Při kontrole pracoviště jsem byl osloven zaměstnancem s otázkou, zda může odmítnout výkon práce v případě, že se na pracovišti nachází osoba s chřipkou nebo nachlazením a přenáší tak nemoc na ostatní pracovníky. Přiznám se, že mě tento dotaz i přes to, že se problematikou bezpečnosti a ochrany zdraví při práci profesně zabývám již od roku 1999, velmi zaskočil. Nikdy jsem nad tímto nepřemýšlel a odpověď neznám. Pokud nezakročím a nechám zdravého zaměstnance pracovat v prostředí, kde pracuje i nemocný, vystavuji ho riziku nákazy. Mám však možnost vykázat nemocného pracovníka z pracoviště? Mám k tomu kompetence? Pokud ano, podle jakého předpisu postupovat? Další otázka je, pokud zaměstnavatel pracovníka nevykáže, má právo zaměstnanec odmítnout výkon práce? Může odejít domů?
Toto je otázka na pomezí práva a etiky. Právo nemůže řešit dopodrobna všechny mezilidské vztahy na pracovišti, konkrétně to, že jeden zaměstnanec jen pro to, aby nepřišel o nějaké peníze (neboť dávky nemocenského jsou nižší než výdělek a dokonce první tři dny pracovní neschopnosti se náhrada mzdy od zaměstnavatele neposkytuje) riskuje své vlastní zdraví a chodí do práce nemocen a tím i ohrožuje ostatní spoluzaměstnance.
V zákoníku práce máme pouze jediné ustanovení § 106 odst. 4 zákoníku práce, které nám v dané věci může pomoci. Toto ustanovení stanoví, že každý zaměstnanec je povinen dbát podle svých možností o svou vlastní bezpečnost, o své zdraví i o bezpečnost a zdraví fyzických osob, kterých se bezprostředně dotýká jeho jednání, případně opomenutí v práci. Za pomoci tohoto ustanovení by se snad mohlo dát zaměstnanci upozornění na možnost výpovědi podle § 52 písm. g) zákoníku práce z titulu méně závažného porušování povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k jím vykonávané práci. Vykázat z pracoviště však zaměstnavatel zaměstnance nemůže, to by byla překážka na straně zaměstnavatele s náhradou ve výši průměrného výdělku, protože zaměstnavatel má povinnost po celé trvání pracovního poměru zaměstnanci přidělovat práci a tím by zaměstnavatel nic nezískal. Zaměstnavatel se nemůže dovolat § 103 odst. 1 písm. a) zákoníku práce. V daném případě se nejedná o práce zakázané ani o práce, jejichž náročnost by neodpovídala schopnostem zaměstnance
Jiná je ovšem otázka, že spoluzaměstnanec dotyčného zaměstnance může odmítnout výkon práce, protože podle § 106 odst. 2 zákoníku práce je oprávněn odmítnout výkon práce, o níž má důvodně za to, že bezprostředně a závažným způsobem ohrožuje jeho život nebo zdraví. Tady by to nebylo možné řešit jinak, než že se nejedná o nesplnění povinností zaměstnance a nutno přiznat, že dotyčný by měl legitimní důvod k odmítnutí práce. Zaměstnanec je jen člověk, má svoje obecné choroby, někdo má sníženou imunitu vůči virovým onemocněním apod. a v kontextu toho všeho jeden každý zaměstnanec má právo posoudit, jestli mu výkon práce v bezprostřední blízkosti někoho nemocného vadí nebo nevadí a jestli to bude mít vliv na jeho zdraví nebo to nebude mít vliv na jeho zdraví. Pak ale kdyby jeden zaměstnanec odmítl výkon práce z důvodu, že jiný zaměstnanec chodí do práce nachlazen a že přenáší virovou nákazu, pak by to musel řešit zaměstnavatel a apelovat na morální a etické zásady dotyčného.
Vkládat příspěvky do diskuzí mohou pouze přihlášení uživatelé. Využijte přihlašovací a registrační formulář.
Komentáře
jednoduše a prakticky...