Nerovnoměrně rozvržená pracovní doba

Pracuji pouze dvanáctihodinové noční směny a to vždy 3 x po sobě a pak 3 dny volno. Zaměstnavatel mi počítá pouze 11 hodin. I když odpracuji všechny směny v daném režimu, tak mi stále chybí hodiny a to každý měsíc. Zaměstnavatel bere plánovaný měsíční fond pracovní doby dle klasického kalendáře osmihodinové směny od pondělí do pátku. Je to tak správné nebo by měl počítat pouze 7,5 hod.? Nebo bych měl mít v případě nerovnoměrné pracovní doby stanovený individuální rozpis?

Z Vašeho dotazu tedy vyplývá, že pracujete v jednosměnném nerovnoměrně rozvrženém pracovním režimu. Jednosměnný je proto, že pracujete pouze na noční směny, nestřídáte se týden ranní, týden odpolední a týden noční směny (což by byl třísměnný režim s pracovní dobou 37,5 hodin týdně) a nestřídáte se ani jeden týden denní, druhý týden noční směny (což by byl dvousměnný režim s pracovní dobou  38,75 hodin týdně). Proto je správné, že Vaše stanovená týdenní pracovní doba je 40 hodin.

Vaše pracovní doba je však – jak vyplývá z dotazu dále – nerovnoměrně rozvržena. Pro ni platí obecná zásada, že průměrná týdenní pracovní doba bez práce přesčas (tedy oněch 40 hodin týdně)  nesmí při nerovnoměrném rozvržení pracovní doby na jednotlivé týdny v rozvrhu směn přesáhnout stanovenou týdenní pracovní dobu za období, které může činit nejvýše 26 týdnů po sobě jdoucích, s tím, že jen kolektivní smlouva může vymezit toto období nejvýše na 52 týdnů po sobě jdoucích. Dále platí, že při nerovnoměrném rozvržení pracovní doby nesmí délka směny přesáhnout 12 hodin. Vzhledem k tomu, že pracujete v noční době je třeba aplikovat i § 94 zákoníku práce „Délka směny zaměstnance pracujícího v noci nesmí překročit 8 hodin v rámci 24 hodin po sobě jdoucích; není-li to z provozních důvodů možné, je zaměstnavatel povinen rozvrhnout stanovenou týdenní pracovní dobu tak, aby průměrná délka směny nepřekročila 8 hodin v období nejdéle 26 týdnů po sobě jdoucích, přičemž při výpočtu průměrné délky směny zaměstnance pracujícího v noci se vychází z pětidenního pracovního týdne.“ Má se tedy za to, že zaměstnanec pracoval 5 dní v týdnu, i když ve skutečnosti byl počet odpracovaných dní menší. To dává dostatečný prostor pro potřeby zaměstnavatele stanovit např. i v nepřetržitém provozu režim 11 a 12hodinových směn. Nebýt tohoto ustanovení nemůžete v noci ve 12hodinových směnách pracovat. Navíc se musí Vaše týdenní stanovená pracovní doba „srovnat“ v rámci období nejdéle 26 týdnů, tedy pololetí. 

Jinak platí dále, že zaměstnavatel je povinen vypracovat písemný rozvrh týdenní pracovní doby a seznámit s ním zaměstnance nejpozději 2 týdny před začátkem období, na něž je pracovní doba nerovnoměrně rozvržena, pokud se nedohodne se zaměstnancem na jiné době seznámení. Základní zásadou pracovního poměru je totiž povinnost zaměstnavatele od vzniku pracovního poměru přidělovat zaměstnanci práci podle pracovní smlouvy, platit mu za vykonanou práci mzdu nebo plat, vytvářet podmínky pro plnění jeho pracovních úkolů a dodržovat ostatní pracovní podmínky stanovené právními předpisy, smlouvou nebo stanovené vnitřním předpisem. Zaměstnavatel Vám tedy musí rozvrhnout pracovní dobu tak, abyste mohl odpracovat v rámci vyrovnávacího období v průměru 40 hodin týdně, tedy Vaši stanovenou týdenní pracovní dobu, i kdyby Vám měl do rozvrhu přidat např. jednou za tři týdny jednu směnu navíc oproti pravidelnému cyklu 3 dny práce 3 dny volna.

Druhá otázka jsou pak přestávky v práci. Platí zásada, že zaměstnavatel je povinen poskytnout zaměstnanci nejdéle po 6 hodinách nepřetržité práce přestávku v práci na jídlo a oddech v trvání nejméně 30 minut. Doba 6 hodin je nejdelší dobou, po které je zaměstnavatel povinen onu přestávku určit. S ohledem ale na základní zásadu zákoníku práce, co není zákonem zakázáno je dovoleno, není zajisté v rozporu se zákonem, když zaměstnavatel určí zaměstnanci během 12hodinové směny dvě přestávky na jídlo a oddech. Naopak osobně jsem vždy zastávala názor, že tak být musí, protože přestávka je v podstatě odpočinek zaměstnance a že při 12 hodinové směně jsou třeba dvě přestávky na jídlo a oddech, aby zaměstnanec nebyl unaven. Jak je známo do r. 2004 se přestávka na jídlo a oddech určovala nejdéle po 4,5 hodinách nepřetržité práce, to jasně znamenalo, že ve 12hodinové směně se pracovalo pouze 11 hodin čisté pracovní doby. A právě zastánci současné právní úpravy argumentovali tím, že přestávka až po 6 hodinách nepřetržité práce bude výhodou pro zaměstnace pracující ve 12hodinových směnách, neboť  budou pracovat jen 11,5 hodin a že tedy v rámci vyrovnávacího období (u Vás v rámci pololetí) ušetří několik směn. To kolik přestávek na jídlo a oddech však budete mít, to záleží na zaměstnavateli a také do jisté míry na jeho vyhodnocení prevence rizik Vámi vykonávané práce. Je ale třeba upozornit, že aby se přestávka na jídlo a oddech mohla odpočítávat z odpracované doby, musí mít zaměstnanec možnost ji skutečně in natura čerpat, to znamená, musí být vystřídán nebo musí přerušit práci, přestávka musí být skutečným volnem zaměstnace ve většině případů s možností i opustit pracoviště na tuto dobu.

Z praxe znám řadu zaměstnanců, kteří pracují v noci a vůbec přestávku na jídlo a oddech nečerpají. To jsou především zaměstnanci ostrah budov, velínů a různých jednomužných pracovišť. Tam se přestávka na jídlo a oddech vůbec nečerpá, tam zaměstnavatel ve smyslu § 88 odst. 1 věta druhá zákonííku práce poskytuje pouze zaměstnancům  přiměřenou dobu na oddech a jídlo a tato se do pracovní doby zapoočítává. (viz „Jde-li o práce, které nemohou být přerušeny, musí být zaměstnanci i bez přerušení provozu nebo práce zajištěna přiměřená doba na oddech a jídlo; tato doba se započítává do pracovní doby.“). Z Vašeho dotazu však nevyplývá jaký druh práce vykonáváte, tak nemohu poskytnout bližší výklad.