Změny v odškodňování bolesti a ztížení společenského uplatnění

K Vašemu dotazu kdo "my" - nevím jistě, zda bych chtěl a zda mám oprávnění uvádět zde subjekt, o který jde. Nicméně nic nezkazím asi tím, že jde o subjekt se specializací na náhrady škody na zdraví. S jakým výsledkem? Zatím bez výsledku, v řešení. Zase tak moc jsme toho shodou okolností neměli. K Vašemu poslednímu odstavci - Jde o přechodná ustanovení. Tam se dá čekat doběhový odkaz na něco co bylo zrušeno. Ale jinak vám rozumím, principiálně je možná o to samé. Možná pokud by bylo v NOZ uvedeno, že se vyhl.440 pro účely odškodnění podle NOZ ruší. Nerozumím systému > něco zruším a pak no to stále odkazuji. To je něco, co se vzájemně musí vylučovat, pokud není např. uvedeno, že jde o dočasný jev. Stále dle mého platí, že odškodňování podle v.440 od 1.1.2014 do 1.10.2015 je pro zaměstnance poškozující pokud byla vyhl.440 uznána za nevyhovující. Tedy odporující dobrým mravům. Ale to už by bylo asi filosofování o tom, kde končí dobrý mrav a kde začíná špatný mrav a kdo to určí. Asi soud. Nemůže dle mého pojímat ve stejné věci (zranění) jiné ochrany občan nezaměstnanec a jiné ochrany občan zaměstnanec. To mi pak zavání vlastně jistým druhem diskriminace zaměstnance. Soud, pokud by to k němu došlo, by asi toto měl zvažoval. To je můj názor.

Dobrý den, pane Neugebauere. Rozumím tomu co píšete, ale já nemohu prostě souhlasit s takovým postojem k věci. Pokud udělíme zmocnění k používání předpisu, který neexistuje (vyhl.440), pak takové zmocnění sice může být, ale nemůže být proveditelné přece. Je to jako bych Vám řekl ať jdete se projet autem, které bylo sešrotováno. Díval byste se na mně jako na blázna. Doufám, že čeština říká to, co chápu z ustanovení § 3080, NOZ, Zrušuje se: bod.č 237 - "Vyhláška č. 440/2001 Sb., o odškodnění bolesti a ztížení společenského uplatnění." Tedy že říká to, že vyhl.440 byla sešrotována a tedy NENÍ. Jak můžeme používat něco co není? Mohu zmocnit kupříkladu souseda, aby za mne něco udělal, ale když soused zemře, tak zmocnění (teoreticky a zjednodušeně) zůstává, ale není kdo by jej naplnil. Jak je tedy možné, že v případě zrušení vyhl.440 tento fakt zrušení ignorujeme, když nikde jinde by nás to ani nenapadlo? Skutečnost, že vyhláška leží v šuplíku natištěná na papíře, přece ještě neznamená, že má statut vyhlášky. Jde jen o souhrn písmenek a slov na papíře. Ano, je tím zachována možnost ji využít jako metodiku k ohodnocení čehokoli. Ale nemůžeme jí už říkat vyhláška a tedy není možné si podle ní vynucovat zákonem nějaké postupy. Podle mého názoru pokud odkazujeme na předpis, který neexistuje, tak musíme podle toho také logicky jednat. Předpis neexistuje, tedy musíme se řídit jiným předpisem, který existuje a který věc nějak (jakkoli) řeší. A tím je odkaz ze ZP na OZ (NOZ), konkrétně § 4 ZP: ,,Pracovněprávní vztahy se řídí tímto zákonem; nelze-li použít tento zákon, řídí se občanským zákoníkem, a to vždy v souladu se základními zásadami pracovněprávních vztahů". Protože někomu nevyhovuje zdlouhavé zpracování posudků, zejména ZSU podle MKF, jako jedinou metodikou pak může použít metodiku vyhl.440 a předpokládám, že tyto položky pojišťovny rády uhradí (jsou nižší než podle Metodiky NS) . Ale podle OZ je volba na stanovení výše škody na poškozeném, respektive má ji prokázat. Tedy může si zvolit jakoukoli metodu, která určí výši škody v penězích adekvátně a v souladu s dobrými mravy. Nevím nic o tom, že by třeba Metodiku NS někdo označil za takovou, která dobrým mravům odporuje. Naopak sám NS se za ni určitým způsobem postavil. Tedy dle mého kromě technických obtíží takový posudek vypracovat (kdo, kdy, jak, za kolik) o ní nemůže být pochyb. Ale to je trochu jiné téma vlastně. Nicméně mám za to, že tady někde funguje lobby, které našeptalo Ministerstvům, jaký postoj zaujmout. Spočítali si akcionáři pojišťoven, kolik by je stály výdaje na posudky ZSU podle MKF. Zákon je zákon a ten hovoří, že něco je zrušeno. Jiný zákon, který na něco zrušeného odkazuje sice platný je, ale není dle mého realizovatelný-vynucovatelný v praxi. A další důvod, proč mám z to, že vynucovat ohodnocování podle vyhl.440 (1.1.2014-1.10.2015) je špatně, je to, že společensky byla vyhl.440 označena za nevyhovující a svou metodou neohodnocující to, co hodnotit má podle jejího vlastního textu a podle ZP (potažmo OZ). Má ohodnotit vše co souvisí s bolestným a ZSU (samozřejmě také nemoci z povolání). A to ona vyjádřením politiků, jiných autorit a NS NEDĚLÁ!! Důkazem toho, že to nedělá správně (adekvátně s ohledem na skutečný objem dopadů na poškozené, což nedělá, to mohu říci zcela objektivně), je její zrušení samotné. Tedy společensky byla uznána za špatnou, nevyhovující. Dle mého by tedy bylo řízení se jí v rozporu s dobrými mravy. Jak se můžeme řídit předpisem, který odporuje dobrým mravům, když opominu, že je zrušený?? :-) Stále, i přes Vaše vysvětlení, mi připadá, že si tady překrucujeme významy textů tak, jak se komu hodí do krámu s logikou, která nekopíruje pravý účel zákona - ochrana občana. A ne jen částečná, napůl či méně ale úplná!! Spokojil by se obchodník, kdyby mu někdo rozbil výlohu a soud přikázal úhradu jen části škody? Proč by se s tím měl spokojit? A řídit se vyhl.440 to znamená přesně tohle. Mít uhrazeno jen část škody. A kolikrát velice malou část v porovnání s tím, jak velká škoda skutečně lidem vzniká. Nevím, nakolik jste tuhle věc někdy studoval (to je jen otázka filosofická a ukazující na skutečné jádro problému, kde jej vidím já, nikoli kritická). To co popisujete Vy, bez urážky a při vší úctě k Vám, dle mého nekoresponduje s textem a významem zákona, ale s logikou, kterou si vyvodil někdo z ničeho. Dále. Pokud má ZP vytvářet větší a přesnější ochranu občana coby zaměstnance pak ji zmocnění - propojka na vyhl.440 netvoří, protože pokud byla ona vyhl.440 zrušena pro její nesprávnou funkčnost a nové metody sledují vyšší ohodnocování, pak z toho vyplývá, že vyhl.440 ohodnocovala nedostatečně (nízké sumy), pak ona zvýšená ochrana občana nefunguje. Křečovité rozhodování o určení náhrady podle ní tedy vytváří poškozující výsledky pro zaměstnance a musí se tedy postup řídit jiným způsobem (zákonem, metodou), který to umožňuje. A to je propojka §4 ZP do NOZ a případně do Metodiky NS, či jiné metody. Konec konců výstižné, dle mého, je vyjádření ÚS v nálezu ÚS 2221/07, cituji: Soudu tedy jednoznačně přísluší, aby se zabýval otázkou, zda mechanická aplikace zákona nemůže přinést absurdní důsledky, a v případě, že tomu tak je, aby takovou interpretaci pomocí redukce ad absurdum odmítl, a aby zvolil výklad, jenž bude v souladu se smyslem a účelem zákona a jenž bude racionální a spravedlivý (rozhodnutí sp. zn. I. ÚS 1126/07, dostupné na www.judikatura.cz). Smyslem a účelem zákona je chránit občana. Dle mého tedy. Aplikace podle vyhl.440, která je společensky uznána špatnou (jinak by nebyla zrušena) není chráněním občana, ale jeho druhým poškozením (prvním byl úraz samotný). To, když opominu, že není dle mého možné se řídit předpisem který neexistuje, protože byl zrušen. A ještě jedna úvaha: V řízení o náhradu škody na zdraví jsou obecné soudy vázány ústavním principem proporcionality a odškodnění přiznávaná přímo z titulu náhrady škody na zdraví by tak měla být dostatečná, důstojná a adekvátní. Jak pravil pro oblast náhrady za ztížení společenského uplatnění při vzniklé škodě na zdraví Ústavní soud v nálezu ze dne 29. 9. 2005, sp. zn. III. ÚS 350/03 (k němuž se přihlásil rovněž v nálezu ze dne 16. 10. 2007, sp. zn. Pl. ÚS 50/05), moderním ústavním nepsaným pravidlem, které podle dnes již konstantní judikatury Ústavní soud rovněž aplikuje, je totiž právě princip proporcionality. Ten náleží mezi obecné zásady právní, jež sice nejsou v právních předpisech výslovně obsaženy, avšak v evropské právní kultuře se bezezbytku uplatňují. Taková interpretace se pak promítá i do výkladu jednotlivých právních předpisů. Porušením pravidla proporcionality může dojít k zásahu do ústavně zaručených práv, a to konkrétně práva na soudní ochranu (čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod). Dle mého, jak jsem psal výše, je odškodnění podle vyhl.440 porušením pravidla proporcionality, ve smyslu - objem reálné škody vs. výše vypočítaného odškodného. Rozhodování o výši škody podle ní tedy dle mého musí být porušením tohoto principu. Omlouvám se za délku. Cením si Vaší reakce, děkuji.