Je možné, aby zaměstnavatel stále uzavíral se svými zaměstnanci pracovní smlouvy na dobu určitou?

Je možné, aby zaměstnavatel stále uzavíral se svými zaměstnanci pracovní smlouvy na dobu určitou? S mnohými již téměř 10 let. Jedná se o nepřetržitý zaměstnanecký poměr, formou každoročního dodatku k pracovní smlouvě. S novými pracovníky (majícími stejné pracovní zařazení) je údajně nucen (dle nového zákoníku) po 2 letech uzavřít smlouvu na dobu neurčitou. Na ostaní "staré" zaměstnance se to prý nevztahuje.

Není to možné, i když vím, že se to v praxi děje. V roce 2004 byla do starého zákoníku práce směrnice Rady 99/70/ES ze dne 28. června 1999 o rámcové dohodě o pracovních poměrech na dobu určitou uzavřené mezi organizacemi UNICE, CEEP a EKOS a byla zavedena zásada, že pracovní poměry na dobu určitou se mohou uzavírat nebo řetězit maximálně na dva roky a další pracovní poměr mezi týmiž účastníky pracovněprávního vztahu se může uzavřít až po uplynutí šesti měsíců. To je také smysl a cíl citované evropské směrnice. V zemích Evropského společenství není možné, aby stát měl transponovánu směrnici a přitom se vyskytovaly případy, kdy zaměstnavatel řetězí pracovní poměry na dobu určitou bez nějakého limitu.

U nás však, když byla ona transposice směrnice v roce 2004 prováděna zákonem č. 46/2004 Sb. do tzv. starého zákoníku práce (zákona č. 65/1965 Sb.), tak nebyla domyšlena přechodná a závěrečná ustanovení a tam bylo v zákoně stanoveno, že „Smlouvy o konkurenční doložce sjednané podle § 29 odst. 2 věty druhé a třetí a ujednání o odchodném sjednané podle § 29 odst. 3 zákona č. 65/1965 Sb., zákoník práce, ve znění zákona č. 155/2000 Sb., uzavřené přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, a pracovní poměry na dobu určitou, které vznikly přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, se řídí dosavadními předpisy.“

Na základě tohoto skutečně legislativně špatného přechodného ustanovení dovozovali někteří právníci, že pracovní poměry na dobu určitou, které byly uzavírány na dobu určitou ještě před nabytím účinnosti zákona č. 46/2004 Sb., tedy před 1. březnem 2004, že se mohou řetězit i nadále. Výklad můj, ale i nakonec autorů zákona (tedy z MPSV) je ten, že pracovní poměr na dobu určitou uzavřený před 1. 3. 2004 se řídil starou právní úpravou jen do svého konce, tedy do okamžiku, ke kterému bylo dohodnuto jeho skončení (např. pracovní poměr uzavřený 1.9.2003 na tři roky se řídil starou právní úpravou platnou před novelou zákoníku práce provedenou zákonem č. 46/2004 Sb. do 31. 8. 2006) a dále že se musí postupovat podle nové právní úpravy. Jak jsem ale uvedla výše, vím, že řada právníků tento výklad nechce respektovat a samozřejmě vychází vstříc zaměstnavatelům účelovým tvrzením, že když byl pracovní poměr na dobu určitou založen před 1. 3. 2004, může se řetězit třeba dalších 50 let. Je na škodu věci, že ani nový zákoník práce č. 262/2006 Sb. neudělal v této otázce jasno, přechodné ustanovení v § 364 odst. 1 a 2 zákoníku práce není také vůbec jasné. Vzhledem k tomu, že právní úprava pracovních poměrů na dobu určitou byla přijata v roce 2004, není ještě v tomto směru žádný judikát, který bychom mohli pro výkladovou praxi zobecnit.