Nutnost kontroly plnění bezpečnostního pokynu

Pozůstalí po pracovníkovi (dále žalobci), který utrpěl pracovní úraz s následkem smrti, se domáhali odškodnění po zaměstnavateli pracovníka (dále žalovaná).

Byl to ukrajinský státní příslušník, kterého jednatel žalované přijal tzv. na zkoušku. Okolo 7. hodiny ranní mu zadal úkol vymalovat jednu kancelářskou místnost do výšky 150 cm, tentýž den v 11:42 hod. byl poškozený nalezen třetí osobou mrtev, k úmrtí došlo okolo 11:15 hod. v důsledku pádu z výšky. Pracoval sám, bez jakékoliv kontroly. V místnosti se nacházelo tzv. pojízdné lešení, které nebylo dostatečně zajištěno bočními jistícími podpěrami a nemělo zaaretovaná pojízdná kolečka. Jednatel žalované výslovně zakázal poškozenému toto lešení používat. K takové práci nebyl proškolen ani nikým určen. Žalovaná nezajistila dostatečnou bezpečnost a ochranu zdraví při práci.

Žalovaná navrhla žalobu zamítnout. Uvedla, že úkolem poškozeného bylo vymalovat místnost do výšky 1,5 metru a že poškozený měl výslovně zakázáno používat k práci lešení a provádět práce ve výškách. Nebylo také prokázáno, že by k úmrtí poškozeného došlo v důsledku pracovního úrazu, neboť z předloženého „úmrlčího pasu“ vyplývá, že příčina úmrtí u poškozeného byla selhání srdce. Poškozený nastoupil jako brigádník a byl u žalované ve faktickém pracovním poměru. Jednatel žalované ho přijal na zkoušku.

Obvodní soud žalobu zamítl. Dospěl k závěru, že nebylo jisté, že k úmrtí poškozeného došlo v důsledku pádu z lešení při plnění pracovních úkolů. Nebyly odstraněny pochybnosti o tom, zda pád z lešení byl skutečně příčinou smrti, neboť „úmrlčí pas“ a výpověď svědka, že poškozený ležel nepřirozeně a neměl vůbec poraněny ruce, svědčí spíše pro úmrtí v důsledku srdečního selhání. Vzhledem k tomu, že žalobci neposkytli součinnost s vyžádáním pitevní zprávy, která je jediný a stěžejní důkaz k prokázání důvodnosti žaloby, nemůže být toto přičteno k tíži žalované. I kdyby se prokázalo, že poškozený zemřel na následky pracovního úrazu, žalovaná by se odpovědnosti zprostila, protože poškozený porušil výslovný pokyn jednatele žalované nepoužívat k práci lešení.

Městský soud rozsudek soudu prvního stupně potvrdil. Vyšetřením krve bylo u poškozeného zjištěno 2,19 g/kg alkoholu. Dospěl k závěru, že poškozený zemřel na následky zranění, které utrpěl pádem z výše (z pojezdového lešení, které používal k práci). Ke smrti poškozeného došlo nezávisle na jeho vůli náhlým a násilným působením zevních vlivů při plnění pracovních úkolů a žalovaná odpovídá za škodu, která následkem smrtelného úrazu poškozenému vznikla. Odvolací soud však souhlasil s tím, že žalovaná se zprostila povinnosti nahradit škodu pozůstalým žalobcům, neboť poškozený porušil výslovný pokyn jednatele žalované neprovádět práce ve výškách a nepoužívat lešení. I když bylo zjištěno, že poškozený byl pod vlivem alkoholu, odvolací soud neučinil závěr, že je dán liberační důvod, a to proto, že žalovaná jeho existenci v řízení netvrdila.

Žalobci podali dovolání. Namítli, že odvolací soud se při řešení otázky, zda se může zaměstnavatel zprostit odpovědnosti podle ust. § 270 odst. 1 písm. a) zákoníku práce, pokud by prokázal pouze to, že zaměstnance seznámil s pokynem k zajištění BOZP, aniž by současně tvrdil a prokázal, že znalost a dodržování tohoto pokynu kontroloval, odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. V daném případě účastnickou výpověď činil jediný společník a jednatel žalované a tato výpověď je jediným důkazem k prokázání tvrzení tohoto účastníka řízení. Žalovaná jako zaměstnavatel je povinna tvrdit a prokázat, že škoda byla způsobena tím, že postižený zaměstnanec svým zaviněním porušil právní a ostatní předpisy k zajištění BOZP, ačkoliv s nimi byl řádně seznámen a jejich znalost a dodržování byly soustavně vyžadovány a kontrolovány, a že porušení těchto předpisů bylo jedinou příčinou škody. Dovolatelé považují výpověď jednatele žalované od počátku za nelogickou a účelovou.

Pokyny k zajištění BOZP jsou konkrétní pokyny dané zaměstnanci vedoucími zaměstnanci, kteří jsou mu nadřízeni (§ 349 odst. 3 zák. práce). Právní relevanci má jakýkoli výslovný pokyn, ať je již učiněn písemně, nebo ústně, stanoví-li závazný způsob chování jednoznačným a nezaměnitelným způsobem. Může být doplněn bližším odůvodněním, uvedení důvodu však není náležitostí, bez které by měl být pokyn jako takový neúplný. Je třeba totiž mít na zřeteli, že pokyn k zajištění BOZP vlastně představuje závazné pravidlo chování, které (v zákonných mezích) ukládá povinnost něco (ne)konat, či něčeho se zdržet, aniž by – důsledně vzato – jeho adresát byl oprávněn jeho obsah hodnotit z hlediska jeho důvodů, případně z hlediska jeho smyslu a účelu. To platí zejména, je-li obsahem pokynu absolutní, srozumitelně vyjádřený, zákaz určitého chování, který adresát musí bez dalšího respektovat.

Namítají-li dovolatelé v této souvislosti, že soudy obou stupňů nepřípustně vycházely jen z výpovědi jednatele žalované, je zapotřebí poukázat na to, že Nejvyšší soud stabilně poukazuje na to, že výpověď účastníka řízení je koncipována jako podpůrný důkazní prostředek, k jehož provedení může ve sporných řízeních soud přistoupit tehdy, nelze-li dokazovanou skutečnost prokázat jinak. Protože obsah rozhovoru jednatele žalované a poškozeného nebylo možno zjistit jinými důkazními prostředky, je možno vyjít i z výpovědi účastníka, kterou je nutné velmi pečlivě a ve všech souvislostech vyhodnotit zejména z hlediska její pravdivosti a věrohodnosti.

Liberace přichází v úvahu pouze tehdy, pokud pokyn vztahující se k zajištění bezpečnosti práce byl s ohledem na konkrétní poměry zaměstnance pro něj srozumitelný. Zároveň však dodržování pokynu musí být kontrolováno. Podmínka, že „znalost a dodržování pokynů k zajištění BOZP byly soustavně vyžadovány a kontrolovány“, samozřejmě neznamená, že je povinností zaměstnavatele v každém okamžiku kontrolovat, zda zaměstnanci neporušují příslušné pokyny, nýbrž, podle konkrétních poměrů a podmínek zaměstnavatele a charakteru (rizikovosti) zaměstnancem vykonávané práce, reálně vyhodnotit bezpečnostní rizika a tomu přizpůsobit kontrolní činnost tak, aby se tato rizika pokud možno eliminovala.

Jednatel žalované, který poškozenému udělil pokyn k výkonu práce, poprvé poškozeného viděl na živo tentýž den, co se stal úraz, a tedy nic o něm nevěděl, navíc poškozený byl Ukrajinec, takže hledisko srozumitelnosti vydaného pokynu pro poškozeného zde vyvstává do popředí. Stejně jako i kontrola plnění pokynu, kdy ze skutkových zjištění vyplývá, že po celou dobu výkonu práce poškozeným se nikdo ze strany žalované nepřesvědčil, zda poškozený příslušný pokyn dodržuje.

Uvedené nedostatky v hodnocení důkazů odvolacím soudem (kdy skutečně závěr o tom, že poškozený spadl z pojezdového lešení, které používal k práci, je nutno označit za důkazně nepodloženou spekulaci) tak dávají za pravdu námitce dovolatelů, že žalovaná existenci liberačního důvodu podle ustanovení § 270 odst. 1 písm. a) zákoníku práce neprokázala.

Dovolací soud tak dospěl k závěru, že rozsudek odvolacího soudu není z hlediska uplatněných dovolacích důvodů správný.

Článek vychází z rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 1590/2021.