Změnila se právní úprava u přesčasů?

Došlo od 1. ledna 2014 k nějakým změnám týkajícím se přesčasové práce? Mám za to, že nadále platí pravidlo, podle kterého smí zaměstnavatel zaměstnanci nařídit práci přesčas na dny pracovního klidu (sobota, neděle) jen za podmínek uvedených v § 91 odst. 2 až 4 zákoníku práce. Momentální mimořádná zakázka podle mého názoru do uvedených podmínek nespadá. Náš zaměstnavatel namlouvá zaměstnancům, že vyšel nový občanský zákoník, podle kterého lze toto nařídit. Má občanský zákoník něco společného se zákoníkem práce a úpravou práce přesčas?

Přijetí nového občanského zákoníku ovlivnilo podobu úpravy pracovněprávních vztahů velmi zásadně. Pracovněprávní vztahy se sice přednostně řídí zákoníkem práce, ale všude tam, kde zákoník práce nelze použít, se podpůrně řídí občanským zákoníkem. Občanský zákoník tedy musí být považován za přirozenou součást úpravy vztahů vznikajících mezi zaměstnavateli a zaměstnanci.

V souvislosti s přijetím nového občanského zákoníku byl zákoník práce změněn doprovodnou novelou. Tato novela se ale nijak nedotkla úpravy nepřetržitého odpočinku v týdnu, dnů pracovního klidu a nařizování práce přesčas. Stále tedy platí, že dny, na které připadá nepřetržitý odpočinek v týdnu, a svátky jsou považovány za dny pracovního klidu. Na dny nepřetržitého odpočinku v týdnu může zaměstnavatel nařídit jen práce uvedené v § 91 odst. 3 (například nakládací a vykládací práce, práce v dopravě nebo práce nutné se zřetelem na uspokojování životních, zdravotních, vzdělávacích, kulturních, tělovýchovných a sportovních potřeb obyvatelstva) a ve svátek kromě těchto případů ještě práce v nepřetržitém provozu a práce potřebné při střežení objektů zaměstnavatele.

Nový občanský zákoník rozšířil uplatnění autonomie vůle projevující se v široce pojaté možnosti odchýlit se od zákona. Text výše uvedených ustanovení je ovšem formulován slovy "zaměstnavatel může nařídit jen". Z toho vyplývá, že zákon zakazuje nařízení prací jiných. Podle § 1 odst. 2 nového občanského zákoníku se od zákona nelze odchýlit v případě, kdy je to zákonem zakázáno. Navíc platí, že se od zákona nelze odchýlit způsobem, který by narušoval veřejný pořádek. Podle § 1a odst. 2 zákoníku práce musí být za součást veřejného pořádku v pracovněprávních vztazích považována i zásada zvláštní zákonné ochrany postavení zaměstnance. Nelze tedy rozhodně připustit možnost, že by se zaměstnavatel od popsané úpravy možnosti nařídit zaměstnanci práci ve dnech pracovního klidu odchýlil s poukazem na autonomii vůle garantovanou novým občanským zákoníkem a nařídil práci i v jiných případech. Takovou odchylkou by totiž došlo jak k porušení zákazové normy, tak ještě k narušení veřejného pořádku, což není přípustné.