Zaměstnávání cizinců v České republice - postřehy z praxe

V letošním roce získalo pracovní povolení v České republice 34 938 lidí (není rozlišeno, jestli se jedná o povolení nová, nebo o prodloužení prac. povolení), Ministerstvo práce a sociálních věcí doposud obdrželo 31 odvolání proti rozhodnutí úřadů práce o nevydání povolení k zaměstnání a 25 odvolání proti rozhodnutí úřadů práce o neprodloužení vydaného povolení k zaměstnání. Cizinci, kteří na našem území pobývají legálně a vinou současné ekonomické situace se ocitli bez pracovního uplatnění, mají možnost získat peníze na cestu domů díky Projektu dobrovolných návratů. V červenci začala jeho II. fáze. První fáze projektu se zúčastnilo 1871 zájemců.

O letošní novinku - zelenou kartu, která představuje pracovní a pobytové povolení zároveň, od 1.1.2009 požádalo 85 zájemců,16 uspělo a pouze 1 si ji vyzvedl. Zdeněk Král z Odboru azylové a migrační politiky Ministerstva vnitra si vysvětluje malý zájem o zelenou kartu tím, že pro zaměstnavatele je výhodnější získávání zahraničních pracovníků přes zprostředkovatelské agentury. „Zelená karta je vystavena pouze na konkrétní pracovní pozici k jednomu konkrétnímu zaměstnavateli, zatímco pracovní povolení se týká i zaměstnanců agentur. Zprostředkovatelské agentury zapůjčují své zaměstnance jinam, což je výhodné jak pro agentury, tak pro zaměstnavatele," říká.

Tato slova potvrzuje i Luboš Rejchrt, prezident Asociace poskytovatelů personálních služeb a manažer v agentuře Grafton Recruitment, která zaměstnává na severu Čech na pracovní povolení Vietnamce pracující pro společnosti Toyota Peugeot Citroën Automobile Czech, s.r.o. Působí v lakovně a u montáží a firma s nimi má výbornou zkušenost. Rychle se učí, jsou výkonní, zodpovědní, přesní a mají nulovou nemocnost. Zajímavé je, že před nástupem Vietnamců byla ve firmě vysoká fluktuace (z 80 přijatých uchazečů jich v průběhu krátké doby odešlo 75). Po nástupu Vietnamců se provoz velmi stabilizoval a zefektivnil. Komunikace s nimi probíhá pomocí tlumočníka, na 100 zaměstnanců funguje 6 koordinátorů – tlumočníků.

Horší zkušenost se zaměstnáváním cizích státních příslušníků má Jiří Souček (jméno bylo na jeho žádost redakcí změněno), který působí jako osoba odborně způsobilá v prevenci rizik (OZO) ve východních Čechách. Jako OZO působí v organizacích, kde pracují Ukrajinci a cizinci ze zemí bývalého Sovětského svazu, Poláci, Vietnamci, Mongolové. Vinou hospodářské krize jich mnoho z firem vymizelo. V převážné většině vykonávají pomocné manuální práce ve stavebních firmách, dále ve zpracovatelském potravinářském průmyslu, také jako řidiči nákladních vozů.

V pracovních kolektivech se dobře zapracovali Poláci, Ukrajinci a pracovníci ze zemí bývalého Sovětského svazu, protože u lidí střední a starší generace je ještě určitá znalost ruštiny a tito pracovníci o komunikaci mají zájem. Dosti odděleně žijí Mongolové a Vietnamci. Ti si vytvářejí své vlastní uzavřené kolonie. „Myslím, že v této oblasti neplní své poslání i zprostředkovatelské agentury, neboť se starají o své zaměstnance pouze, když je problém, a jinak je nechají na pospas. Problém u agentur vidím i v tom, že  nepřipravují zahraniční pracovníky (Mongoly, Vietnamce, z bývalého Sovětského svazu) také na to, že u nás jsou odlišné kulturní a hlavně (a to podtrhuji) hygienické zvyklosti (například problém osobní hygieny, používání WC apod.). Tento problém se výrazně projevuje na společných pracovištích i na ubytovnách,“ říká J. Souček.

Za oblast BOZP, například školení, zodpovídá agentura. Malé a střední firmy, které cizince zaměstnávají, si nemohou dovolit platit ještě vlastního oficiálního tlumočníka. „Zahraniční pracovníci jsou ze strany agentur seznámeni se zásadami BOZP v teoretické rovině (bohužel je zcela opomíjena velmi důležitá problematika požární ochrany), ale plně je pochopí až po odborném zaškolení na pracovištích. Zahraniční pracovník by měl být proškolen nejlépe ve svém rodném jazyku a nebo v jazyku, který ovládá. A toto školení by měl provést překladatel, který ovládá příslušný jazyk i z hlediska odborných názvů, neboť v případě řízení před soudem by se zkoumalo, kdo vlastně prováděl překlad a jestli tomu daný pracovník rozuměl, i když na nějaké prezenční listině podepsal, že všemu rozumí. Jistě uznáte, že pro malou firmu (do  40 - 50 pracovníků) je těžké zajistit takto fundovaného překladatele s příslušnou licencí," dodává Jiří Souček.

Pracovní agentury by se měly více se zajímat o přípravu pracovníků pro práci a hlavně život v našich podmínkách vzhledem k odlišnostem v jejich a našem způsobu života.

Inspektorka Alena Švecová, vedoucí Odboru pracovněprávních vztahů z Oblastního inspektorátu práce pro hlavní město Prahu, vidí hlavní problém z hlediska kontrolní činnosti v tom, že není v mnoha případech možné prokázat existenci nějakého pracovněprávního vztahu mezi cizincem a organizací (neexistují žádné písemné doklady a zaměstnavatel zaměstnávání nepřizná). „V takovém případě přechází kontrolní činnost na úřad práce, kterému informaci předáváme (zákon o zaměstnanosti řeší nelegální zaměstnávání). Také je velký problém zjistit, čí zaměstnanci-cizinci na kontrolovaném pracovišti jsou. Ve velké většině jsou dodáváni dodavatelsky jako "kus" na základě obchodního vztahu v rámci poskytování služeb podle obchodního zákoníku na základě objednávky určité činnosti,“ říká.

Pokud české firmy mají zaměstnance v pracovněprávním vztahu, nebylo z hlediska kontrolní činnosti zjištěno, že by zaměstnavatelé činili rozdíl mezi občany ČR a cizinci, podmínky v oblasti pracovněprávních vztahů i BOZP jsou srovnatelné. Pokud se jedná o zaměstnavatele cizí (mimo země EU) a řídí se právem ČR, nezřídka své povinnosti vůči zaměstnancům stanovené zákoníkem práce neznají a tím pádem ani nedodržují, ať už v oblasti pracovněprávních vztahů nebo BOZP. „Potřebná by byla podstatná legislativní změna - zpřesnění znění zákonů, aby nebylo možné znění zákonů obcházet. Návrhy na změny jsou průběžně podávány, ale legislativními orgány nebyly dosud akceptovány,“ dodává závěrem Alena Švecová.