Jak se chránit před horkem na pracovišti?

1. Jak se mají lidé chovat v horkých letních dnech ?
Je třeba omezit fyzickou námahu i dobu pobytu na místech s přímou sluneční radiací. Nezbytným opatřením je zajištění dostatečného pitného režimu.

2. Kterým skupinám osob hrozí v horku největší problémy a proč ?
Zdravý jedinec se pomocí termoregulačních procesů vlastního těla při dodržování vhodného pitného režimu bez problémů vypořádá i s extrémními venkovními teplotami. Ohroženi jsou lidé nemocní, starší, nebo naopak děti.

3. Jak se mají tyto osoby chránit ?
U dětí je nutné dohlédnout na dostatečný příjem tekutin a zamezit přímému působení sluníčka především na hlavu dítěte (nejlépe kšiltovku na hlavu). Lidé nemocní a starší by se měli pohybovat raději ve stínu a snažit se omezit svoji činnost. Starší lidé, u kterých je omezen pocit žízně, musí také důsledně dbát na dostatečný přísun tekutin.

4. Za jakých podmínek musí zaměstnavatel poskytovat zaměstnancům v létě ochranné nápoje (které profese jsou nejrizikovější ?)? Musí je poskytovat zdarma ? Je možné poskytnutí ochranného nápoje řešit finančním plněním ?
V žádném případě je nelze řešit finančním plněním. Podmínky stanovující povinnost poskytovat zdarma ochranné nápoje zaměstnancům jsou stanoveny v nařízení vlády č. 178/2001 Sb., kterým se stanoví podmínky ochrany zdraví zaměstnanců při práci, ve znění pozdějších předpisů.

• při trvalé práci na venkovních pracovištích, jestliže prům. venkovní teplota ve stínu v době 10,00 – 17,00 hod překročí stanovený limit únosné teploty (26–27 °C)
• na uzavřených pracovištích, kde jsou překračovány limity únosných teplot při náročnější činnosti – energetický výdej pracovníků je vyšší než 106 W.m2. Příkladem profesí, které odpovídají této činnosti jsou: mechanici, dělnice v potravinářské výrobě, řidiči nákladních vozidel, autobusů apod., prodavači při silné frekvenci zákazníků, lakýrníci, svářeči, skladníci, malíři, pekaři, dělníci v zemědělství, dělníci v kovoprůmyslu atd. zcela bez diskusí jsou pracovníci v tzv. horkých provozech. Únosná teplota je v těchto případech 26 °C.
• jestliže se měřením, příp. výpočtem prokáže, že ztráta tekutin potem a dýcháním zaměstnance za směnu je vyšší než 1,25 litru.

5. Jak se měří teplota na venkovním pracovišti ?
Teplota se měří jakýmkoli běžným teploměrem – rtuťovým, digitálním apod., vždy ve stínu a v době mezi 10,00 a 17,00 hod., ve výšce břicha pracovníka.

6. Mám nárok na poskytnutí ochranného nápoje i když pracuji v kanceláři, resp. nevykonávám fyzicky náročnou práci ?
Podle platného předpisu, tj. nařízení vlády č. 178/2001 Sb., nemám. Toto by mohlo být např. součástí kolektivní smlouvy.

7. Jaký má mít ochranný nápoj vlastnosti, kolik ho musí zaměstnavatel zaměstnancům poskytnout ?
Doporučené parametry ochranného nápoje:

• Teplota: v létě 16 °C (min 10 °C),  v zimě 20 až 25 °C (min. 16 °C)
• Obsah cukrů: méně než 2,5 obj. %
• Obsah minerálních látek: podobný jako v potu – 1 %
• Obsah vitamínů: není nutný
• Chuťové vlastnosti: takové, aby byl ochotně přijímán
• Optimální hodnoty hlavních minerálních látek:
  Ca2+ > 40-80 mg/l, Mg2+ > 20 mg/l, K+ > 1 mg/l, Na+ < 20 mg/l,
  Cl- < 25 mg/l, SO42-  < 240 mg/l, NO3- < 10 mg/l.

Doporučené minimální množství ochranného nápoje je 1,5 litru za směnu, při extrémních venkovních podmínkách až 2,5 litru za směnu (doplňování tekutin samozřejmě pokračuje i po ukončení pracovní směny).

8. Jaké tekutiny jsou jako ochranné nápoje nejvhodnější ?
Pro svůj silný dehydratační účinek nepatří do pitného režimu káva, kakao, silný čaj a alkoholické nápoje. Nejsou také vhodné sladké a kolové limonády (důvodem je vysoký obsah cukru). Vzhledem ke skladbě naší stravy (bohatší na obsah minerálních látek) postačí většinou pitná voda, stolní voda, objem přírodní minerální vody by neměl být vyšší než 0,5 litru, málo vhodné jsou vody sycené CO2. Dále lze použít v omezené míře ovocné a bylinkové čaje a ředěné džusy a ovocné šťávy. Je třeba dobře zvažovat konzumaci iontových a energetických nápojů vzhledem k vykonávané činnosti – jsou vhodnější spíše pro sportovní zátěž.

9. Jaké jsou požadavky na teplotu na pracovišti ?
Požadavky jsou dány v předpisech – v nařízení vlády č. 178/2001 Sb. Jsou platné celoročně s výjimkou doby extrémních venkovních teplot, tj. při venkovních teplotách vyšších než 30 °C a jsou stanoveny s ohledem na vykonávanou činnost (energetický výdej pracovníka) a použitý oděv. Teplota na pracovištích by neměla překročit 28 °C. Krátkodobě může být však překročena v několika extrémně teplých dnech v budovách s přirozeným větráním. Pak je dobré mít kolektivní smlouvou zaručeno alespoň po tuto dobu zajištění pitného režimu.

10. Je možné při vysokých letních teplotách upravit event. zkrátit zaměstnancům pracovní dobu ?
Ano, tuto možnost dává zaměstnavatelům zákon č. 65/1965 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů, v případě, že jsou překročeny ve vnitřním prostředí únosné teplotní limity, stanovené předpisy (nařízení vlády č. 178/2001 Sb.,)

11. Jaké jsou požadavky na klimatizovaná pracoviště ?
V letním období je třeba, aby i klimatizace reagovala na vnější tepelné podmínky. Určitě není vhodné, aby klimatizace při venkovních podmínkách kolem 30 °C udržovala vnitřní teploty třeba na 22 °C (obvykle je celoročně nastavena na 22 ± 2°C). Je to velký rozdíl mezi vnitřní a venkovní teplotou a organismus má problémy se rychle vyrovnávat s těmito teplotními rozdíly při přechodech zvenku dovnitř a naopak. Rozdíl obou teplot by neměl překročit 5, max. 6 °C.

12.  Může  používání klimatizace způsobit nějaké zdravotní problémy ?
Správně navržená a provozovaná klimatizace nezpůsobí žádné zdravotní problémy. Musí se dát pozor, aby pracovní místo nebo místo pobytu nebylo přímo v proudu přiváděného vzduchu, který pak působí jako „průvan“, člověka obtěžuje i nadměrně ochlazuje odpařováním potu. Mohou se vyskytnout jedinci, kteří se v klimatizovaném prostředí necítí dobře, aniž by byli schopni vysvětlit důvod těchto pocitů. To je situace, která je stále předmětem výzkumů a souvisí s takzvaným Syndromem nemocných budov, kdy lidé pociťují v klimatizovaném prostředí i řadu nespecifikovaných zdravotních problémů (bolest hlavy, pálení očí, únava apod.), které odezní po opuštění klimatizovaného prostoru. Procento takto citlivých jedinců je ale velmi malé a vše souvisí s řadou dalších faktorů i z oblasti sociální a psychosociální.

13. Jak chránit před horkem prostory bez klimatizace ?
Stíněním prostorů je třeba omezit vliv sluneční radiace. Asi nejúčinnější jsou venkovní žaluzie, markýzy a pod. Pomohou ale i vnitřní žaluzie, rolety i závěsy. Náš trh nabízí celou řadu stavebních stínících prvků, lze použít i termální skla, nebo fólie na skla. Příjemné a vzhledem k ochlazovacím účinkům proudícího vzduchu i účinné je instalování ventilátoru – stropního, stolního, podle potřeby. Ale pozor, při nadměrném ochlazování zpocené pokožky proudícím vzduchem může dojít k jejímu prochladnutí. Větráním otevřenými okny přes den teplotu uvnitř místností jen zvyšujeme. Okna otevírejme naplno ráno a večer, příp. přes noc, kdy je teplota venkovního vzduchu přece jen nižší.

14. Jaká je vhodná ochrana pracoviště před přímým slunečním zářením?
Světlíky i prosklené obvodové pláště výrobních hal i administrativních budov by   nikdy neměly být bez stínících prvků. Problémy bývají u světlíků, kde se chybějící stínění nahrazuje třeba nátěry. Tím ale zároveň dojde k omezení denního světla v prostoru a je to pouze nouzové opatření v nejhorších případech tepelné zátěže přímou sluneční radiací.. Jinak se slunečnímu záření uvnitř budov bránit nedokážeme. I když tepelnou zátěž prostoru způsobenou sluneční radiací z prostoru odvedeme nuceným větráním (klimatizací), ta pracovní místa, která budou v místě působení sluneční radiace od místní tepelné zátěže neochráníme.

ZDROJ:
Kocová, Jana. Horko a ochranné nápoje. Jak se mají lidé chovat v horkých letních dnech? [online]. Praha : MZČR, 2006 [cit. 23-06-2006]. Dostupný z WWW: <http://www.mzcr.cz/index.php?clanek=2109>. Dokument v RTF formátu. Tisková zpráva.