Bezpečnost jevištních technologických zařízení

Část 2. Havárie jevištních technologických zařízení

Část 2. Havárie jevištních technologických zařízení

Jevištní technologická zařízení se stávají čím dál tím více složitějšími a náročnějšími na provoz. Roste počet prvků a funkčních skupin a tím i interakcí mezi nimi. Narůstá tak počet příčin, které mohou vést k haváriím. Poškození či zničení vlastního zařízení není zanedbatelnou věcí, ale vždy přijatelnější, než kdyby došlo k poranění osob či jejich usmrcení.

V principu není rozdíl mezi manipulačními prostředky používanými v továrnách, na stavbách, překladištích či jiných obdobných provozech a těmi, které náleží do jevištních technologických zařízení, operujících na jevištích. Rozdíl je v podmínkách jejich provozu a užívání. Zatímco v továrních a obdobných provozech je zakázáno se pohybovat pod zavěšenými či jinak manipulovanými břemeny nebo na nich při manipulaci pobývat, tak při provozování dramatické či zábavní produkce to nelze vůbec vyloučit.

V továrnách a obdobném pracovním prostředí jsou pro manipulaci s břemeny vydány striktní bezpečnostní pokyny a nařízení. Základním bezpečnostním opatřením při jejich provozu je varování pracovníků před nebezpečím pomocí výstražných zvukových a světelných signálů.

Obsahem „výrobního procesu“ dramatické či zábavní produkce je sdělování myšlenek, pocitů a emocí od účinkujících směrem k divákům. Účinkující na scéně nemohou při ztvárnění své role vůbec myslet či soustředit se na to, zda se nad jejich hlavami manipuluje se zavěšenými břemeny, kulisami a dekoracemi, či zda stojí na podiích, plošinách nebo stolech, které se během produkce zvedají a spouštějí či jinak pohybují. Aplikaci výstražné zvukové a světelné signalizace při manipulaci se scénickými zařízeními na jevišti v procesu produkce nelze vůbec použít ze zřejmých důvodů rušení diváka. Rovněž tak nelze zakázat pohyb pod manipulovanými scénickými prostředky během scénického děje. 

Z nemožnosti uplatnit bezpečnostní pravidla platná pro obecná manipulační zařízení vyplývá, že provoz jevištních technologických zařízení se z bezpečnostního hlediska koná za horších podmínek než v klasickém výrobním procesu. Vzhledem k této skutečnosti i přes veškerou opatrnost jsou havárie na scénách poměrně časté a mnohdy jsou spojeny se zdravotním postižením účinkujících či personálu manipulujícího se scénickými zařízeními. Jde zpravidla o pohmoždění končetin, v krajním případě až o jejich amputaci, pádu herců do prohlubně a také úrazy hlavy, ramen při pádu dekorací.

Havárie mají svůj původ zejména v lidském faktoru, dále pak v technickém selhání mechanismů a v překročení životnosti zařízení.

V prvé řadě jde o lidský faktor promítající se do chybné manipulace se scénickými prostředky; například náraz spouštěné kulisy na podlahu či na jiný scénický prvek s jejím vysmeknutím ze závěsu a následujícím pádem na scénu; vtažení dekorací do zvedacích stolů, což při spuštění pohonu způsobí havárii hnacích mechanismů, převodového ústrojí, zadření pojezdových šroubů s maticemi, končící často zničením dekorace; zapomenuté dekorace pod stoly s následnou havárií jejich pohybového ústrojí končící pádem stolů do jevištní jámy; neuvolnění pojistného čepu z jeho pouzdra a následné spuštění hnacího ústrojí, které vede k destrukci ocelových prvků konstrukce jevištního mechanismu včetně jeho hydraulického či elektromechanického pohonu, rozkmitání stolů či prasknutí hydraulických rozvodů s jejich následným pádem.

Technických selhání jevištního technologického zařízení je celá řada. V horní části jevištní technologie je případů havarijních stavů podstatně více: přetížení a poškození takových zařízení, ukotvená břemena se při jízdě utrhnou a spadnou na podlahu, pád ručních tahů pro selhání brzd na ovládacím laně, špatná funkce čidel koncových poloh, což má za následek utržení dekorace a její volný pád na podlahu, samovolné spuštění motorických tahů či skupinový chod zařízení; utržení stropů provaziště při jízdě bodových tahů do parkovací polohy.

Řada havárií plyne z opotřebení mechanismů, tj. z překročení limitů jejich životnosti. Důsledkem je ztráta funkční způsobilosti. Jejím projevem je zadření mechanismu, snížení nosnosti lan a závěsů k zavěšení břemen, nedobržďování pohybu v koncových polohách, ztráta těsnosti hydraulických prvků apod.

Za haváriemi, jejichž vnější příčinou je technické selhání či opotřebení mechanismů jevištních technologických zařízení, bývá často chyba přímo v jejich projektu a konstrukci, způsobená projektantem a konstruktérem. Mnozí projektanti a konstruktéři neznají dokonale funkci zařízení a nezohlední ve svém projektu podmínky provozu daného zařízení, zejména zátěžové a časové. V řadě případů projektant nestanoví životnost zařízení, dobu provozu či počet funkčních cyklů, po jehož uplynutí se musí zařízení vyřadit z provozu. Plyne to z nedostatečné znalosti norem a příslušných zákonů. Potom se stává, že projekt navrhovaného jevištního technologického zařízení není zařazen do správné kategorie norem určujících konstrukční řešení klíčových prvků a uzlů, není určeno, podle jakých norem se bude uvádět na trh a jakým zkouškám musí vyhovět.

Dalším možným zdrojem havárií je to, že montáže, servisy a opravy provádí pracovníci bez certifikace, neobeznámení se specifičností konstrukce, funkce a provozu jevištních technologických zařízení. Nemají k jejich montáži, servisu a opravám ověřenou odbornou způsobilost. Bohužel i vedoucí pracovníci v divadlech nejsou dostatečně informovaní o tom, že jevištní technologická zařízení jsou klasifikována jako vyhrazená strojně technická zařízení.

Havárie plynoucí z chybné obsluhy mohou mít příčinu i v tom, že uživatel není vybaven všemi informacemi umožňujícími řádné užívání jevištních technologických zařízení. Jde o soubor dokumentace tvořený návodem k údržbě, návodem k obsluze a popisem označování prvků konstrukce a ovládacích ústrojí pro řádné a bezpečné užívání. S ohledem na to musí informace uvádět možná rizika a varovat před nimi při zohlednění všech možných způsobů provozu.  

Nelze vyloučit ani havárie mající příčinu ve stavbě divadelních budov. Utržení stropu se zavěšenými lustry nad hledištěm, vytržení roštu provaziště z ukotvení ve stěnách budovy účinkem přetížení dynamickou zátěží od tahů při zvedání a spouštění břemen, dekorací, kulis či jiných prvků scénických zařízení. Ve většině případů stavební projekt nezohledňuje scénickou technologii, která se dotváří do stavebního projektu dodatečně a pokud projektant není dostatečně renomovaná osoba, hrozí nebezpeční přitížení stavebních částí budovy.