Zkouška na alkohol podle NV 201/2010 Sb.

V nařízení vlády 201/2010 Sb. o způsobu evidence úrazů, hlášení a zasílání záznamu o úrazu, ve Vzoru záznamu o úrazu v části D 8 je dotaz na zjištění přítomnosti alkoholu nebo jiných návykových látek. Znamená to, že při každém úrazu bude muset být provedena zkouška na přítomnost alkoholu nebo jiných návykových látek? A jak tato zkouška bude probíhat v praxi u zaměstnanců, kteří jsou vysláni k jinému zaměstnavateli? U něho určitě nebude splněna podmínka, aby mohl tuto výzvu ke kontrole vydat (těžko bude jiný zaměstnavatel písemně určeným vedoucím zaměstnancem zaměstnance).

Z ustanovení § 106 odst. 4 zákoníku práce vyplývá pro zaměstnance povinnost nepožívat alkoholické nápoje a nezneužívat jiné návykové látky na pracovištích zaměstnavatele a v pracovní době i mimo tato pracoviště, nevstupovat pod jejich vlivem na pracoviště a nekouřit na pracovištích a v jiných prostorách, kde jsou účinkům kouření vystaveni také nekuřáci. Na toto ustanovení navazuje povinnost zaměstnance podrobit se na pokyn oprávněného vedoucího zaměstnance zjištění, zda není pod vlivem alkoholu či jiných návykových látek. Kdo je oprávněným zaměstnancem by měl stanovit pracovní řád, vnitřní předpis to být nemůže, protože vnitřní předpis nemůže ukládat povinnosti. Porušení této povinnosti může být i důvodem k rozvázání pracovního poměru, neboť za určitých okolností se může jednat o závažné popřípadě i o hrubé porušení pracovní kázně ve smyslu § 52 zákoníku práce. Výjimky z toho zákazu jsou dvě. Za prvé se jedná o zaměstnance, kteří pracují v nepříznivých mikroklimatických podmínkách, pokud požívají pivo se sníženým obsahem alkoholu (např. slévači), za druhé se jedná o zaměstnance, u nichž je požívání těchto nápojů součástí plnění pracovních úkolů, nebo je s plněním pracovních úkolů obvykle spojeno. Jedná se např. o pracovníky výstupní kontroly při výrobě alkoholických nápojů nebo o vedoucí zaměstnance při důležitých obchodních jednáních. V té souvislosti je třeba upozornit, že zaměstnanec je povinen podrobit se zkoušce  na alkohol pouze v případě, že to po něm požaduje vedoucí zaměstnanec, který byl písemně určen zaměstnavatelem, že je oprávněn zjištění alkoholu či jiných návykových látek po zaměstnanci požadovat. Pokud zaměstnance žádost písemně oprávněného zaměstnance odmítne, dopouští se porušení vyplývajících z právních předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci. Pokud zaměstnanec písemně k takovému požadavku oprávněn nebyl, nemá to pro zaměstnance žádné důsledky.

Tím vším se také zaměstnavatel do jisté míry chrání. Jak víme, zaměstnavatel odpovídá za BOZP svých zaměstnanců v plném rozsahu a tomu také odpovídá i jeho povinnost zaměstnanci případnou škodu na zdraví způsobenou pracovním úrazem nebo nemocí z povolání.  Při projednávání odškodnění pracovního úrazu má zaměstnavatel podle § 367 zákoníku práce právo se deliberovat, vyvinit ze své objektivní odpovědnosti, která je jinak velice široká. Musí však zaměstnanci prokázat, že při úrazu byla zjištěna opilost postiženého nebo zneužití jiných návykových látek postiženým. Pak se rozhoduje o tom, jestli alkohol byl jedinou příčinou pracovního úrazu a zaměstnavatel nemohl škodě na zdraví zabránit nebo zda byl jen jednou z příčin vzniku škody. V prvém případě se zaměstnavatele deliberuje zcela, v druhém pak zčásti a určí se míra deliberace zaměstnavatele, tedy snížení jeho odpovědnosti za škodu zaměstnance.
To, že byl údaj o přítomnosti alkoholu či jiných návykových látek při úrazu postiženého zaměstnance zařazen do formuláře „Záznam o úrazu“ je zajisté dobře, je to dobře pro zaměstnavatele. Samozřejmě, že objektivně vnímám, že to na první pohled vypadá jako vícepráce pro zaměstnavatele a pro preventisty rizik, kteří zpravidla úrazy vyšetřují, ale je třeba to chápat jako výhodu pro zaměstnavatele. V praxi asi pokud dojde k úrazu např. na pracovní cestě nebo u zaměstnance vyslaného k jinému zaměstnavateli, tak tam asi nebude momentálně při vlastním úrazu k disposici onen výše uvedený „vedoucí zaměstnanec zaměstnavatele“, který může dát pokyn zaměstnanci, aby se podrobil zjištění, zda není pod vlivem alkoholu. Musí vycházet z objektivní reality, záznam o úrazu je dokument o výsledcích šetření úrazu a uvede se do něj vše, co bylo o úrazu zjištěno. Pokud dojde k úrazu u zaměstnavatele nebo aspoň na pracovní cestě, kde je se zaměstnancem přítomen i vedoucí zaměstnanec, který je pracovním řádem písemně určen, že je oprávněn dávat pokyn na zjištění alkoholu, pak se bezprostředně dá pokyn ke zjištění alkoholu a do záznamu o úrazu se pak jednoduše vyplní „alkohol zjištěn/alkohol nezjištěn“. Pokud nebyla kontrola provedena z objektivních důvodů (nepřítomnost vedoucího zaměstnance) pak se do záznamu o úrazu zapíše „kontrola nebyla prováděna“.
Orgán inspekce práce zajisté nebude zaměstnavatele pokutovat za to, že neprovedl kontrolu alkoholu. Zaměstnavatelé si musí postupně uvědomit, že je jen a jen v jejich zájmu, aby se kontrola na zjištění, zda k úrazu došlo pod vlivem alkoholu nebo jiných návykových látek, provedla a že jde o rozsah jejich odpovědnosti za škodu, v podstatě o jejich peníze.

Já vím, že zatím za zaměstnavatele odškodňují úrazy a nemoci z povolání pojišťovny (Česká pojišťovna a.s. a Kooperativa a.s.) a že je do jisté míry jedno, jestli se zaměstnavatel zprostí nebo nezprostí své odpovědnosti za škodu a jestli zaměstnanci prokáže, že k pracovnímu úrazu došlo v návaznosti na požití alkoholu nebo ne. Tomu tak zajisté nebude napořád. Jak víme, již nabyl platnosti zákon č. 266/2006 Sb., o úrazovém pojištění zaměstnanců. Jeho účinnost je sice odložena k datu 1.1.2013, ale určitě nějaký nový systém odškodňování pracovních úrazů bude muset být. A  zákon č. 266/2006 Sb. je právě postaven na tom, že se bude sledovat, kolik úrazů v roce u zaměstnavatele bylo a jaké byly jejich okolnosti a pojišťovna bude zaměstnavateli předepisovat tzv. přirážku k pojistnému neboli malus v případě, když u něj dojde ke zvýšení počtu pracovních úrazů oproti předchozímu sledovanému období anebo mu pojištěné sníží, stanoví mu tzv. bonus v případě, že ve sledovaném období neměl úrazy. Ať tak či tak nějaký předpis o odškodňování pracovních úrazů bude muset být přijat a systém bonusů – malusů v něm asi zaveden také bude, protože to je běžný systém všech úrazových pojišťoven v zemích Evropského společenství, zejména v Německu a Rakousku. Vzhledem k tomu, že se nové nařízení vlády nepřijímá na rok či dva roky, tak je třeba aby evidence úrazů zajistila tento dá se říci požadavek budoucnosti. Nový systém odškodňování pracovních úrazů musí být postaven na tom, že zaměstnavatel si bude precizně hlídat peníze, které vynakládá na BOZP a které vynakládá na odškodnění pracovních úrazů.