízení vlády č. 106/2010 Sb. [2], část čtvrtá – ochrana zdraví zaměstnanců před nepříznivými účinky optického záření (§ 8 – § 11a). V § 8 odst. 1 je definováno optické záření jako záření z umělých zdrojů ve frekvenční oblasti 3.1011 Hz do 1,7.1015 Hz, odpovídající vlnovým délkám od 100 nm do 1 mm a rozdělení tohoto spektra na ultrafialové záření v rozsahu vlnových délek od 100 nm do 400 nm, viditelné záření v rozsahu vlnových délek od 380 nm do 780 nm a infračervené záření v rozsahu vlnových délek od 780 nm do 1 mm. § 8 odst. 2 vysvětluje rozdíl mezi nekoherentním a koherentním zářením a konstatuje, že záření vysílané laserem je záření koherentní (vzniká stimulovanou emisí, kde je jednoznačně definována jeho fáze a frekvence).

V § 8 odst. 3 je definován laser, tak jak je uvedeno v úvodu tohoto sdělení. § 8 odst. 5 odkazuje na přílohu č. 3 nařízení, která uvádí nejvyšší přípustné hodnoty záření vysílaného laserem. § 9 konstatuje, že při zařazování laserů do tříd se postupuje podle technické normy upravující bezpečnost laserových zařízení [2]. V § 10 jsou uvedeny údaje, obsažené v technické dokumentaci, která musí být připojena ke každému laseru. § 11 se zabývá zjišťováním a hodnocením expozice optickému záření. V odstavci 1 se uvádí, že zjištění úrovně optického záření se provádí na základě měření autorizovanou osobou nebo výpočtem (pro lasery platí vztahy uvedené v příloze č. 3 nařízení). Zde je nutno připomenout, že v případě laserů se rutinně neprovádějí měření tak jako u jiných zdrojů neionizujícího záření, výpočty jsou vyžadovány v některých odůvodněných případech. Běžné je při plnění požadavků na ochranu zdraví vycházet z technické dokumentace k laserům, která obsahuje i zařazení laserů do třídy. Je vhodné zmínit se o dalších právních předpisech, podle nichž mají být návody k použití v úředním jazyce členských států EU, ve kterých je strojní zařízení uváděno na trh nebo do provozu (nařízení vlády č.176/2008 Sb. [9], nařízení vlády č. 336/2004 Sb., [10]).

Nařízení vlády č. 1/2008 dále v § 11 odst. 2 stanovuje údaje pro hodnocení pracovních podmínek při práci spojené s expozicí optickému záření. § 11a se zabývá minimálními opatřeními k ochraně zdraví při práci spojené s expozicí optickému záření, která musí přijmout zaměstnavatel, pokud z hodnocení rizik vyplývá, že mohou být překračovány přípustné expoziční limity optického záření. Jedná se dle odst. 1 o pracovní postup ke snížení rizika expozice, zajištění technických opatření ke snížení emise optického záření, vhodných programů údržby zařízení, prostorového uspořádání pracoviště tak, aby bylo omezeno riziko expozice optickému záření, zajištění vhodných osobních ochranných pracovních prostředků (OOPP), opatření pracoviště bezpečnostními značkami podle zvláštního právního předpisu (nařízení vlády č. 11/2002 Sb. [5]). V § 11a odst. 2 je stanovena zaměstnavateli povinnost prokazatelně informovat zaměstnance o výsledcích hodnocení, v § 11a odst. 3 povinnost zajistit školení zaměstnanců a zaměření tohoto školení. Je opět vhodné připomenout, že osobní ochranné pracovní prostředky musí podle § 104 odst. 1 zákona č. 262/2006 Sb. [7] splňovat požadavky stanovené zvláštním právním předpisem - nařízením vlády č. 21/2003 Sb. [8]. Ochranné brýle určené pro práci s lasery musí mimo jiné chránit zrak před zářením s vlnovou délkou shodnou s vlnovou délkou záření používaného laseru.