Výroba zařízení pro vlastní použití výrobcem

V práci se dohodl vedoucí s jedním pracovníkem na výrobě hydraulického testovacího zařízení. Ten svařil železnou konstrukci (nemá žádné svářečské zkoušky), osadili ji hydromotorem a prostřednictvím otáčivé kardanové hřídele je zařízení spojeno se zemědělským strojem, kdy přenáší točivý pohyb na čerpadlo. Celé zařízení je navíc usazeno na otočných kolečkách. Čerpadlo tlakuje vodu na více než 35 barů. Zařízení nemá žádné tlačítko nouzového zastavení. Jiný kolega vzhledem k bezpečnosti odmítl se strojem pracovat. Po námitkách tohoto kolegy bylo zařízení dodatečně jen polepeno označením směru a rozsahu počtu otáček s upozorněním na velikost tlaku. Poté, co mu bylo vyhrožováno výpovědí, začal se zařízením pracovat a dodatečně proběhlo krátké školení o obsluze, byl přiložen narychlo sepsaný návod k použití a dodán jeden bezpečnostní kryt. Zajímal by mne váš názor na tuto situaci.

Dotaz má několik rovin, které se pokusím velmi stručně přiblížit, protože jejich podrobné popsání by bylo příliš obsáhlé. Lze doporučit než seznámení se s relevantními právními a technickými předpisy, které jsou uvedeny na konci článku a jejichž některá ustanovení jsou v článku zmíněna.

Bezpečnost práce a požární ochrana

Zákoník práce v § 106 odst. 2 stanovuje: „Zaměstnanec je oprávněn odmítnout výkon práce, o níž má důvodně za to, že bezprostředně a závažným způsobem ohrožuje jeho život nebo zdraví, popřípadě život nebo zdraví jiných fyzických osob; takové odmítnutí není možné posuzovat jako nesplnění povinnosti zaměstnance.“ Jestliže se zaměstnanec obával o svoje zdraví, protože např. zkonstruované technické zařízení nemělo dostatečné ochranné kryty, byly přístupny nebezpečné části technického zařízení, nebyly vyznačeny nebezpečné faktory atd., nebo pokud zaměstnanec nebyl seznámen s bezpečností práce na technickém zařízení, s návodem na obsluhu atd., je založen důvod k obavě o vlastní zdraví. A jak zákoník práce uvádí, nelze zaměstnance za to nijak postihovat. Naopak, zaměstnavatel by měl takového zaměstnance dávat za příklad!

Navíc, zaměstnavatel si nedostatečně splnil své povinnosti ve smyslu § 101 odst. 1 při zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví zaměstnanců při práci s ohledem na rizika možného ohrožení jejich života a zdraví, která se týkají výkonu práce, a podle § 103 odst. 2, kdy je povinen zajistit zaměstnancům školení o právních a ostatních předpisech k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, které doplňují jejich odborné předpoklady a požadavky pro výkon práce, které se týkají jimi vykonávané práce a vztahují se k rizikům, s nimiž může přijít zaměstnanec do styku na pracovišti, na kterém je práce vykonávána.

Zaměstnavatel by také pochybil, jestliže by svařování opravdu ponechal na pracovníkovi bez příslušné odborné způsobilosti. Ta je ve smyslu vyhlášky č. 87/2000 Sb., § 3 odst. 10 písm. d) jednou z podmínek, kdy nemůže být svařování zahájeno. Podle § 103 odst. 1 písm. a) zákoníku práce je zaměstnavatel povinen nepřipustit, aby zaměstnanec vykonával práce, jejichž náročnost by neodpovídala jeho schopnostem a zdravotní způsobilosti. V souladu s čl. B.1.1 ČSN 050601 mohou sváření provádět jen osoby, které mají platný svářečský průkaz s uvedením příslušného druhu a rozsahu oprávnění. Jak je uvedeno v čl. B.3 normy, svářecí průkaz je potvrzením svářecího technologa o vykonání periodického přezkoušení podle příslušných předpisů, jehož součástí je i lékařské potvrzení o zdravotní způsobilosti. Povinnosti při svářečských pracích mají jak zaměstnavatel, tak i zaměstnanec provádějící svářecí práce. Na něj se mimo jiné vztahuje i § 17 odst. 3 písm. b) zákona o požární ochraně, který mu zakazuje provádět práce, které mohou vést ke vzniku požáru, pokud nemá odbornou způsobilost požadovanou pro výkon takových prací zvláštními právními předpisy.

Snad jen pro ujasnění dodejme, že možnost volného nákupu svařovacích souprav neznamená, že svařování může provádět kdokoli. Dodržování právních a technických předpisů je plně na tom, kdo práce provádí, popř. organizuje.

Uvedení výrobku na trh

Ve smyslu zákona č. 22/1997 Sb., §2 písm. b) a d), se výrobky uvádí na trh mj. momentem předání výrobků k používání, přičemž se tento požadavek vztahuje i na výrobky vyrobené pro provozní potřeby při vlastním podnikání výrobců. Za výrobce je považována osoba, která výrobek vyrábí či jen navrhla a pod svým jménem uvedla na trh, nebo osoba, která pod svým jménem výrobek upravila takovým způsobem, že může ovlivnit jeho soulad s příslušnými technickými požadavky.

V souladu s evropskou legislativou vznikl systém stanovených výrobků, pro jejichž uvádění na společný trh vznikla celá řada nařízení vlády s uvedením konkrétních technických a bezpečnostních požadavků, které musí dané výrobky splňovat. Tato nařízení vycházela ze zákona č. 22/1997 Sb., ale vzhledem k následnému vývoji, tj. k přijetí tzv. nového legislativního rámce, došlo k potřebě vytvoření samostatného zákona k problematice posuzování shody výrobků (zákon č. 90/2016 Sb.). Na základě tohoto zákona nyní postupně vycházejí nová nařízení vlády k jednotlivým stanoveným výrobkům a postupně tak nahrazují nařízení vlády k zákonu č. 22/1997 Sb.

Stanovené výrobky tak mají stanoveny jasné postupy posuzování shody, včetně osob, které mohou takové posuzování provádět. Výrobci jsou dodržováním těchto postupů zavázáni.

Požadavky na bezpečný provoz strojů, technických zařízení, nástrojů, nářadí, pomůcek (dále jen zařízení)

Bez ohledu na skutečnost, zda je zařízení stanoveným výrobkem či není, platí v obecné rovině požadavky na bezpečný provoz technických zařízení stanovené nařízením vlády č. 378/2001 Sb., zejména v § 3, odst. 1, jako minimální požadavky na bezpečný provoz a používání zařízení v závislosti na příslušném riziku vytvářeném daným zařízením. Zde se zdůrazňuje používání zařízení v souladu s provozní dokumentací a dalšími požadavky stanovenými zaměstnavatelem místním provozním bezpečnostním předpisem; vybavení zařízení návodem výrobce či zaměstnavatele; stanovením bezpečného přístupu obsluhy k zařízení, s dostatečným manipulačním prostorem aj.

V této části právního předpisu jsou i obecné požadavky na vybavení zařízení zábranou či ochranným zařízením, ochranou zaměstnance proti nebezpečnému dotyku, proti ohrožení rizikovými faktory, jsou zde uvedeny požadavky na umístění ovládacích prvků, vč. vybavení ovládačem pro úplné bezpečné zastavení a vybavení ovládačem pro nouzové zastavení, atd. Je zde i požadavek na umístění výstražných či informačních značek, sdělení, značení nebo signalizací, je-li to potřebné.

Vytváří-li si zaměstnavatel pro své potřeby vlastní technické zařízení, musí dbát těchto požadavků. Znamená to nejen navržení a vyrobení takového zařízení, ale i splnění alespoň těch nejzákladnějších požadavků stanovených na výrobce.

Již ve fázi navrhování výrobku by měli být vyslyšeni různí odborníci. Určitě návrh vychází z potřeby technologie, skoro jistě bude napojen na elektrický proud, pravděpodobně bude napojen i na jiné zdroje energií, určitě bude obsahovat nějaká nebezpečná místa. Proto by měl být přizván i pracovník bezpečnosti práce, který by připomenul některé nutné prvky ke snížení nebezpečí a rizik práce. Bylo by vhodné, kdyby z takového jednání či vzniklých požadavků vznikl záznam.

Při samotné konstrukci by se nemělo zapomenout na vyhotovení a uložení různých schémat a výkresů zařízení, elektrických obvodů apod., vč. popisu hlavních částí zařízení. Jsou-li používány jiné technické celky (nakoupené jako výrobky apod.), měly by se uložit i jejich návody výrobce.

Je-li to potřebné, je vhodné předběžné posouzení navrženého zařízení z hlediska bezpečnosti práce k odhalení některých možných nebezpečných či rizikových prvků za účelem jejich definování a přijetí vhodných opatření ať již na úrovni technického řešení či organizačního, které je pak součástí vyhotoveného návodu výrobce. O takovém posouzení je vhodné pořídit záznam.

Vyhotovené zařízení je vhodné otestovat (popřípadě přímo validovat), o čemž by měl být opět vyhotoven záznam.

K vyhotovenému zařízení je potřebné vyhotovit návod výrobce (provozní pokyny a návod na obsluhu a údržbu), minimálně o obsahu:

• 1 Určení zařízení;
• 1.1Výrobní možnosti;
• 1.2 Provozní podmínky;
• 1.3 Bezpečnostní prvky zařízení;
• 1.4 Bezpečnostní prvky používání zařízení;
• 2 Instalace zařízení;
• 3 Popis zařízení;
• 3.1 Technické údaje;
• 3.2 Bezpečnostní údaje;
• 4 Návod na obsluhu a údržbu;
• 4.1 Uvedení do chodu;
• 4.2 Úkony za chodu zařízení;
• 4.2 Vypnutí zařízení a jeho čištění;
• 4.3 Údržba zařízení;
• 4.4 Možná rizika a eliminace vzniku úrazu při práci – zásady první pomoci.

Jsou-li tyto kroky splněny, lze vykonat posouzení bezpečnosti zařízení a shromážděné dokumentace (schémata, výkresy, návody, zprávy o prohlídce, testovací či validační zprávy, apod.), které tvoří souhrnnou dokumentaci zařízení.

1. K posouzení elektrické bezpečnosti zařízení lze využít technickou normu ČSN EN 60204-1 ed. 2 a vyhotovit vhodně strukturovanou technickou zprávu.
2. K posouzení základních požadavků na ochranu zdraví a bezpečnosti vztahující se na návrh a konstrukci lze použít přílohu č. 1 k nařízení vlády č. 176/2008 Sb.

Z posouzení jsou vyhotoveny vhodně strukturované záznamy, které se opět stávají součástí souhrnné dokumentace zařízení.

Závěr

Závěrem lze jen zdůraznit, že zhotovení vlastních technických zařízení je možné, ale musí být doložitelně akceptovány zásady bezpečnosti práce, musí být splněny požadavky technické bezpečnosti, ať již po stránce použitých materiálů, konstrukce, provedení či kompatibility. Proto je potřebné seznámit se s příslušnými ustanoveními technických a bezpečnostních předpisů a těmto předpisům vyhovět.

Nedílnou součástí uvedení zařízení do provozu je jeho vhodná instalace, prověření provozuschopnosti, seznámení pracovníků se zařízením a jeho obsluhou, včetně návodu na obsluhu a prováděnou údržbu.

Nedodržení těchto postupů se může zaměstnavateli promítnout nejen ve snížené důvěře zaměstnanců, ale i snížené produktivitě práce (což významně ovlivní jeho investice do zařízení i očekávání nárůstu produkce), popř. ve vzniku technických problémů (opět vliv na produktivitu) – zvláště, je-li zařízení vyráběno lidmi bez patřičného odborného vzdělání či bez patřičných odborných dovedností), či vzniku úrazů obsluhy (opět tedy vliv na snížení produktivity) – tedy ztrátu zaučeného odborníka. Při průměrné době 42 dní na jednu práceneschopnost může jít o zásadní ztrátu.

Tlak zaměstnavatelů na zaměstnance je pochopitelný, ale zaměstnavatel by si měl uvědomit, že nadměrný tlak může ohrozit jeho vlastní zájmy. I proto by měl sám zvážit, zda zvolený postup odpovídá základním principům bezpečnosti práce, zda jím zvolený postup je v souladu s požadavky právních předpisů, zda se nevystavuje možnosti udělení pokuty orgánem dozoru, zda neohrožuje své zaměstnance na jejich zdraví či životě. Protože zaměstnanci jsou tím nejcennějším, co má.

Právní a technické předpisy:

• Zákon č. 133/1985 Sb., o požární ochraně;
• Zákon č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky a o změně a doplnění některých zákonů;
• Zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce;
• Zákon č. 90/2016 Sb., o posuzování shody stanovených výrobků při jejich dodávání na trh;
• Nařízení vlády č. 378/2001 Sb., kterým se stanoví bližší požadavky na bezpečný provoz a používání strojů, technických zařízení, přístrojů a nářadí;
• Nařízení vlády č. 176/2008 Sb., o technických požadavcích na strojní zařízení;
• Vyhláška č. 87/2000 Sb., kterou se stanoví podmínky požární bezpečnosti při svařování a nahřívání živic v tavných nádobách;
• ČSN 05 0601, Zváranie. Bezpečnostné ustanovenia pre zváranie kovov. Prevádzka;
• ČSN EN 60204-1 ed. 2, Bezpečnost strojních zařízení. Elektrická zařízení pracovních strojů. Část 1: Všeobecné požadavky.