Záchrana z hlubokých šachet

Záchrana z hlubokých šachet je termínem používaným pro popis postupu při vyprošťování osob, uvízlých ve „svislém uzavřeném prostoru". Je to problém, s nímž se setkávají hasiči a záchranáři na celém světě, a to nejen v průmyslových oblastech, ale i tam, kde lidé spadnou do přírodních nebo uměle vytvořených otvorů v zemi. Obtížnost záchrany z hlubokých šachet spočívá v omezeném přístupu i výstupu a v možnosti uvíznutí zachránců. Ztížením je i nutnost vysoce specifických postupů a existence velmi reálného psychologického faktoru klaustrofobie.

Bezpečnostní předpisy
Předpisy pro bezpečnost práce osob, které při výkonu svého povolání vstupují do různých typů šachet a pracují v nich, ani předpisy pro záchranáře v určitých typech šachet (např. v dolech, uzavřených průmyslových prostorech atd.), nemusí vždy vyhovovat pro podmínky, se kterými se lze setkat při záchraně z hlubokých úzkých šachet.
Každý hasič nebo záchranář, který se zúčastnil vyprošťování osoby uvízlé v hluboké šachtě, může dosvědčit fyziologický, logistický, psychologický a fyzický účinek pohledu dolů (nebo v některých případech nahoru) do otvoru na člověka, uvězněného jako zátka v láhvi, nebo jinak zaklíněného v poloze, vyžadující spuštění (nebo vyzdvižení) zachránce do téhož stísněného prostoru.

Požadované specifikace
Záchrana z hlubokých šachet je specifická v tom, že vyžaduje činnost, která může vyžadovat lanové systémy, nouzové vzpěry a opěry, monitorováni atmosféry, důlní a tunelovou záchranou techniku a další. Plni-li se šachta vodou, může být nutno použit i potápěčskou techniku, nebo techniku pro záchranu z prudce tekoucích vod.
Všichni příslušníci vstupující do nebezpečné oblasti musí být vycvičeni a vybaveni pro všechna rizika uzavřených prostorů; je nutno přísně dodržovat i příslušná bezpečnostní opatřeni.

Nebezpečí hlubokých šachet
Pokud se neprokáže jinak, pokládají se všechny hluboké šachty za prostředí bezprostředně ohrožující život a zdraví. Největším nebezpečím hlubokých šachet je atmosféra (nedostatek kyslíku, nadměrné množství kyslíku, výbušná atmosféra, nebo přítomnost toxických látek ve vzduchu). V každém případě je nutno předpokládat, že při vstupu může dojít k ohrožení života a zdraví. Rovněž je nutno počítat s fyzickou pomocí v šachtě postiženému i jeho zachránci, pokud dojde k nepředvídané události, jako je sesutí nerozepřených stěn šachty, porušení přívodní vzduchové hadice, porušení lanového systému nebo ukotvení, atd. V některých případech může být ale okamžitá pomoc obtížná nebo i nemožná; šachta může dovolovat vstup pouze jedné osobě, nebo přistup do šachty může zablokovat nepředvídaná událost, jako je zřícení stěn.

Nebezpečné prostředí
Velitel zásahu si musí uvědomovat možnost vzniku nebezpečné situace, vyvolané konkrétní záchrannou činností v šachtě. Řezací, rozpěrné a zvedací operace znamenají určité nebezpečí v každém prostředí. Hlavní pozornost je nutno věnovat látkám znečišťujícím ovzduší. Při každém hlášení, že se v hluboké šachtě nachází osoba v bezvědomí, je zde nutno předpokládat prostředí ohrožující život a zdraví do té doby, než se pomoci odpovídajících přístrojů neprokáže jinak.
Hlavním nebezpečím v hlubokých šachtách je nedostatek kyslíku. I malé snížení procenta kyslíku naznačuje, že někde probíhá proces aktivně snižující hladinu kyslíku v šachtě.
Do hlubokých šachet mohou přirozeným způsobem proudit hořlavé plyny, nebo sem mohou proniknout náhodně při práci v šachtě. Výbušné atmosféry se pak mohou vznítit nebo explodovat.
Prostředí s nebezpečím výbuchu může vzniknout i uvolňováním chemických látek ze stěn šachty. Ovzduší v hlubokých šachtách může obsahovat i dusivé a dráždivé látky, které mohou způsobit onemocnění, zranění nebo smrt. V některých hlubokých šachtách lze nalézt i oxid uhelnatý, vzniklý nedokonalým spalováním látek obsahujících uhlík a rozkladem organických látek. CO je bezbarvý plyn bez zápachu a v uzavřeném prostoru může jeho hladina rychle dosáhnout smrtelné úrovně, přičemž postižená osoba nebo zachránce může být o jeho přítomnosti varován jen velmi málo nebo vůbec ne.

Mechanické riziko
V hlubokých šachtách existuje i nebezpečí zasypání nebo sesutí materiálu. Podobné nebezpečí existuje i v některých nadzemních uzavřených prostorech (např. v obilních silech). V některých případech může se snižujícím se množstvím materiálu vzniknout „krustový" most, tvořící tenkou vrstvu nad prázdným prostorem, která není sice schopna unést váhu zachránců, avšak navenek vypadá jako dostatečně silná.
Pozornost je nutno věnovat i nebezpečí pádu. Je důležité zajistit standardní prostředky jako jsou dvojité lanové systémy a vyloučit mechanická zařízení, jako jsou navijáky pro zdviháni a spouštění příslušníků v těsných prostorech (kde by mohlo selháni mechanického zařízení nebo chyba obsluhy zavinit zranění zachránce nebo postižené osoby). Je nutno zajistit i ochranu před předměty padajícími shora. Naprostou nezbytností jsou přilby, které musí být zajištěny pro zachránce i pro zachraňované osoby.

Ochrana dýchacích cest
Standardní dýchací přistroj nemusí být vždy při sestupu nebo výstupu do úzké hluboké šachty možný. Zachránci se však musí vyvarovat vstupu do uzavřeného prostoru, pokud by si za tím účelem museli dýchací přistroj sejmout.
Není přijatelné ani spouštění dýchacího přístroje za zachráncem. Vyskytly se případy, kdy se dýchací přistroj uvolnil a spadl, přičemž roztrhl masku na obličeji zachránce, který tak byl vystaven nebezpečnému prostředí a v důsledku toho zemřel.
Nejúčinnější ochranou dýchacích cest v šachtách je sice dýchací přistroj s přívodem vzduchu, ale i ten se může stát přítěží pro zachránce pracující v omezeném prostoru úzké šachty. Veškeré příslušenství, které je nutno do šachty dodat, nejenže blokuje přístup a omezuje nouzový únik, ale redukuje i množství dopadajícího světla a představuje další riziko uváznutí pro zachránce i zachraňovanou osobu.

Činnost při prvotním zásahu
Činnost před příjezdem týmu specializovaného na záchranu z uzavřených prostorů se musí obecně soustředit na následující priority:

1. Zabránit postižení dalších osob (tj. nezkušených zachránců)
2. Zřídit účinnou strukturu velitelství zásahu
3. Posoudit způsoby, jimiž by zachránci mohli bezpečně zahájit nepřímou záchrannou činnost, aniž by vstoupili do šachty nebo do jiného uzavřeného prostoru.

Nepřímé záchranné metody zahrnují možnosti, jako je spuštění postroje a lana k oběti pro podporovanou sebezáchranu; spuštění dýchacího přístroje k postižené osobě, je-li při vědomí, spuštění hadic a dmýchadel pro odvětrání šachty a přívod čerstvého vzduchu a další akce, které by postižené osobě pomohly, aniž by zachránci museli vstoupit do nebezpečného prostředí.

Posouzení rizika vstupu
V hlubokých šachtách a jiných uzavřených prostorech smí být použito pouze schválené bezpečné osvětlení a elektronické zařízení, určené pro nebezpečné prostředí. Během pobytu v šachtě musí byt v provozu účinné prostředky pro spojení mezi příslušníky uvnitř šachty a záložními zachránci.
Před vysláním příslušníků do prostředí hluboké šachty musí být posouzena situace postižené osoby. Jsou-li podmínky takové, že přežití oběti lze hodnotit jako nemožné, je nutno pečlivě zvážit, zda mají být riskovány životy zachránců při jakékoliv činnosti v hluboké šachtě, přímo nesouvisející se záchranou životů.

ZDROJ:
KMOCH, V.: Záchrana z hlubokých šachet. 150 Hoří č. 8 (2002), s. 20.